Idioti

Nejsem nějakej uctívač Dogma 95, ale nedá se prostě upřít to, že hlavní cíl, filmy Dogma 95 splňujou. Soustředění se na herecký výkony, postavy a příběh. Útěk od reality a nalezení vlastního idiota v sobě samém. Pro mě nehorázně depresivní film, ač sem chvílema některý postavy chápal, bylo mi pak z nich na nic, ale furt mě to nutilo nad nima přemejšlet a přímo je neodsuzovat. prostě výborná Trierova práce. Na něm miluju to, že se ničeho nebolí, ať už jde o scény, který s klidnym srdcem označim za porno, nebo o cestu do nitra postav. (06.12.2009)

Tolik vrstev falše, až je to zajímavě znepokojivé: Herci předstírající normální lidi předstírající postižené. Syrová forma hraného filmu předstírající dokument. Jiní herci předstírající(?) napálené. Manipulativní hovádko si hraje na filosofa. Manipulovaní nešťastníci si hrají na rovnocenné partnery. Dětinská recese je vydávána za hlubokomyslnou obžalobu společnosti. Typologie situací, charakterů a vztahů ze všeho nejvíc připomíná pionýrský tábor s ponižujícími „sociálními hrami“ nebo prostředí sekty; různě nalomené dušičky tu můžou na chvíli najít únik i jakousi formu terapie, iluzi smyslu, náhradní empatii, ale v kontaktu s realitou – reálnými postiženými, skutečným „měšťáckým“ světem – se iluze bortí, sebevědomý vůdce se proměňuje ve vzteklého nedůležitého fracka, z „je nám tu tak dobře“ zbývá jenom prázdnota a zjitřené emoce. Nekouká se na to příjemně, ale vytahuje to na světlo málokdy zobrazované spodní proudy lidství a mezilidství; Idioti mě proto oslovili víc a připadají mi smysluplnější než Prolomit vlny i Tanec v temnotách, i když je z nedostatku jemnější škály hodnotím stejným počtem hvězdiček. (14.07.2017)

Materinský cit je jednou podľa môjho názoru z najsilnejších emócií vôbec. Potreba dieťa ochraňovať a vychovávať je hlboko zakorenená v každej žene. Na začiatku spoznávame ženu o ktorej probléme nevieme vôbec nič. Až ku koncu sa dozvieme že prišla o dieťa a práve kvôli tomu hľadá akýkoľvek únik od reality. V jedne reštaurácií stretáva partu ľudí, ktorý na prvý pohľad pôsobia ako mentálne retardovaní. Až do momentu, keď sa ukáže, že sú to vlastne inteligentný ľudia, ktorý takýmto spôsobom bojujú proti spoločnosti a spoločenským normám, ktorými tak opovrhujú a hlavne sa potrebujú dostať od reality čo najďalej. Preto sa vydávajú za idiotov a pomyselné spoločenské hranice prekračujú a ničia. Trierov film je zvláštnym kúskom v jeho filmografií, ktorý neobsahuje takú silu aká by bola potrebná na to, aby bol divák vtiahnutý do tejto mašinérie vtipov, krikov a plaču a na celovečerný vtip je to príliš dlhé, plné rôznych emócií, ktoré až na pár výnimiek nefungujú tak ako by fungovať mali. Jedná sa rozhodne o zaujímavý snímok. Jeden s tých, ktoré sa netočia tak často a ktoré majú svoju osobitú atmosféru. Kamera má dokumentárny charakter aj keď je príbeh, ktorý zachycuje fiktívny. Nenadchlo ma to tak ako som očakával. Trier má totiž na konte aj lepšie kúsky. (08.10.2011)

První z Trierových filmů, který mne opravdu dostal. Chápu, že pro některé jedince může být obsah filmu příliš za hranicí toho, o čem by se ještě mělo filmovat, ale obsah filmu zde není tématem. Tématem je útěk z obyčejného, šedivého a stereotypního světa většinové společnosti. Trier si vybral hru na retardované proto, že svět retardovaných je čistý, upřímný a bezelstný. Dokáží dát najevo skutečné emoce, a když někoho mají rádi, myslí to skutečně vážně. A to je jeden z hlavních důvoů, proč všichni v partičce idiotů zůstávají a hrají si na ně. Protože je nic nesvazuje, je jim spolu dobře a tenhle spolek je pro ně víc než rodina. Možná je to jen můj výklad, ale potvrzuje mi ho závěrečná scéna, kdy Katrin raději odchází od svého manžela a příbuzných do neznáma, ale s někým a za někým, kdo ji má rád. A musím říct, že je to opravdu silná scéna, stejně jako celý film. (13.02.2008)

třesou sse mi ruvce a nastlintala jsem si do kláivesnice, tak se omloubvám za překlepy. Flim se mki mco líbilů. Závěr něměl chybu, to byl pocit, jako bych sleedovala něco, co sledovat nemám. Ta dogmatická kamera se prostě tak umí vplížit do těch enjbizarnějsších žcivotních situacíí, a člov+k se edívá na něco, co by snad jako ani neměl vidět. A jestli jste ten můj idiotský blábol dočetli až sem, vypadá to, že s těmi "idioty" možná máte taky něco společného, stejně jako já. (30.03.2012)