V tajnosti

V dnešnej dobe skôr menej známy film, pritom v dekádach pred novým kinematografickým CGI miléniom by asi išlo o relatívne uznávané dielo a asi by sa nevyhlo ani kinám po celom svete. Ale nič sa nedá robiť, k podobným filmom sa musíme dostávať v neskorých nočných hodinách na tv staniciach. Kameramansky a herecky v podstate dokonalé, tá všeobjímajúca a neuniknuteľná temnota dýcha z každého záberu a je jasné, že Elizabeth je niekde inde ako jej nepodarené sestry. Problém vidím skôr v správaní postáv. Skutočne nebol dôvod, prečo svoje tajomstvo takto explicitne prezrádzať, respektíve nepredcházalo mu toľko vysvetľujúcich scén, aby som toto "prerieknutie" akceptoval. Film je tak trochu uponáhľaný a samozrejme, ale za to môže skôr predloha, od istého momentu predvídateľný. 70% (06.07.2018)

Nemocný ňouma donese své (jím neuspokojené) manželce luční kvítí a s přiblblým výrazem ve tváři nezapomene upozornit: „Ale neříkej to matce, žárlila by!“ Prazvláštní trojúhelník – ona, on a jeho matka – naruší po přesunu z venkova do Paříže setkání se starým přítelem. Právě ten roztepe její stereotypní dny za pultem malého obchodu. A brzy roztřese i celé její tělo. Tajná láska vykvete velmi silně, stejně odhodlané budou i plány, co s nepohodlným manželem. Jenže krutý čin jim neprojde jen tak a záhy sotva poznají člověka, do kterého se tak osudově zamilovali. Špinavá Paříž téhle látce náramně sedí, atmosféra solidní, erotický náboj jakbysmet. Jen jsem měl přesto v některých pasážích pocit, že nějaký zkušenější tvůrce by si s látkou poradil lépe (myšleno tak, že scénář Charlieho Strattona podle Zolovy předlohy měl zrežírovat někdo jiný). Třeba takové ochladnutí citů milenců je až příliš náhlé a nevěrohodné (i když asi pravděpodobné), závěr pak trochu kazí předchozí dění na plátně. Herci jsou na jedničku: výborný je Tom Felton i Jessica Lange, Elizabeth Olsen si znovu krade své scény jen pro sebe. Jsem na vážkách, čtyři hvězdy ale nakonec dám. (22.08.2014)

Za mého života se Émile Zola nikdy moc nečetl – ani já jsem ho (moc) nečetl. V rámci učení se řečí jsem začal číst Germinal a Lidskou bestii, ale Zolova francouzština je moc těžká. Snažil jsem se alespoň poslechnout si něco z rozhlasových čtení, ale ani zde se Zola (k mému překvapení) nevyskytuje. Zato pro film je žádoucím autorem a podněcovatelem už od jeho počátku; např. jeho Tereza Raquinová byla zpracována v nějaké podobě už 16 x (1915, 1916, 1928, 1950, 1953, 1956, 1961, 1964, 1965, 1966, 1971, 1972, 1979, 1980, 1985, 2013) a některá díla ještě víckrát. Nicméně je vidět, že Zolova obliba klesá (především u nás). U filmových adaptací nás nezajímá příběh, ten je dán knihou. Zajímavé je především, jak si s ní režisér a scénárista (zde jedna osoba – Charlie Stratton) poradili. A za sebe mohu říct, že velmi dobře. Nejde tu jen o houstnoucí vizuální atmosféru posloupnosti dvojité vášně a dvojité smrti: vášeň (láska) - smrt (vražda) - vášeň (výčitky) - smrt (sebevražda), ale také o výtečné dialogy, které samy o sobě (velmi jemně) předurčují další sled událostí. Možná pro "pravověrnou" adaptaci je rozhodující zobrazení Kamila, který by měl působit sympaticky. A takový zde je: milý, inteligentní, i když má problémy se zdravím a potencí (tedy žádné hrubé zjednodušení typu "manželství bez lásky s neduživým bratrancem" jak tvrdí HBO). Hlavní potíž je v tom, že Tereza trpí syndromem "v mládí jsem si dost neužila" (což lze v jejím případě jen sotva popřít) - a kde není (vlno)bití, přijde tsunami. (02.12.2016)

Herecky sa jedná o veľmi vyspelé dielo. To síce trocha upadá na Strattonovej snahe držať sa skôr žánrových pravidiel, než aby znova posunul príbeh na inú úroveň, ale aj napriek tomu sa s látkou popasoval. Predel medzi kedysi a dnes je veľmi malý, ale výrazný. Trojica Olsen, Lange a Isaac podávajú fantastické výkony. Dievčatá, ale značne vedú. Olsenka v prvej polovici a Jessica v tej druhej. Film má množstvo silných momentov a hrá sa z náznakmi a z napätím a robí to funkčne. Yaredova hudba je nanásilna a spoľahlivo dotvára emócie na obraze. Síce to nie je také vyhrotené ako som čakal, ale aj napriek dĺžke a príbehu sa jedná o komplexný príbeh jednej dievčiny. Na konci mi bolo Therese úprimne ľúto. Felton spoľahlivo vybočil z kultu Harryho Pottera a celkovo si tento film zaslúži viac pozitívnych ohlasov, než mu v skutočnosti náleží. Celé to trocha kazí až televízne spracovanie. Inak spokojnosť. (21.09.2014)

Prezident republiky a nejvyšší státní „notář“ předvedl v uplynulých dnech snad historicky první gesto za celou svou politickou kariéru, které si získalo mé neskonalé sympatie, a má v tomto ohledu mou věčnou podporu!! Proto považuji za nutné se za něj plně postavit proti všem těm šosáckým mrdkám, jež tvrdí, že jím v rozhlase pronesená malebná a naprosto vhodná slova „zkurvený“ a „kunda“ ihned po jejich zaznění morálně naprosto rozložila tuto společnost a uvrhla milióny našich ubohých, čistých a nevinných dětí to bahna úpadku a věčného zatracení. Myslím si, že určitě není výstižnějšího adjektiva než „zkurvený“, které by se lépe hodilo ke jménu Kalousek, a jsem přesvědčen, že by jej měly dokonale znát jako mantru všechny děti (a budoucí voliči) v republice. Ze srdce proto věnuji tento komentář panu prezidentovi, hrdě pokračuji v trendu, který hlava státu nastolila, a všem těm moralistickým buzerantům upřímně vzkazuji: „Běžte do piče!!!“. *** Myslím si, že Zola zanechal daleko poutavější díla ke zfilmování než příběh zoufale nemrdané Terezy Raquinové. Ta, proti své vůli provdaná za hnusného bratrance, převelice strádá tím, že nemá co do kundy, protože je manžel chcípák, šuká jen 29. února, a to pouze za předpokladu, že porazí v dominu všechny společenské hosty při pekelně nudném a unyle žvanivém odpoledním čaji. A tak Tereza vyřeší svou permanentní angínu klitoris vcelku přirozeně a nechá se vyprcat prvním cigošem, na kterého narazí. Kam to pak všechno vede, to by byl bojler, jímž bych vám dokonale zkurvil celou pojebanou pointu, avšak můžu vás ubezpečit, že ta historka o zpičené tchýni a zasrané tetě v jedné osobě stojí vcelku za vyližprdel a je ošoupaná jako štěrbina sestry Olsenové. Herecky však z mé strany vcelku bez výhrad, dokonce i slizký Malfoj se slušně našel, a nesmírně mě potěšila charakterní účast nejskvělejší bukvice světa – Meta Lukáše. Ale kde nic není, ani zmrd nebere, a tak ani slušný ansámbl nepřehrál předlohu, která je snad nudnější než ten bezesporu „zkurvený služební zákon“. Domnívám se, že i becherový Miloš by daleko více docenil třeba Emilova Zabijáka. (05.11.2014)