Réžia:
Rob MarshallScenár:
Robin SwicordKamera:
Dion BeebeHudba:
John WilliamsHrajú:
Ziyi Zhang, Ken Watanabe, Kódži Jakušo, Michelle Yeoh, Li Gong, Kaori Momoi, Júki Kudó, Suzuka Ógo, Togo Igawa, Mako, Samantha Futerman, Elizabeth Sung, Tsai Chin (viac)Obsahy(1)
I gejša môže milovať... Nasledujúci príbeh sa odohráva v exotickom svete, ktorý si dodnes uchováva svoje čaro. Zachytáva obdobie pred Druhou svetovou vojnou, kedy je malé japonské dievčatko odtrhnuté od svojich chudobných rodičov, aby pracovalo ako gejša. Napriek tomu, že má v dome nebezpečnú rivalku, ktorej sa takmer podarí zlomiť jej vôľu, z malého dievčatka vyrastie legendárna gejša Sayuri. Naučí sa, že gejša nesmie dať priechod svojej láske, snom a citom. Jej učiteľka, legendárna gejša Mameha, pozná hranice intímneho vzťahu k zákazníkom a naučí Sayuri, aby svoje city držala pod kontrolou. Krásna a skúsená Sayuri síce očarí kohokoľvek, ale vo vnútri ju sužuje tajná láska k mužovi, ktorý je pre ňu nedosiahnuteľný. Nedokáže zabudnúť na okamih nečakanej nehy, ktorý s ním prežila v mladosti. Spomienky na osudnú chvíľu na ňu pôsobia ako balzam na dušu a počas ťažkých rokov sú jej oporou... (TV Markíza)
(viac)Videá (1)
Recenzie (506)
Gejša jako hollywoodský velkofilm asi těžko mohla dopadnout lépe. Kdyby se však zbavila angličtiny, čínských hereček, hollywoodského melodramatu, líbila by se mi bezpochyby víc, nebo by aspoň působila autentičtěji. Ta studiová umělohmotnost a hollywoodská šablonovitost tu na můj vkus příliš trčí. Po stránce čistě filmařské jde ale určitě o nadprůměr. ()
Není moc filmů, které bych si dala dvakrát po sobě během dvou dnů. Film se Ziyi, Kenem a Michelle je jednoznačnou zárukou hlubokého příběhu, plného silných lidských osudů. Taky díky brnkálistům na šamisen si výlety do exotické Země vycházejícího slunce opravdu užívám, byť z mnou jmenované trojice, je čistokrevný Japonec pouze Ken. A romantička jako já si samozřejmě nejvíc užila závěr. Nevím, koho chválit víc, ale tady kralovala hlavně Ziyi. ()
Univerzálně líbivé.. Málo děje, ale hodně kostýmní a vizuální radosti. Režisér Rob Marshall už v případě Chicaga prokázal chladný perfekcionismus, odosobněný styl bohužel vnímáme i tady. Jak už bylo kdemožně napsáno, tak i já se ztotžňuji s faktem, že Marshall sice z příběhu o dívce a jednom snu udělal malebnou podívanou, ale i tak to na něj bylo pořádné sousto. To bylo tak: malá holčička je z rybářského prostředí prodána do nehostinného města, kde se jí později ujme "školitelka" gejš, a kdy ji bude následná cesta hodně bolet a nutit potlačovat emoce. S novým jménem Sajuri se pak zamiluje do muže, který se stane nakonec po několik let její tajnou láskou. Z plátna sice sálá neuvěřitelné kouzlo, hlavní hrdinka je nadpozemsky krásná, ale vše se děje bez jediné akce, bez napětí, pozvolným tempem. I přes atraktivitu čehokolilv, co diváka jen napadne jde o mírně nadprůměrnou kostýmní podívanou, ve které ovšem režisér nemá ani páru o tom, kde má přitlačit na pilu - cítil jsem něco jako nablýskanou prázdnotu!! A očividně jsem nebyl sám.. ()
Předností Gejši je neokoukané prostředí. Marshall to věděl a vsadil na to. Až moc. Protože kromě světa japonských společnic jeho film nemá co nabídnout. Je citově plochý - a závěrečná scéna kvůli tomu vyznívá hloupě až trapně (nehledě na to, že japonská motivace "nemohl jsem udělat to a to, protože dlužím to a to svému příteli" západnímu divákovi moc neřekne). Je nevýrazně zahraný (s čestnou výjimkou Michelle Yeoh). Jeho příběh je prostinký (což by nevadilo, kdyby ho režisér dokázal náležitě prodat). A taky aspoň na mě působí levně. Nemohla jsem si nevšimnout, že ulice, kterou na začátku běží dvě děvčátka je ta samá, kterou později projížní americká vojska. On se vůbec ten film odehrává v několika dekoracích, které snad nikdy kamera nevezme v celku, takže Gejša pak působí jako televizní film. Třeba scéna v japonské zahradě pod rozkvetlou třešní - jiný režisér by do mrtě využil těch růžových lístků, co létají všude kolem. Marshal zůstane a trapného "máš něco ve vlasech, tak ti to vytáhnu". Ach jo. ()
Tak a pravda je venku. V minulém životě jsem byla Hacumomo jelikož ta nádherná věčně navátá agresivní kurva, teda gejša, s pedofilními sklony a více než násilnickou povahou mi přirostla k srdci víc než poslední šelest. Na druhou stranu dlouho šikanovaná a pak proti své vůli div ne šikanovaná Sayuri mi sedla taky a jelikož jak Gong tak Zhang jsou pekelný kočky, doufala jsem, že se spolu usmířej nějak ve stylu filmu Komorná. Buddhožel obě jsou cudné na gejšu až hanba a tak neukážou ani bradavku natož celé tělo a když už si to spolu konečně vášnivě rozdaj tak jen v tom smyslu že si daj po hubě. Na druhou stranu spalující vášeň tam byla, dokonce tak spalující že shořel celej barák a kdopak za to mohl? Ukažme si na ní - Hacumomo. Jaké překvapení. Každopádně i když jsem opravdu velmi doufala v lízání lastur a sání nektaru což ve filmu není, tak obě dvě jsou jako gejši magické a okamžitě bych se jim nacpala pod obi. Když Zhangová tančí namol, teda na molu, a dopadá na ní sníh, vypadá tak magicky, že jsem se málem roztekla...no a Gong a její šukající pohledy to už dobrý tři hodiny trénuju před zrcadlem. Zatím vypadám spíš postiženě než šukézně, ale to chce cvik a po čtvrtém šálku saké sem si před zrcadlem přišla taky sexy i když to byla totální katastrofa. ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (29)
- Výpravné kostýmní drama stálo 85 milionů amerických dolarů a během úvodního víkendu (9.-11. 12. 2005) si z amerických kin odneslo 682 504 dolarů z osmi kin. Poté se dostalo do širší distribuce, kde se obrat vyšplhal na 57,5 milion. Ten celosvětový pak byl 162,2 mil.. (imro)
- Ziyi Zhang (Sayuri) dostala na kontaktní čočky, které musela nosit po celé natáčení, alergickou reakci. (Ruuzha)
- Osobní auta, kterými jezdí japonští vojáci během evakuace města, jsou vozidla typu GAZ 69, která vyráběl Sovětský svaz a to až od roku 1953. (partyzanka)
Reklama