Bohémovia

Chtěla jsem se tu rozepsat o tom, jak mě Bohémové uchvátili, co všechno se mě na nich hluboce dotklo a proč jsem se do nich zamilovala na první pohled a poslech. Taky jsem měla v plánu začít rozebírat, v čem jsou si podobní s Vlasy nebo bohémskou myšlenkou Moulin Rouge, chtěla jsem říct, proč jsem si zamilovala Idinu Menzel a její Maureen. (Jestli si myslíte, že jediná žena, kvůli níž se ve filmu tančí tango plné vášně, žárlivosti a lásky je Roxanne z jistého pařížského kabaretu, seznamte se s Tangem: Maureen a Idinou Menzel. Poznáte, že tomu tak zdaleka není). Taky je zajímavé, jak jsem se k Bohémům vůbec dostala (bylo to, věřte nevěřte, díky Glee). A chtěla jsem se svěřit, jak strašně ráda bych Bohémy viděla naživo a stala se pravověrným, Broadwayským Rent-headem. Ale tohle všechno není podstatné. Podstatné je, že tenhle muzikál tu je, a stojí za to mu dát alespoň šanci. Nikdy mě totiž nenapadlo, že uvidím Anděly v Americe zpívat. A přesto v tomhle snímku to možné je. (28.03.2010)

There is no future! There is no past! Thank God this moment´s not the last! Bohémštější (a možná i lepší?) než Angels in America. Zprvu pomalejší rozjezd a nepřístupnost, poté nečekaně přímý útok na solar. Viva La Vie Boheme! Za tímhle snímkem, že stojí Chris Columbus? Measure your life in love! Po Moulin Rouge druhý muzikál, který mě skutečně dostal! (18.12.2010)

Tak... vopred hlásim silnú subjektivitu! Táto verzia postráda pár zásadných vecí: najmä choreografiu, spád a hereckú vyspelosť (porovnávam s broadwayským predstavením - zhliadnutým iba pár krát), je to americky lacné... Ale keď tá hudba je tak neodolateľná... PS: Ponúkam ako reklamu na ostatné verzie "zapál mi svícu", lebo tu hádam každý musí uznať, že v porovnaní s filmom nemôže byť o čom... http://www.youtube.com/watch?v=UlXuznxlcm8 Herecky, hudobne a, esteticky a... a to myslím aj stačí... (28.03.2013)

Five-hundred-twenty-five... Kontroverzní muzikál, překvapivě řízený ze stoličky sentimentálně komediálního specialisty Chrise „Harry Potter je Sám doma“ Columbuse, si i přes svoji melodickou jednoduchost získá široké pole nekomerčních diváků, protože právě tady absolutně schází hýřivé exhibice kostýmní stylovosti á la Moulin Rouge a celé to vypadá jako 30 let stará nahrávka ze zaprášeného pultu. Kdekdo z hrdinů z nižších vrstev tu má AIDS (skvělá scéna umírajících v kruhu), nemá na nájem, je homosexuál nebo si pravidelně píchá, především jde ale o lásku a prachobyčejné mezilidské vztahy. Jsme totiž v New Yorku, nikdo z nich nemá peníze a každý to řeší po svém (v tomhle kontextu potěší ohnivá davová scéna z úvodu nebo sexy taneční vystoupení Rosario Dawson – prakticky jediná známá tvář z hereckého ansámblu). Není tu ani ryze hlavní postava, všichni se vzájemně doplňují a proplétají. A i když jsou jejich osudy příběhově prosté, mají co říct. Nemůžu si ale pomoct, že si toho ambiciózní Columbus vzal na svá bedra příliš a viditelně mu to mnohdy dře jako zrezivělý řetěz a emocionálně nezasahuje vždycky tak, jak by si zřejmě přál. Bohémy jsem rád ochutnal, ale příště si dám zase něco jiného!! Budu tentokrát přísnější, takže ***. (04.06.2008)

Nemělo se to jmenovat spíš Špinavci, Socky, případně Nuly? Když zapomenu, že místo obdivu k zneuznaným umělcům jsem pod tlakem štítivého odstupu, který nastoupil hned po úvodní, a jediné zajímavé, písni (jsem tak úzkoprsá, že od muzikálu obvykle očekávám tak dvě, tři špičkové skladby) měla nutkání jít si umýt ruce antibakteriálním mýdlem a očistit kliky, nemohu pominout obsazení, ve kterém jsem ani za svitu baterky nenašla jedinou sympatickou postavu, nemluvě o vyčpělém pseudouměleckém koktejlu, namíchaném ze sociální kritiky a lásky všeho druhu... No a za tu šílenou bučící performanci bych Maureen nechala chcípnout hlady, prosím... (08.11.2013)