První den mého syna

Poetika autentických, starých, ale stále žitých, otevřených i skrytých lokací. Kdyby ničím jiným, tak už jen tímto mají Helgeho filmy (oba, které jsem dosud viděl) svou krásu a trvalou hodnotu. Zde Brno a jeho dnes už neexistující místa. No a k tomu tedy "queer tématika" - anotace, která mě předem spíš odrazuje, jako něco mimo můj záběr, ne-li něco, co mému záběru překáží. Jsem si myslel. A? Podle některých diváků je tam teplej snad úplně každý, jiní diváci naopak sdělují, že tam teda nic "queer" nevidí. Síla Helgeho filmu je mimo jiné v tom, že oba tyto pohledy jsou legitimní. Půl století po svém vzniku může diváka velmi subtilně oslovovat způsobem, jakým svého současníka oslovoat asi nemohl (a jakým by na druhé straně sotva mohl - stran dotčené tématiky - oslovovat i zcela totožný film vziklý až dnes). Ostatně slovo "tématika" jsem nezvolil šťastně, naopak Flakotaso příhodně "unikátní queer podtext"; tématika je zde jiná, ale podstatný je právě onen "podtext" a koexistence nemožnosti jeho samozřejmé konstatovatelnosti s možností jeho hypertrofizace. To v součinnosti s Helgeho poetikou vyvolává něco úplně jiného než nutkání k interpretaci. Skutečně by stálo za studii či poučený esej, jak to, že zrovna Helge je pro širší publikum (donedávna i pro mne) autor již prakticky neznámý. Ze zdejších komentářů stojí za přečtení zvláště Marthosův. (02.02.2018)

Čiastočne pocitová dráma zo "zlatých šesťdesiatok", kedy mali ale ľudia v podstate tie isté problémy čo vždy. Tridsiatnik oslavuje narodenie dieťaťa a neplánovane prichádza do konfrontácie s teenagerom, ktorý hľadá svoje miesto vo svete. Niektoré veci sú podané skutočne dramaticky, napríklad taživá sekvencia z bytu, inokedy ľahšie, ako zase scény z kúpaliska. Samotný záver sa skôr prikláňa k dramatickejšej, depresívnejšej atmosfére. Mňa film najviac zaujal aj technickou stránkou, toľko detailov tvárí pri rozhovoroch som dlho nikde nevidel a toľko faciek nepadlo asi ešte nikde, možno snáď v nejakom filme Buda Spencera a Terencea Hilla. No a Praha je nám zobrazená tiež dosť netradične, ale veľmi fotogenicky. (27.01.2021)

Zpočátku mě to neskutečně nadchlo. Tou atmosférou, kterou to už od začátku jen tak vytvořilo, ale i skvělou filmařskou stránkou plnou úžasných záběrů a neskutečné práce se zvukem, kterému je někdy záměrně rozumět buď jen s obtížemi nebo vůbec (třeba při ruchu na ulici, když Ondra volá do porodnice nebo ignorováním někoho, když to zrovna sledujeme z jeho pohledu a on o jeho řeč nemá zájem) a přímo jsem zíral nad tím, jak krásně si s tím zvukař vyhrál a taky jsem si říkal, že kdyby se současné český filmy svoji největší slabinu (zvuk) pokusili proměnit aspoň v umělecký záměr podobně jako tady, hned by byly zajímavější. Ale nefascinovalo mě jen to, líbil se mi rozjezd celého příběhu a představení obou hlavních postav, které proběhlo neméně skvěle a propracovaně. Těšil jsem se, co z toho vypadne a co se o těch dvou ještě dozvíme, ale čím blíže to bylo konci, tím víc jsem měl pocit, že to celé plyne tak trochu nikam a na konci si nejsem jistý, jak moc teda jsou homosexuálové či bisexuálové, proč to u Žluťáska zpočátku vypadá, že v Ondrovi spíš vidí otcovský vzor, který v tom svém biologickém nikdy neměl a přitom si ho skrytě přál, jak je tohle setkání vlastně ovlivnilo dál do života... A vlastně ani nechápu, proč tam museli cpát ten teplý gang či co to bylo. Ten závěr mě vlastně dost zklamal, ale zároveň si myslím, že je ten film neprávem zapomenutý, že by si zasloužil větší pozornost, když má dost novovlnný styl a tři hvězdy (byť silné) mi pro něj přijdou prostě málo. Zvlášť když to má na svoji dobu i originální námět. Skvělá forma, skvělý námět, skvělý rozjezd, ale slabý závěr a psychologie bohužel málo, což je zase něco, co se mi u takto žánrově označených československých filmů nestává zrovna často, abych tohle řekl. Tož 3,5, ale nakonec zaokrouhluji níž, protože mi to o postavách neřeklo víc, než mělo a přitom by toho nemuselo být tolik, abych to na čtvrtou hvězdu viděl, ale co se dá dělat... Třeba to časem ještě předhodnotím. Silné 3* (24.03.2023)

Zpočátku mě film moc nechytil. Vše se změnilo po probuzení na záchytce kde se Oldřich(P. Kostka) seznámí se Žluťáskem(V. Pucholt). Od téhle chvíle si mě snímek pomalu ale jistě začínal získávat. A to především právě díky Žluťáskovi. Petr Kostka je určitě jedním z těch lepších herců(do mé TOP 10 českých herců by se určitě nevlezl) ale tady ho jasně zastiňuje pro mě neznámej Vladimír Pucholt v roli Žluťáska. Dle zdejšího hodnocení jsem očekával další československej klenot. Za mě to ale nebylo tak emotivně silný jak jsem očekával. Proto v tomhle případě volím "jen" 3 hvězdy. Čímž samozřejmě nechci film shazovat. Má co nabídnout a za vidění určitě stojí. (28.02.2023)

Brno jako fotogenické město je značně nezvyklé. Munzar jako sexy frajer je možná o něco nezvyklejší. Dodám, že oběma to hodně sluší. Munzarovi, který je zde v roli vhodné spíše pro svého dvorního dabovaného herce, Paula Newmana, to sluší více. Vizuálně je film velice vydařený. Příběh odpovídá době svého vzniku, snaží se o zobrazení života špatné mládeže, nejde příliš do hloubky, spíše hledá pro Jircka obhajobu a konfrontuje ho s vyspělejším vrstevníkem, který vede řádný život. (26.12.2020)