Dáma vo vode

Byla jsem připravená, že Shyamalan opět nebude přát divákům se striktně realistickým a logickým myšlením, proto jsem si vnímání přepnula do pozice "sleduji pohádku" a užívala si prapodivnou atmosféru i prapodivný příběh s prapodivnými postavami. Chápu, že existují lidé, kteří se takto přepnout nedokáží a jejich reakcí bude "WTF?!" a následně film šoupnou do odpadu. Já přijímám Shyamalanovu fabulaci, kde není prostor pro otázky a rozčilování nad zoufale nepravděpodobným chováním, myšlením a jednáním postav. Přijímám absurditu "Ženy ve vodě", nejsem zklamaná, nicméně nejsem ani kdovíjak okouzlená či nadšená. Jedině snad hereckým výkonem Paula Giamattiho, ten byl skutečně na jedničku a hlavně jeho zásluhou hodnotím solidními 65%. (09.03.2009)

Příběh je možná originální, ale zároveň tak nějak divný. Přes veškerou snahu o mystiku a nějaké poselství to na mě působí hrozně odtažitě, nuceně a nezajímavě. V první polovině je to alespoň ještě neobvyklý experiment, pak už se dostavuje pocit znudění z neustálého hledání správných lidí, kteří se musí účastnit příletu velkého orla a likvidace vlka s trávou na hřbetě.. Nevím proč, ale zdá se v případě tohoto filmu odmítá moje fantazie spolupracovat. (04.11.2006)

Shyamalanova Žena ve vodě mě potěšila, nakonec dobrých pohádek není nikdy dost a tahle byla navíc docela strašidelná. Trochu mi vadila překombinovanost (až moc často tam řešili, kdo jsou ti správní lidé), ale ten detektivní nádech byl zajímavý, atmosféra a triky moc pěkné, herci výborní (včetně Shyamalana, který si střihl sakra velkou roli) a opravdu hodně se mi líbil Paul Giamatti, jak herecky, tak jeho postava. (22.09.2006)

Z pohádky do louže... ehm, bazénu. A podle mínění nejednoho kritika i diváka Shyamalan v posledních letech setrvale šlape do horších věcí než do louže. Já ale obdivuju každého, kdo jde neprošlapanými cestami a tomu, kdo chce jít za ním, ji neklestí a neuhlazuje, takže co chvíli zapadnete po kolena do bahna, co minutu se sápete kopřivami a co chvíli vás švihne trnitá větvička po tváři, protože někdy pak cíl opravdu stojí za všechnu tu námahu. Probuzení dítěte v nás je hodno i větších obětí, záleží jen na nás, zda ho chceme probudit. Pohádka není sprosté slovo, i když by to podle některých reakcí na film mohlo tak vypadat, protože tady jde o to, jak ochotní jsme přistoupit na pravidla indického příběhového mága a nakolik nám dělá obtíže přijmout, že v každém světě je místo na zázraky. Jako dětem nám to potíže nedělalo nebo jste snad někdo při vyprávění pohádky místo toho, abyste ani nedutal a poslouchal s široce otevřenýma očima a duší, vznášel dotazy, proč na Popelčinu a Sněhurčinu macechu nevlítla kontrola z úřadu péče o dítě nebo jak je možné, že Karkulčina nemocná babička žije kdesi v lesích místo v domě s pečovatelskou službou? Pokud jste s to na chvíli hrát podle M. Nightových pravidel, čeká vás vydatná porce hořkosladké fantazie, pokud ne, máte na to samozřejmě plné právo. Já si jen myslím, že tenhle film víc než jakýkoli jiný ukazuje, že kdo chce, hledá způsob, a kdo nechce, hledá důvod. P.S. Dřív jsem si myslela, že za setrvalé poruchy sekačky může závada na kabelu, ale teď už je mi jasné, že je to trávodlakova práce. A také jsem dala sbohem racionálním vysvětlením, proč je tráva zásadně nejhustší a nejvzpurnější kolem zahradního rybníčku. (17.05.2010)

Tak nějak nevím kde začít, ještě to rozdýchávám a aby se mé emoce nevytratily příliš rychle než dopíšu tenhle komentář, pustila jsem si soundtrack k filmu ... Začátek začal sympatickou předmluvou provázenou animací, pak jsem se ponořila do překrásného příběhu narfy Story z Modrého světa ... byla velice krásná, Bryce ji dokázala zahrát úžasně a až tak dokonale, že by ji to člověk i uvěřil. Párkrát se o mě pokoušel infarkt, když travní bestie vyskočila vrčíc s očima rudě planoucíma ... no mi stačilo poskočit na židli i při prasknutí žárovky ve sklepě... Taky je asi málo pravděpodobné, že by se takhle lidé z celého baráku spojili a společně věřili pohádce, která se zrovna teď děje a oni jsou její součástí a mohou svými společnými silami pomoct. Dostalo mě to čtení proroctví z krabic s kukuřičnými lupínky pěkně seřazenými v kuchyňské skříňce. To jsem jen nevěřícně zírala, "jako tohle myslí vážně?" No ale asi to tak mělo být ... Sice jsem spoustu věcí nepochopila, myslím tím souvislosti jak, proč ... ale je to fantasy a za mě je to přes to všechno čistá pětka. (09.09.2013)