Zlomené kvety

"20 let je neviděl, ale teď mu od jedné z nich přišel dopis o tom že má syna a tak se zestárlý a unavený starý mládenec Don na nátlak svého souseda vydává navštívit své dávné milenky." V běžné americké produkci by tento námět skončil nejspíš jako stupidní romance, rádobyvtipný roadtrip či přeslazená vyprávěnka o cestě za minulostí, ale ne tak u Jima Jarmusche, který příběh spoulu s perfektním Billem Murrayem přetavil v pomalou a teskně melancholickou komedii která nabízí i prostor pro zamyšlení. (14.02.2007)

Schematicky otřepaný námět, vynikajícím způsobem rozpracovaný scénář, smutná pomalá atmosféra, přímočaře vyprávějící Jim Jarmusch, mistrovsky tragikomický Bill Murray... Mám hřejivý pocit z toho, že právě shlédnutý film mi dal naději, že i když jsem o 30 let mladší než hlavní hrdina, nemusí můj život bezpodmínečně být bez jakéhokoliv smyslu. Detektivní zápletka popichující milovníky klasických soukromých oček je dotažena do zdařilého konce, který společně se svou otevřeností a filozofickou myšlenkou dává naději i těm nejzarytějším pesimistům. (06.02.2006)

Pri sledovaní Zlomených kvetín som mal pocit, že sa Jarmusch iba tak nesie na modernej americkej nezávislej tvorbe, ktorú kedysi formoval, že je akosi menej samým sebou. Na tom nie je samozrejme nič zlé, Jarmush sa viac baví, ale akosi mám pocit, že to, čo nám tu zdeľuje, nie je ničím originálne (osamelosť, hriechy a pochabosť mladosti, ale aj nenapraviteľnosť starého don juana) a pozeráme sa iba na príjemnú nezávislú jednohubku. Účast hviezdnych herečiek je tu skôr zneužitá na väčšie a menšie cameá, špeciálne Tilda Swinton s otvorením dverí, prehlásením jednej vety a ich zatvorením je absolútne nevyužitá. Najmä preto, že maskéri a kostyméri si s ňou dali prácu a je to jej jediná úloha, kde mi pripadala sexy. Takže v tomto prípade Jarmusch nemiestne provokuje. Zlomené kvetiny mi pripomínali Všade dobre, prečo byť doma, lenže tie vznikli neskôr, takže možno sa Jarmuschovým filmom trochu inšpirovali. Postavy sú skôr figúrkami, ktoré nahrávajú Jarmushovým predstavám, čo nimi chce povedať a majú vyvolávať u diváka úsmev, skutočné trýznivé pocity tak pociťujeme až pri záverečnom zábere na Murrayho tvár, kde pochopíme, že tento film je nakoniec smutná dráma osamelého človeka. 70%. (12.03.2013)

Bill Murray opět jenom sedí a kouká. A zase byste mu zato z fleku dali náruč nejvyšších hereckých ocenění. Jim Jarmusch opět, jakoby jen tak mimochodem, nezúčastněně natočil další z řady zdánlivě nezajímavých příběhů. A opět mu to vyšlo. Sice to již odporuje veškeré logice, dle všeho by to měla být stěží snesitelná artová fraška, ale zase je to tam. Nechápu to, ale užívám si to. Jim je zkrátka borec a Billovi je škatulka "herec" malá. On prostě musí být něco víc. (09.07.2008)

Don Johnston se (nerad) vydá za svými starými láskami, aby mezi nimi našel autorku anonymního sdělení o jeho otcovství. Jak už to bývá, původní záměr nalézt je pozvolna zastíněn objevem hledání samého. "Jeho" ženy mají podivné rodiny, podivné profese (Sharon "pořádá" skříně, Jessica je komunikátorka se zvířaty), ale na rozdíl od apatického Dona ŽIJÍ. Nakonec se prvotní nezájem o synovu existenci mění v potřebu vidět ho v každém kolemjdoucím klukovi a konečný záběr na Billa Murraye mluví za vše. Ne tak filosofické a omamné jako Cesta Samuraje nebo Mrtvý muž, ale pro mě opět velké potěšení z laskavého fimu, který nikam a na nikoho nespěchá. (14.12.2005)