Zlomené kvety

"20 let je neviděl, ale teď mu od jedné z nich přišel dopis o tom že má syna a tak se zestárlý a unavený starý mládenec Don na nátlak svého souseda vydává navštívit své dávné milenky." V běžné americké produkci by tento námět skončil nejspíš jako stupidní romance, rádobyvtipný roadtrip či přeslazená vyprávěnka o cestě za minulostí, ale ne tak u Jima Jarmusche, který příběh spoulu s perfektním Billem Murrayem přetavil v pomalou a teskně melancholickou komedii která nabízí i prostor pro zamyšlení. (14.02.2007)

Moje první (ale asi ne poslední, protože čt2 chystá další min. 1 jeho film) setkání s Jarmuschem. Ale na film jsem se chtěl podívat hlavně kvůli Billovi. Chvíli jsem si říkal, jestli mě nečeká druhé Ztraceno v překladu, poté se to začalo jevit jako Všechny moje lásky. Ale ve skutečnosti to bylo něco úplně jiného. Jak už zde někdo napsal, výsledkem neměl být ani tak cíl cesty, ale samotná cesta. Ovšem konec, to je lahůdka (nebo taky nestravitelné sousto) pro (nejen) vnímavého diváka. Bill Murray ukázal herecký výkon, který vyjádřil hlavně pomocí jeho očí, grimas v jeho tváři. Málokterý herec by to v této zkoušce obstál, avšak to neplatí v případě Billa (tímto výkonem mě nahlodal k přidání si ho do oblíbených herců). But on the other hand, fanoušek rychlých akčních filmů, neustálého povídání a drsných hlášek si tu asi nabije kokos (takže hodnocení 3* a míň bych se ani nedivil). Zatím hodnotím 4*, ale tenhle film si přímo říká o druhé zkouknutí, důraznější pochopení a vůbec vychutnání si tohoto snímku. Výstižný komentář: Matty. (09.07.2008)

Bezpochyby nejlepší road movie za posledních pět let. Bill Murray a jeho minimalistický projev, to od Ztraceno v překladu sedne jedno ke druhému lépe než prdel na hrnec. Bill natáčí jeden kvalitní film za druhým a poslední léta ho můžeme vidět excelovat v minimálně jednom filmu ročně (2003 - Ztraceno v překladu, 2004 - Život pod vodou, 2005 - Zlomené květiny, Ztracené město). Jeho herecký projev není z tohoto světa, vedle něj podávají solidní herecké výkony i ti, od kterých bych to nečekal. Sharon Stone vůbec nevadí a dokonce mi byla sympatická (i když ne tak, jako její dcera Lolita :)). Velice příjemná, pomalá "komedie" s bravurní kamerou, super detektivem amatérem a výborně zvolenou hudbou. A ten konec... (08.12.2006)

Scénář: Jim Jarmusch .. Pokazíte každou zábavu, i pohřeb. Ne, tento film o žádném pohřbu není, ale ani zábava to není kdovíjak veliká. Vyprávění se nese v teskném duchu a je velice, velice pomalé a přímé. Jako naplánovaná cesta do určitého cíle, kdy neznáte cestu a možné překážky. Bill Murray je tak úsporně hrající, až to (opět) neskutečně funguje a navíc zapadá do Jarmuschova konceptu. Skutečně živo a pestro je však kolem jeho bývalých partnerek, kdy jedna v úvodu tajně poodhalí tajemství a nepodepíše se. Logiku trošku popírají některé dialogy a chování ženských postav, kdy by se ve skutečnosti dozvěděl více něž jen další pochybnosti. Ale bez toho by zase nefungoval závěr.. Zkrátka příjemně o ničem. 75%. (10.04.2007)

Don Juan je anglicky Don John. Postavy John-ston a Win-ston jsou takřka dokonalé protiklady. Winston ztělesňuje vše, co u apatického Johnstona postrádáme, ba lze ho vidět jako personifikaci či jakousi externalizaci Donovy neexistuící (nebo aspoň nespatřitelné) životní energie a zasazenosti do života. Don Juan? Bývalý don Juan? Spíš se narodil pod hvězdou, která ho předurčila být nevinným magnetem na ženy (viz Lauřinu dceru nebo Sun Green mezi všemi těmi prchavými setkáními). Ale nevinnost je chiméra. Samozřejmě je "vinen" každým vztahem, který kdy měl, z nichž ty z určitého období jsou nyní podivně a z donucení rekapitulovány. Vina spočívá už v tom, že každý vztah lze optimálně považovat za nutně jediný a věčný, ale to by musel být jen jeden. Jakoby v odpověď na toto dilema vkládá Jarmusch do jednotlivých bývalých partnerek různá možná vyústění (či následky ukončení) jednoho a téhož vztahu tím, že je na pátrací cestě seřadil na škále od nejvstřícnějšího přijetí po nejpříkřejší odmítnutí, což je u první a poslední z nich stvrzeno i fyzicky. Stejným způsobem jsou na téže škále seřazeni i jejich příbuzní (Lolita, Ron atd.). Škála je přes svůj záporný pól protažena až k páté partnerce, kterou Don může navštívit už jen na hrobě. Všechno v tomto příběhu (odchod partnerky, zpráva o synovi, cesta, bývalé partnerky, jejich osudy, Winston a jeho rodina, mylný kandidát na syna) ovšemže slouží k sebekonfrontaci hlavní postavy. Přesto nemohu Zlomené květiny vnímat jednoduše způsobem, který asi nejexplicitněji vyádřil Matty ("smysl života" atd.). Spíše se mi jeví jako svérázný příspěvek k tématu toho donchuanství. Doporučuji tyto komentáře: Artran, Marigold, kleopatra, Cervenak, ale i gudaulin, jemuž imaginárně odpovídá DaVid´82. Osum Jarmuschových filmů, které jsem dosud viděl, se dělí na jasně pětihvězdičkové a skoro pětihvězdičkové. Ono "skoro" bohužel nelze vyjádřit jinak než čtverkou. (16.05.2015)