V zajatí rýchlosti

V jistých ohledech mi V zajetí rychlosti připomíná Kokosy na sněhu. Příběh muže, který se snažil překonat rychlostní rekord a vydává se kvůli tomu z dalekého Nového Zélandu až do Ameriky, aby si dokázal to, o co se pokoušel celých 25 let na svém Indianovi. Anthony Hopkins milého, s každým se přátelícího se staříka, který bojuje pouze sám se sebou v podobě nemocného srdce zahrál opravdu skvěle. Film na něm stojí a právě díky němu není tak nudný spíše příjemný na pohled stejně jako takový Forrest Gump. Nejsou prakticky chvíle, které by byly smutné a pošmourné, to prostě v jeho příběhu nelze natočit. Celou dobu sledujete jeho průřez životem s tím, že se mu to nakonec povede a důrazem na to, že je to podle skutečné události prožíváte napínavé scény stejně tak jakoby jste čekali nečekané. Obdobně jako já a právě díky tomu jsem po shlédnutí filmu měl nenápadnou a o to víc příjemnou radost ze zjištění že dokázat si v životě něco velkého je přeci jenom docela snadné, jen chce pro to žít stejně jako to udělal Burt Munro. --- Chlap je pro mě stéblo trávy, které na jaře vyroste a pak najednou dosáhne středního věku, na podzim dozraje a jako stéblo trávy uschne a už se nikdy nevrátí. (25.06.2007)

Tak, a dnes ještě s čistým svědomím přidám další z kvarteta výnikajících filmů, jichž jsem byl v posledních dnech svědkem, a z nichž si každý zaslouží maximální pětihvězdičkové hodnocení. V případě snímku V zajetí rychlosti je pak verdikt víceméně jasný. Film má totiž několik předností, které mu nedovolují klesnout níže než nad nadprůměrné hodnocení, a jež z něj vedle Pána Prstenů dělají další z klenotů kinematografie Nového Zélandu. Za prvé je to neskutečně charismatický, milý a k sežrání Anthony Hopkins, jemuž role stařičkého mladíka sedla přesně na tělo. Dále tu je příběh, během jehož sledování jsem se ani nanosekundu nenudil, a který mě neuvěřitelně bavil po celé dvě hodiny. V podstatě jsem se s hřejivým pocitem v hrudi doslova těšil a pukal blahem a nadšením, jaká další svérázná epizoda vyjde v případě tohoto roztomilého novozélanďana Burta na povrch. Celkově vzato mne tento filmový zážitek příjemně pobavil, rozesmál i rozesmutnil, a já si tak po dlouhé době znovu uvědomil, že sledování filmů má v sobě prostě něco, co jiné druhy kultury nikdy mít nebudou... Sedni a dívej se. (08.06.2009)

Burt Munro je starším pánom s detskou dušou v tele. Od malička sníva o jednej veci. Pretekať so svojou motorkou Indian Scout z roku 1920, ktorú nepretržite 40 rokov zveľaďoval. Nikdy v živote s ňou ale nepretekal. Teraz cíti, že je ten správny čas. Cesta z Nového Zélandu až do Bonneville v USA však bude dobrodružnejšia ako sám očakával. Veľmi pekný film. Nemá zmysel komentovať kameru, hercov a podobné omáčky. Údajne by mal byť podľa skutočnosti. No neverte tomu :) (21.10.2013)

Příjemná "road movie" s výborným (a to ho moc nemusim) Anthony Hopkinsem v roli obyčejného novozélandského chlapíka, který celý život upravuje svojí 40let starou mašinu Indian v kůlně, kde i sám žije a chystá se jí "vyzkoušet" v kalifornském Bonneville na solném jezeře .... Když zjistí, že už mu zbývá jenom málu času rozhodne se sehnat zbytek peněz na cestu a vyráží .... a jestli se mu jeho sen splní ? Samozřejmě "tome hardy" o tom nikdo nepochybuje od začátku filmu, vždyť skutečný Burt Monro drží ve své kategorii rychlostní rekord dodnes .... (09.09.2006)

Nemám nic proti pohádkám, ale tahle mě příliš nebavila. Hlavní hrdina protančí prosluněným světem, v němž vždy chápající soused řeší mávnutím ruky brzká raní probuzení, parta motorkářů poskytuje svému idolu nenávratnou půjčku a každý koho potká, se na něj usmívá a s vypětím veškerých sil mu rád pomůže. (17.12.2014)