Recenzie (6)
První dojem - jedna projekce rozhodně nestačí, aspoň mě zanechala ve stádiu "úžasu"...vychutnávala jsem si estetickou rovinu snímku a jeho atmosféru (ne náhodou se blížící Loni v Marienbadu, za kamerou stál v obou případech Sacha Vierny), a ostatní vstřebávala jen napůl. Stopáž je, vzhledem k nutnému vícerému zhlédnutí, tak akorát. Velká škoda, že to není natočeno v barvě. I tak působivý film, v němž se mísí mysteriozita a bizarnost s ironií (zajímalo by mě, kolikrát se scény musely natáčet, aniž by se někdo z herců začal smát). Inspirace: Pierre Klossowski - The Baphomet (Klossowski je rovněž spoluautorem scénáře) a Roland Barthes - S/Z. ()
Co dokáže oživit mrtvé, rozpohybovat strnulé, zaplnit prázdné a tak si samo vytvořit objekt svého popisu? Interpretace, kritika; film zrozený z pohyblivého písku slov křísí nehybnost obrazů a jakožto hypotéza sama sebe stojí na neukončitelném zdvojení, z jehož zrcadlového odrazu se rodí předobraz obrazu i jeho reflexe; originál, jenž neexistuje bez své kritiky. Vždyť imaginace sama by vždy zákonitě musela ztuhnout do solidnosti krystalu svého výtvoru, svého odvyprávěného příběhu, kdyby nepřispěchala možnost pohybu s oním krystalem, který může donekonečna vyzařovat nové odrazy světla jen tím, jak je natáčen – není to tedy obraz, ale odraz, ne obrazivost, ale odrazivost, jež tvoří osvobozující možnost propadat se do borgesovských her narativních struktur a instancí, a tím znovu a nově, nověji ožívat, ve zdvojení vypravěčů hledat smysl v ukradené absenci, rozehrávající všechen rituál, jemuž jsme zde služebníci: rituál pohyblivého filmového obrazu. ()
Na začátku stála zakázka francouzské televize - dokument o filosofovi/spisovateli/překladateli/výtvarném umělci Pierru Klossowském, bratru slavnějšího malíře Balthuse ; na konci skalní kumštkino, svévolná, těžko uchopitelná filmová esej, "experimentální detektivka", u níž jsem si v žádném okamžiku nebyl jist, nač se dívám a co se ode mě jako diváka očekává. Usmívá se tu režisér nad bezbřehostí rozumového pitvání výtvarných děl, nebo je jím uhranut ? Zkoumá podstatu nápodoby skutečnosti obecně ? Je to, co vidíme a slyšíme, jen hrou obrazů, za niž nedohlédneme ? Anebo tam spatříme každý něco jiného ? O Klossowském jsem se v "Hypotéze o ukradeném obrazu" pravda nedověděl o nic víc než o čemkoli jiném, ale má-li člověk za průvodce Ruize a Viernyho, procházka postmoderním bludištěm daleko od hlučícího davu ho sotva může nudit. Na všední kino mě upomněl jen Jean Reno v jedné z němých rolí. ()
Nevšedná a pútavá Ruizova filmová esej o vizuálnom umení. Obrazy na plátne sú alúzia, pracujú s myšlienkou, teda v abstraktnej rovine, zatiaľ čo živé obrazy zobrazujú – sú to konkrétne akcie, pri pohľade na ne už neskúmame myšlienku, ale skúmame konanie. Séria živých obrazov, ktoré na seba vzájomne odkazujú a ovplyvňujú sa, prináša princíp akcie a reakcie, tak ako život plynúci v okamihoch. Alúzia poskytuje množstvo abstraktných teórií, živý obraz však pracuje s konkrétnymi predmetmi, je hmotný a keďže ide o skúmanie konania, poskytuje menej možností pre interpretáciu. V tomto ohľade bolo zaujímavé použitie romanu á clef ako prostriedku pre objasnenie maliarovho zámeru. Roman á clef predsa poskytuje jasnú interpretáciu, je síce šifrovaná, ale máme k nej kľúč. Popisuje konkrétne udalosti, konkrétne akcie v konkrétnom priestore, nehrá sa s metaforami, ani alúziami. Zaujímavé bolo, že častokrát to býva skôr možnosť viacerých nejednoznačných interpretácií, čo vyvolá škandál a nie zobrazovaná téma. V tomto duchu sa nesie aj záver filmu. Na škandály a rôzne interpretácie sa časom zabudne, ostane ale sila výrazu... ()
Je to nesmírně originální, ale ve světle toho, co Ruiz uvedl později do své praxe je to i nesmírně nudné. Dráždidlo na opice z Cahiers du cinéma. Příliš teoretické a užvaněné, asi jako Durasové filmy (je to ta doba!). Co mě na tom bavilo, bylo kříšení devatenáctkového historismu - to muselo být ve své době totálně nové, ještě koncem tisíciletí nás učili ve škole historismus hejtovat. Přejatost, neautenticita, hle co vzala část postmoderny za své. A bohužel statičnost. Myslím, že Hypotézu komentoval Godard ve svých Pašijích (Vášni). Ruizovy obrazy jsou ale podle mě, byť jen monochromní, povedenější; však měl na to Sachu! ()
Galéria (6)
Fotka © Institut National de l'Audiovisuel (INA)
Reklama