Posledný vlak

No, řeknu vám že mám smíšené pocity z toho dle filmu. Každopádně muselo to bejt strašný, nikdo z nás z mladší generace si to nemůže ani představit, co museli naši dědové, babičky, otcové a matky vytrpět a protrpět...Místy opravdu dusná a tíživá atmosféra, pár silných scén ale stále jich bylo méně jako těch doslova srdcervoucích, nudných, zbytečně ukecaných a všech těch již zmíněných flasbacku, které ale zase jednoduše musely doplnit nějak druhou polovinu filmu, protože stále jen z vagonu to být nemohlo... Od Němců bych ale i tak čekal víc, některé české herce bych nahradil německými a nebo je vymazal úplně. Prostě jsem některým jejich role nevěřil a to podobného filmu mě nepasovali, to i pan Lustig, který seděl kdysi v podobném transportu a také utekl, by zahrál lépe i ve svých takřka 82 letech...Hlavní nácek transportu, byl sice slizký už od pohledu, snažil se být i na nácka značně agresivní ale naprosto si u mě zkazil dojem svým umělým vystupováním a vyjadřováním, zejména při tý jedný zastávce a následné roztržce s wermachetm...Pokud mohu doporučit dobrý film na toto téma, tak třeba "Vlak" z šedesátých let, to tehdejší tvůrci a autoři ještě měli z čeho vybírat a těžit a hlavně daleko věrohodněji a autentičtěji napodobit atmosféru, těchto nevalně slavných dramatických dnů.. (23.06.2009)

Der Letzte Zug alias Poslední vlak je věrně ztvárněné drama, jedné z tisíců cest do nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim. Musím podotknout, že k Německu cítím antipatie i dnes, ačkoliv současná generace nemá absolutně nic společného s holokaustem splozeným jejich předky. Vždycky rád uvítám jakýkoliv film, kde němci alespoň částěčně uznávají svojí ohromnou chybu, kterou zdransovali celou Evropu. Toto je jeden z nich a až na občasné změkčení tíhy své viny (parta drsných veteránů z války se postaví svému nadřízenému, aby mohli nebohým cestujícím nabídnou pár drobků chleba, aneb největší dobytci byli ukrajinci, my němci taky, ale ne tolik), je velice skutečný. Charakter postav ve vagónu se postupně mění, většinou k totálnímu šílenství což je pochopitelné. Zajímavý je fakt, že čeští herci v tomto filmu padali, jak mouchy. Film je ve výsledku velice obstojný a člověk dnešní generace by je měl sledovat povině. I "normální" lidé by se dnes přidali k neonacistům jen proto, že jim našeptávají líbivé slova. "Kdo nezná svojí historii, je odsouzek k tomu, aby si jí prožil znovu" 70% / Zeck 24.06.09 (24.06.2009)

Dalsi z nekonecne rady filmu o zidech za II. svetove valky. Tentokrat se temer cely dej filmu odehrava na nadrazich a v jednom vagonu. Coz na kvalite filmu nijak neubira, nevadilo mi ani par flashbacku ze zivota hlavnich postav. Je zde nekolik spornych momentu (chovani velitele vlaku, hadka vojaku z osadky a vojaku z fronty nebo reakce zidu na dva unikove vychody z vagonu). Na to, ze se film odehrava v minimalnim prostoru a trva dve hodiny, tak me vubec nenudil. Zastup ceskych hercu potesil. Po technicke strance filmu nelze nic vytknout, coz Vilsmaier jiz ukazal v jednom z mem nejoblibenejsich filmu vubec- Stalingrad. (02.02.2013)

Příběh, v němž mají hrdinové omezený prostor, vymezený čas... Vagón smrti se stává v závěru i jevištěm pro Noschickovu derniéru... Za krůpěj naděje jsem byl rád. Stejně tak za vzpomínky na dobu, kdy Neumann, jeho rodina a ostatní "pasažéři" skutečně ŽILI, dokonce si UŽÍVALI ŽIVOTA... I když jsem se obával stopáže, tak mi film nepřišel zdlouhavý. Vykreslení charakteru postav a herectví: pohled paní Wassersteinové (Nina Divíšková), běsnění poručíka Hartze (Miroslav Táborský), ochranitelské pěsti Henry Neumanna (Gedeon Burkhard), ale i hrdinský pokus Izzie Perlese (Vojta Kotek), to je jen část z celkově přesvědčivého podání. (23.06.2009)

Svět, ohraničený čtyřmi stěnami dobytčáku, nelidské podmínky, které daly vodě cenu zlata - šest dní cesty, která končila u bran pekla. V česko-německé spolupráci vzniklo silné sugestivní drama o osudu posledních berlínských Židů. O radikální proměně životních hodnot ... o smrti, která se měla stát lehčí než život ... o naději, která se vzpírala uvěřit skutečnosti ... o narůstajícím zoufalství i odevzdanosti ... o nevyhnutelných rozporech plných emocí, ale i soudržnosti a odvaze v nesourodém společenství uvnitř jednoho vagónu, kde se pár jednotlivců úporně pokoušelo o záchranu ... a o malé tanečnici, která střípek té přicházející hrůzy pochopila. (24.06.2009)