Rána z milosti

Televizní film Jiřího Svobody se nijak nevymyká jeho standardním režisérským postupům, které jsou po roce 2000 téměř všechny identické. Podobné zběsilé střihy, laciná kamera, amatérské vyznění, špatné postsynchrony, nedotažený scénář a příběh věrohodně moc nepůsobící. Herecké výkony také žádný zázrak. Je to škoda, vzhledem k tomu, jaká špička ve svém oboru Svoboda byl v osmdesátých létech. Stále hledám zručnost, kterou pan Svoboda dříve oplýval, bohužel již nadobro vytracenou. Rána z milosti přece jen patří k jeho světlejším filmařským počinům a v určitých pasážích je napínavá a tlačí na pilu. Chtělo by to lepší zpracování, profesionálnější přístup a věřím, že by to mohlo být o level lepší. (23.03.2020)

Josef Klíma má jedno velké štěstí. Při svém talentu psaní se může opírat o mnohdy skutečné kauzy, o kterých toho ví jako investigativní reportér hodně. Tím nechci říct, že by jeho vlastní fantazie snad nebyla hluboká. Nicméně on takové věci umí. Film je kvalitně obsazen. Milan Kňažko a Vladimír Dlouhý hrají skvěle. Alice Bendová se zase kvalitně svlíká, to ona uměla vždycky dobře. Je to její hlavní přednost, kromě té, kterou ve filmu pro tentokrát neuvidíme. Dramatický příběh je do poslední chvíle napínavý a lze chválit postupnou gradaci, ovšem není divu, psal to Pepíček Klíma. Závěr byl docela překvapivý. Nevadily by mi ani tak ty rozcapené záběry na ty, kteří jsou hlavní strůjci toho, co se na obrazovce právě odehrává, jako spíše trochu nestabilní kamera. Chvílemi je otravná. A pak ani hudba není moc kvalitní. Film jasně zobrazuje naši situaci na přelomu století. Na tom se nic nezměnilo ani dnes...a nejspíš ani nezmění. Tak alespoň někdo má radost, že jsme součástí Evropy. (23.03.2020)

Josef Klíma byl určitě hrdinou především devadesátých let. V časech divočiny se pokoušel společně s jinými, třeba Lorencovou či Kroupou, ukazovat těm, co si myslí, že je jim vše dovoleno a že si vše koupí, že to taky tak nemusí být. Tenhle film je ale prolezlí často herci, kteří dělají svou práci jen proto, že za ni vidí snadno vydělané peníze a právě tak k ní přistupovala řada z nich i v době minulé, a už je to letos 21 let. herec je žoldák, říkají někteří, tak co po něm víc chcete? Herci říkají taky, jsme jen žoldáci, nevezmeme roli, vezme ji někdo jiný, tak co po nás víc kdo může chtít? Ano, je to tak, po hercích víc chtít není možné. Ale herec a člověk, to jsou dvě části člověka, a která je ta podstatnější? (06.04.2011)

Jednotlivé prvky díla od scénáře přes režii po deklamátory úkolů ze scénáře zcela nepropojené, svázané umělohmotným lýkem. Výsledek pak těká mezi různými dialogickými grimasami s nechtěně parodickým výrazem. Klasický příklad neautentické tvůrčí práce v České televizi, jejíž součástí i obětí se může stát i velmi solidní režisér či brilantní herec - je to jedno, semele to všechny. Bohužel tento typ televizního inženýrství je součástí stinné stránky celé instituce, kde se snoubí a dodnes reprodukuje jakási póza profesní oddělenosti od zbytku světa a patřičný afekt, zatuchlost kontrolních mechanismů rozsáhlé organizace, dosud nevyklácená socialistická etnografie a mizející osobní odpovědnost a ...obyčejné lajdání. Hlavně že v titulcích figuruje přenosový vůz PV14. (12.06.2017)

Je výhodné s vlky výti, ale oni chtějí pořád víc a tlačí policejního ředitele víc a víc do rohu. Když dojde k ohrožení jeho vlastní rodiny, přestává být velkým kamarádem, který vždy vše zamete pod koberec. Film není ani podstatný dějem, ale tou myšlenkou. Kdy se to v člověku zlomí (anebo ne) a postaví se proudu událostí. Aby se člověk v tom rozhodujím momentu neposral. A že vražda je někdy jediným východiskem! 80% (03.09.2013)