Pokojný bojovník

Velice chytrá kamera. Velice - a tím nemyslím zaběry na vysvalená chlapecká těla, ze kterých by byla úplně hotová Leni Riefenstahlová. Tady je kamera vtipná, komentující a posunující děj aniž by na sebe přehnaně upozorňovala. Narozdíl od scénáře a zejména pak dialogů, které se tváří velice důvtipně, ale přitom je to jen rafinovaně navoněný balast. Ani ne přímo hloupý, jako spíš zdánlivě hluboký a přitom velice jednoduchý. ___________ Přestože shrnutí příběhu je klišovité, tak provedením vybočuje z očekávaného průběhu sportovních filmů. /6. 3. 12./ (06.03.2012)

Uznavám takýchto príbehov sme tu mali už veľa, dokonca tento je miestami naivný, filmovo nie veľmi dokonale spracovaný - avšak je niečim zaujímavý. Životné pravdy, osudy ľudí, mystery, psycho... Tento film má myšlienku, a aj keď nejazdí na hlavnej "koľaji", pretože je akoby réžiou potlačená do zadných radov, plinie. A to je to podstatne - všimnúť si to a zamyslieť sa nad tým, čo chcel autor naznačiť. Vážne neviem či som tento snímok pochopil správne, ale opäť ma dostal film štýlu fylozoficko - psychologickej analýzi duše človeka... 9/10 (12.02.2008)

Tradiční šablona, která byla omleta ve všech možných i nemožných sportovních filmech. Povinné filozofování je na poněkud vyšší úrovni, než běžně, herecké výkony patří ke špičce v rámci žánru. Značně patetické, přesně tak, jak se to Američanům líbí. Žádné velké přemýšlení, když už by to náhodou k němu sklouzávalo, ujme se role pohotového průvodce hlavní hrdina a i těm lehce retardovaným divákům sdělí, k jaké podnětné myšlence měli dojít. Na to americké nabouchávání všeho rovnou do hlavy, bez potřeby zapojit IQ, či fantazii, jednou lidstvo pojde. (06.07.2011)

Nikdy som nebola na také tie životné múdrosti, posolstvá, poučky ako byť lepším, ako žiť lepší život. Vyhýbam sa aj takým knihám. Pokojného bojovníka som si prečítať chcela, ale vykašlala som sa na to, a pozrela si hneď film. Na začiatku máme namachrovaného majstra sveta a na konci pokojného bojovníka. Rozhodne ale zaujímavý film. (18.10.2014)

The journey is what brings us happiness, not the destination. Zavřu oči. Ustálím tok myšlenek. Neuspořádaný proud. Ty chaotické peřeje, co dennodenně určují, kterým směrem se vydám. Klidná hladina. Věci se vyjasňují. Nevýznamné myšlenky klesají ke dnu, ty podstatné vyplouvají na povrch. A já mám přehled. Zní to naivně? Zní to směšně? Fakt, jak to zní, nevnímám. Ten klesá ke dnu. Závist. Přál bych si jednou nemoci usnout. Vstát a vstoupit do černé venkovní tmy. A v té temnotě se nechat oslnit neonovým světlem zapadlé benzínky. A vstoupit tak nevědomky na cestu vnitřního poznání. Učebnicový příklad výhry obsahu nad formou od druhé poloviny chytá za srdce a při majestátním závěru Vám ho vytrhne z prsou. A vy se díváte přímo sami na sebe. Opakovaná projekce zatlačila neuspokojený dojem prvního zhlédnutí a má mysl se mohla plně soustředit na děsivě hluboké filosofické podkreslení. V pravém slova smyslu, neboť pokud se právě neodehrává, stejně slídivě doznívá v hlavě a mizí až během nástupu další. Není to něco, co by mi změnilo život. Jen se mi líbí myšlenka, že by mohlo. Ještě si s ní pohraju. A skončím s ní, až si přečtu knihu. "Where´re you?" "Here." "What time is it?" "Now." "What´re you?" "This moment." Nejlepší soundtrack z filmu 90% (27.02.2013)