12:08 na východ od Bukurešti

Film, který nemůže než vyvolat nálady tehdejšího "revolučního nadšení" ve východní Evropě. Taky jsem se toho zůčastnil, i když mnohem obezřetněji a s očima víc otevřenýma než v roce 68. A jak to opravdu bylo? Byli jsme vůbec tam, kde tvrdíme, že jsme byli? A bylo skutečně naše troubení, po kterém padly zdi Jericha? Scénář, který zpracovává Corneliu Porumboiu, ze země, která si "sametu" užila méně než my, je možno po patnácti - a ještě dalších patnácti letech - brát v úvahu jako alternativu Hutkova vyhlášení"pravdomluvného slova" a Havlova provolání o "lásce a pravdě, které musí..." Každopádně už nastal čas, udělat si ze sebe trochu legrace, než neustále vysílat projevy a muziku před sroceným davem. (20.02.2021)

Byla či nebyla u nás revoluce? 1) 31letý režisér, scénárista a koproducent Corneliu Porumboiu se narodil ve východorumunském Vaslui, 70titisícovém městečku velikosti Opavy či Mostu asi 40 km vzdušnou čarou od moldavských hranic. Myšlení obyvatel maloměsta tedy zná dobře, a na filmu je to znát. 2) Filmu porozumí především ti, kteří dobře znají rumunskou mentalitu a poměry uvadajícího socialismu. Být mi dnes 18, polovinu dialogů prostě nepochopím, připadnou mi hloupé, o ničem, lidi jako z panoptika a především žádná akce. 3) Pár "akcí" jsem už zažil a přidaly mi pořádné šrámy na duši. Pár lidí jsem poznal i v mezních životních situacích. Pár měsíců jsem pobyl i v Rumunsku a pár let v reálném socialismu. Věřte mi, moji mladí dosud nezkušení přátelé, že film nepřehání ani trošičku. Naopak bych ocenil minimalismus v dialozích, ději i v hereckých výkonech. 4) Provinční městečko Vaslui vypadá i 16 let po pádu Caucescova režimu, jakoby k žádné změně nedošlo. Otlučené domy, nefungující výtahy, prázdnými ulicemi občas projede osamělá Dacia. Chybí, pravda, všudepřítomná hesla. Řídké připomínky současnosti (jeden mobil v celém snímku nebo dva ojeté západní vozy) působí nepatřičně jakoby z jiného světa. Vlastně se toho moc nezměnilo, zvláště ne v lidských duších. (30.05.2011)

Ohniskem tohoto nenápadného, ale důsledného a geniálně pointovaného, snímku, který z rozespalých nejistot probouzí své hrdiny příležitostí vyslovit se k osudovým událostem Rumunska, je temný dialog před slepým okem televizní kamery, v němž se zpřítomňuje všeobecné zlhostejnění pravdy a lži. Dokumentaristicky založený rozhovor se mění unylým chladem moderátora v nenápadný výslech a (zřejmě) instruovanými telefonáty otevírá cestu nové společenské proměně, novému ohledávání dna. (03.03.2018)

Až příliš pravděpodobné, realistické a hořké! Marnost nad marnost, všechno je marnost. Režimy se mění, ale člověk se svými sklony k dobru i zlu, slabostí a malostí zůstává stejný...Další výborný rumunský film, který je mrazivě realistický (po zhlédnutí 4 měsíců, 3 týdnů atd. mne začala rumunská kinematografie po roce 1989 zajímat). (01.10.2010)

Tak takýto film sa v súčasnosti len tak nevidí, aj keď kritiky pribúda. Film s akoby dvomi časťami, kde prvá ukazuje spustošené a schátralé mesto, ktoré sa od čias pádu komunizmu veľmi nezmenilo a ľuďom sa nežije veľmi dobre. Druhá ukazuje televíznu diskusiu, kde sa ukazuje, že údajní revolucionári, ktorým ich vtedajšiu účasť asi nikto nedokáže a nikto im ju neverí, ba práve naopak, si na nich nikto nespomína a ľudia ich berú ako klamárov, sú za ožranov a klaunov. Ukazuje sa, že ľudia nenašli odvahu protestovať a ani nechceli a že mnohým sa dnes žije horšie, aspoň majú taký pocit a bývalí komunisti sú vysoko postavení a vyhrážajú sa síce iným spôsobom, ale s podobným účinkom už ako veľkí kapitalisti. Tento film podporuje sčítanie obyvateľstva z roku 2011, kde počet obyvateľov Rumunska, ktoré bolo kedysi z hľadiska obyvateľstva jedným z najpočetnejších štátov, že ich počet klesol na niečo vyše 20 miliónov, mnohí emigrovali, počet Maďarov je okolo 1,26 milióna, počet Rómov okolo 620 000, no v skutočnosti vraj dvakrát a možno aj trikrát toľko. Dnes od krízy sa tam síce sťahujú firmy, ktoré najprv vykorisťovali tu a teraz idú za lacnejšou pracovnou silou tam, no situácia tam stále nie je dobrá a to vidieť aj pri protestoch, ľudia nie sú spokojní a to, že niečo takéto vzniklo, ktoré si tých rumunských "pravdoláskarov" podalo, je len logickým vyústením toho, že ľudia nechcú mlčať a dnešní samozvaní revolucionári, ktorí sa chcú priživiť na odvahe druhých im vadia. Komédia trocha trpká, najmä zaujímavá a nekonvenčná, ale vydarená, no občas dosť nudná. (05.07.2013)