Lantana

Lantana... pomaloučku, polehoučku byť gradující odvyprávěné psychologické drama několika jedinců, kteří mají k sobě blíž než si myleli nebo chtěli... Každý má svou XIII. komnatu a každý má na něčem či na někom svůj díl pocit viny... Skvělé herecké výkony, podmanivá a citlivá hudba... Kladem Lantany je i do jisté míry scénáristická svěžest... Jo, mně se to líbilo (09.05.2005)

LANTANA je pro mě film o "odvrácené straně Měsíce". Potemnělý film, který důrazem na absenci důvěry a lásky, poukazuje právě na jejich nezbytnost a potřebnost v našich životech. Vynikající příběh, který tepe pomalu, pozvolna, ale s každou minutou o to více a více tíživěji. Přiznám to a přiznávám to rád: mám rád filmy s propletenými životními příběhy. Tento je přímo (v tom nejlepším smyslu slova) zašmodrchancem jako keř lantany samotný. Nezjevné vazby, které se ve finále ukáží jako vazby blízké a pevné, mnohdy až nepříjemně semknuté. Dále: miluji filmy s realistickým vyzněním, které počítají s prvkem zběsilé a nepříjemně nevypočítatelné náhody. Vždy mi ve filmu vadily a vadí záběry kovboje/agenta, který vyskakuje z 1. patra a dopadá přesně na toho svého koně/do sedadla toho svého Ferrari. Život mě prostě naučil, že a) buď je kůň o 3 metry dále nebo za b) se čirou náhodou hotelový poslíček zdržel s mým Ferrari u SHELLu. Tento film, přesně odpovídá mému chápání reality - nikoliv vždy nepříjemný a nepříznivý stav; jen prachobyčejně nevypočítatelný a netikající přesně tak, jak si ideálně představujeme. A závěr filmu? Potěší... alespoň tak tomu bylo u mě. Miluji filmy s tím jakýmsi "magnolioidním zklidněním". Shrnuto a podtrženo: Je to méně než 100% a více než 80%. Nakonec se rozhoduji pro 90% (se zaokrouhlením dolů na 4 hvězdy) - snad pro příliš pomalu tepající tempo. (20.06.2005)

Senzační vztahové drama s příměsí kriminálky, na niž je třeba si hodinu počkat, ale to čekání za to rozhodně stojí a není nijak nudné. Do té doby nám scénář a vynikající herci představí pestrou směsici postav, s jejichž příběhy pak ono "krimi" pořádně zamíchá. V momentě, kdy by jiné kriminálky teprve začínaly s odhalováním možných motivů, my už víme o hrdinech a hrdinkách Lantany téměř vše a jen čekáme, jak to nakonec vlastně bude. Jak už jsem napsal, špatného herce či herečku tady nenajdete (to se pozná podle toho, že ani mistr Goeffrey Rush tentokrát nevyčnívá) a scénář je neotřelý a mazaný. Režie podává dramatické situace s naprostým klidem, díkybohu se nedočkáme žádných hysterických výlevů, zoufalého křiku, potoků slz a hromad výčitek. Ne, kdepak, tahle tichá dramata jsou mnohem působivější. (09.10.2015)

Nekompromisní, ostrá sonda do hlubin partnerského soužití, kde jednu z nejpodstatnějších rolí musí hrát důvěra. Nejsou-li jí lidé schopní, může to mít karcinogenní důsledky, ale naopak v její přítomnosti jsou obvyklé problémy vytlačovány na okraj. Přes hloubku ponoru je všechno posazené do zajímavého propletence příběhů, z nichž ten kriminální, byť je tahounem napětí, není až ten nejpodstatnější. (16.10.2010)

Ledové, přesto živé a opravdové. Přizvednutá poklička hrnce s dávno studeným obědem, který byl rutinně připravovaný a s nechutí pojídaný, přesto neodmítaný a nakonec doceněný. Lantana chladně vypráví o věcech, které obvykle drásají emoce i psychiku nejvíce... každá slza pak působí jako drobné vykoupení, ne-li dar shůry. (03.01.2010)