Amityville 2: Posedlost

Pokračování výborného původního strašení v Amityville má přesně ty neduhy, kterým se první díl dokázal vyhnout- mrazivá atmosféra musela ustoupit méně či více povedeným trikům a hlavně- přehrávající herce, hlavně posedlý synáček malinko tlačil na pilu. Přesto je i The Possession kvalitním členem rodiny filmů o posedlém baráku (btw ten v Amityville je vskutku vymazlený, především ty podkrovní okna, jež evokují hrozící oči), s pro mě překvapivým dějem- noční vyhlazovací rodinné inferno přišlo dřív než jsem čekal :-) a s především výbornou kamerou- když se herci dívají někam za kameru, vypadá to, jakoby vám koukali za záda a vy tak máte pocit mrazení zaručen :-) Slabší 4* (14.08.2013)

Dalo by se říct, že film je rozdělen na pomyslné 2 příběhy, přičemž první je podobný jako první díl Amityville s tím, že je daleko lepší úplně po všech stránkách a prakticky dovedený k dokonalosti a kdyby film skončil zhruba po 70 minutách, možná by se dalo trochu uvažovat i o plném hodnocení. A druhý příběh by byla taková variace na Vymítače d'ábla, né vůbec špatná, ale rozhodně nedosahuje kvalit první půle. Prapodivně rozvrhlý horor plný strašidelných událostí a krutostí, úžasně zvládnutý film. (29.07.2010)

Předně nutno zmínit nešťastné rozhodnutí castingu dát do jedné z hlavních rolí Burta Younga, typa, který nikdy neuměl hrát a sotva stačil na malé herecké štěky a tady se opět celou dobu tváří, jako by měl osinu v zadku. Ale jinak to bylo lepší, než bych od louhovaného čajíčku čekal, a to především díky Damianiho režijnímu umu. Je to film o dvou půlkách a vrchol přijde zhruba v polovině, kde Damiani výborně šponuje napětí a hraje si fajnově s kamerou a zvukem. Nechybí také taková ta italská špinavost, takže sem tam probleskne nějaké to gore a navrch nečekaný incest dvou sourozenců. Pak se to ale pro zbytek filmu překlopí do poměrně nezáživné variace na Vymítače ďábla, což je škoda, protože tady Damiani narazil na svůj strop a nic víc filmu nepřinesl. Konec s praskajícím latexem je jak z nějaké béčkové Tromy. (13.09.2023)

Italskému expertovi na policejní honičky USA debut na poli hororu poměrně vyšel. Sedí mi zde povedená kamera s ponurou hudbou Lalo Schifrina i um maskérů. Samotné mystery si v některých ohledech předchází samotnou jedničku. Během natáčení došlo k selhání vysoce výbušných chemikálíí, které explodovaly a závěrečná scéna kdy hoří boční stěna domu je skutečná. Natáčení probíhalo ve stejném domě jako v původním Horor v Amityville (1979). Dům ve filmu doopravdy není skutečný, jeho replika se nachází v New Yersey. Rodina Montelli v tomto filmu byla fiktivní ovšem vólně založena na skutečném životě rodiny Defea. Adresa Amityville domu ve filmu je 112 Ocean Avenue, Amityville. Ve stejném roce 1982 byl propuštěn scenárista Tommy Lee Wallace, který v té době psal a režíroval neslavně proslulý Halloween III: Hon na čarodějnice. Oba filmy byly pokračováním Amityville. (13.08.2013)

Ve srovnání s jedničkou drží druhý díl ještě krok, kdy je to stejné zpracováno trošku jinak. Rozdílem budiž exorcistické vyvrcholení, které na kvalitě neubírá ani nepřidává, řekl bych. Půl hvězdy ubírám za již zmíněnou neoriginalitu, jinak naprosto v pořádku. 85% Do dalších dílů se pouštět nehodlám, sedmkrát to vidět nepotřebuju. :) (14.06.2013)