Keurosing

Tí Kórejci aj revú ako idioti. No nevedia nariekať normálne?! Ked' už, tak si aspoň mohli nacvičiť to mykanie plecami od Cimrmanov... Inak, na tomto filme je zaujímavé, že ked' sa dej odohrával v Severnej Kórei, tak som myslel, že je to niekedy okolo roku 1800 a tak, no a zrazu ked' sa presunul do Južnej Kórei, tak som myslel, že ide o nejaký iný film! (13.03.2013)

Je to dosť dobrá juhokórejská dráma. Má veľmi dobrý príbeh odohrávajúci sa v Severnej Kórei o mužovi, ktorý nechce nič iné, len šťastie pre svoju rodinu. Ale jeho žena dostane tuberkulózu, no lieky na ňu sa dajú kúpiť až v zahraničí a tak doma nechá ženu so synom, aby sa pokúsil dostať za hranice a kúpil lieky. Ale dostať sa domov je takmer nemožné a tak chce dostať svojich blízkych k nemu. So spracovaním som spokojný, film bez problémov dokáže zaujať po celý čas, celková tématika je nadmieru zaujímavá, dramatické prvky sú správne dávkované, dobre zvládnutý je aj pobyt za hranicami, ale mrzí ma, že tých samotných nepríjemných situácií zo Severnej Kórei tu nie je až tak moc, ako by mohlo. A pritom sú to rozhodne tie najzaujímavejšie časti filmu, obzvlášť pobyt dvoch detí v tábore alebo príchod polície do domu priateľov hlavných postáv. Takže hlavne toto by sa dalo ešte zvýrazniť. Herecké obsadenie je bez väčších problémov, hlavná postava sa dala obsadiť aj lepšie, Cha In-Pyo je tiež dobrý, ale nemá až tak moc charizmy na správne utiahnutie filmu, o dosť viac ma zaujal jeho filmový syn, Shin Myeong-Cheol, jeho postava je zaujímavejšia, dobre zahraná a našťastie má aj dosť priestoru, ale s nikým nemám problém. Réžia a technická stránka sú dosť dobré, ale myslím, že ešte mohli byť aj lepšie, hlavne emócie nefungujú až tak moc, ako by som pri tejto téme očakával, ale aj takto som pomerne spokojný. Crossing je film, ktorý minimálne kvôli svojej téme rôzhodne stojí za pozornosť, ale aj tak sa nemôžem zbaviť pocitu, že po väčšine stránkach sa to dalo ešte vylepšiť. 77% (31.05.2012)

Neskutečně smutný film. Po jeho skončení plakala nejen moje žena, ale i já. Jistě to nebylo jen pro to, že máme malého chlapečka. Bylo to za všechny dospělé a děti, kteří měli tu smůlu, že se narodili v chudých oblastech Severní Korei. A Severní Korea je vlastně celá jedna chudá oblast - pominu-li velká města a sídla prominentů komunistického režimu. Smutek a lítost brzy vystřídal vztek a bezmocnost. Bohužel u tohoto filmu neplatí ta klasická utěšovací věta: Neplač, to byl jen film. Rodičům dětí se slabší povahou tento film vůbec nedoporučuji vidět.... Naopak ho doporučuji všem, kteří nadávají na poměry a své zhoršující se životní podmínky. Máme se jak prasata v žitě a vůbec si to neuvědomujeme! (23.01.2011)

Par detailu bych vytknul, treba jak to Jong-suk vyresil v praci, kdyz sel na brigadu do Ciny...Jinak se ale jedna o vytecne drama s vice nez zajimavym nametem. Pro divaka je asi nejatraktivnejsi pasaz ze samotne Severni Koreje (zde by jizni sousede mohli ve filmove produkci zabrat a tocit vice takových filmu..., i kdyz to asi nebude tak jednoduche, jak to vypada), ale film jako takovy nemá sanci nudit, spise divaka sokovat. Coz se dle recenzi dari a na cloveka to pusobi velmi silne. (09.10.2018)

Vynikající a ojedinělá jihokorejská sonda do života severokorejských uprchlíků. Velmi smutný, ale pravdivý film. Koho toto téma zajímá víc, doporučuju knihu Pchjongjangská akvária, která právě vyšla v dotisku. Nějaké info k filmu: Ze strachu ze zásahu Severní Koreje se natáčelo na utajených místech v Jižní Koreji, Číně a Mongolsku a herci nesměli o filmu mluvit, dokud nebyl dotočen. Do kin se dostal až čtyři po dokončení. Příběh je založen na skutečném příběhu severokorejského uprchlíka Yoo Sang-juna, který se pokusil v roce 2002 dostat v Pekingu na španělskou ambasádu a v Severní Koreji po sobě zanechal hladovějící ženu a syna. Crossing je první jihokorejský film, který je o životech Severokorejských uprchlíků. Před samotným natáčením proběhli asi roční přípravy, během kterých štáb zpovídal kolem sta severokorejských uprchlíků (v Jižní Koreji jich je celkem asi deset tisíc), aby byl příběh co nejautentičtější. Uprchlíci filmu pomáhali mnoha způsoby, poskytli spoustu cenných informací o životě v Severní Koreji i řadu fotografií a byli přítomni celému natáčení. Představitel hlavní role Cha In-pyo nejdříve odmítl ve filmu hrát, protože očekával propadák. Když ale uviděl fotografie hladovějících severokorejských dětí, tak se podle vlastních slov rozplakal. Cha, který je v Číně dobře známý díky svým seriálovým rolím, je nyní bezplatným velvyslancem kampaně proti zneužívání dětí a sponzoruje na dálku třicet dětí z celého světa. Některé výrazné scény se štáb rozhodl z filmu vystřihnout, protože je považovali za natolik šokující, že by jim v Jižní Koreji nikdo nevěřil. Před dvěmi měsíci byl film jako součást Severokorejského týdne svobody promítán v Kongresové knihovně ve Washingtonu. Na projekci bylo kolem sto lidí, včetně několika kongresmanů. Přítomen byl například Peter Beck, výkonný ředitel Americké komise pro lidská práva v Severní Koreji, Kim Sung-min, bývalý uprchlík a nyní vedoucí radia Svobodná Severní Korea nebo zástupci japonského velvyslanectví. Z jihokorejského velvyslanectví nebyl přítomen nikdo. Všichni přítomní několikrát během filmu propadli v pláč a po skončení filmu zůstala řada z nich zaraženě sedět v křeslech. Peter Beck o filmu řekl, že je to nejlepší natočený film na toto téma a doufá, že ho uvidí co nejvíce lidí, aby pochopili situaci v komunistické zemi. An In-ok, severokorejský uprchlík, jehož životní příběh je téměř totožný s tím filmovým, proplakal téměř celý film. Uvedení doprovázel benefiční koncert a bude nahráno album „Cry with us“ (Plač s námi), jehož výtěžek půjde na pomoc dětem v Severní Koreji. Čtyři dny po premiéře filmu byl film zpracován do formátu dětské knížky. S ohledem na závažnost tématu a konkurenci letních blockbusterů se dá říct, že zaznamenal i divácký úspěch. Navíc byl zakoupen i do japonské distribuce. (01.05.2009)