Obsahy(1)
Drama nelítostného střetnutí nováčků, neboli „zobanů" s „mazáky" se odehrává v československé armádě v sedmdesátých letech. Přesto nelze říci, že konflikty, které zde můžeme sledovat, patří minulosti. Nejsou dokonce ani výhradně a jedině doménou armády. K eskalaci těchto problémů může dojít všude tam, kde se zmocní vedení nekontrolovaná a nemravná moc, mající dost nástrojů k prosazení své vůle. Armáda se může přirozeně stát relativně vděčným prostředím pro vybujení šikany, protože je postavená z dobrých důvodů na strohém principu podřízenosti a nadřízenosti. Ale vždy jde o problém širší a obecnější, který se bohužel projevuje v různých sociálních zařízeních i v dnešní společnosti.
Knihovník Cejnar je pro vojenskou kariéru fyzickými i psychickými vlastnostmi ten nejméně vhodný. Usiluje jen o to, aby povinné období služby prožil bez pošlapávání lidské důstojnosti. Má ale smůlu. Zrovna v jeho útvaru je skupinka mazáků, kteří mají o náplni povinné vojenské služby jiné představy. Jejich násilnické sklony rostou úměrně s inteligentním odporem zobanů, které inspiruje ten zcela nehrdinský, ale zarputile zásadový Cejnar.
Scénář napsal Zdeněk Krhounek, který vzhledem ke svému dlouholetému působení v armádě velmi dobře znal i nešvary spojené s šikanou. Za režii Zobanů získal režisér Jiří Vanýsek cenu Pierot 94.
(Česká televize)
Recenzie (95)
Tak i naše kinematografie má své "vězeňské drama". A nedopadlo to vůbec špatně. Jak tu píše kolega, stále se tam něco děje. Mnohým naskočí vzpomínky na mnohé z vojenských "her" (bufet, sahara). K výhradám k "divadelnímu výkonu" Miroslava Etzlera mohu říci jen to, že tímto stylem divadelního přednesu skutečně mazáci na vojně k holubům mluvili :-) Na druhou stranu, kvůli mnoha hovadinám nemůžu jít s hodnocením výš, přestože je mohu považovat za uměleckou licenci. ()
Tento snímek jsem poprvé viděl možná dokonce v TV premiéře někdy v sedmi letech a strašně jsem se pak bál že budu muset na vojnu, kde bych se svou submisivní pacifickou povahou jistě strádal, naštěstí došlo k profesionalizaci armády a už se mě povolávák netýkal, přesto ve mě dodnes zanechal velký dojem a vždy když Zobany vidím, jsem užaslý hereckými výkony a mírou nedůstojnosti. Beze sporu jeden z nejlepších polistopadových televizních snímků které tu vznikly! ()
Neotřelej kousek o šikaně a dalším všemožném týrání na vojně za socialismu. Obsah je jednoduchej (šikana, buzerace, šikana, pokus o vzpouru, další šikana, vražda atd.), ale nenudí. Moc se bohužel nepovedl casting, kterej nejspíš probíhal etapově - kvalitní výběr mazáků a pak troubové v rolích bažantů (z nichž jedna je žel bohu role hlavní), úroveň má snad jen Aladar, a to hlavně proto, že ve filmu většinou jen štěká. V porovnání s nesmyslama typu Copak je to za vojáka je to rozhodně povedenej film. V porovnání s výbornou Tichou bolestí tomu ale hodně chybí. ()
V naší krásné malé zemi se natočilo několik filmů a seriálů z vojenského prostředí, které se nechají zařadit do tří kategorií. První jsou hořké komedie o vojně za Čepičky ("Tankový prapor", "Černí baroni"), dále oddechové komedie, které mají vojenskou zápletku spíše na okraj ("Copak je to za vojáka?", "Otec neznámý") a pak socialistické agitky ("Dneska večer všechno skončí"). Výjimku tvoří muzikály "Kdyby tisíc klarinetů", "Bylo nás deset" a film "Zobani". Tolik k úvodu, nyní se už zaměřím pouze a jen na poslední jmenovaný. "Zobani" nejsou vůbec komedií a už vůbec agitkou. Je to docela drsný psychothriller s hutnou atmosférou o vojenské šikaně. Zprvu jsem k němu přistupoval s rozpaky, ale mazácké ántré mě strhlo a nepustilo do konce. Film opravdu ani na vteřinu nenudí a pořád se něco děje (no, někdo někoho mlátí či buzeruje). Ukazuje stinnou stránku lidově demokratické armády, ovšem může se zároveň odehrát někde jinde, ovšem všude tam, kde se velení chopí zlí debilové (příběh se odehrává v roce 1968, krátce po invazi Sovětských vojsk, důstojníci jsou propuštěni, protože nepodepsali souhlas o vstupu armád VS a vedení se ujímá banda mazáků, vedená četařem Konečným). Samozřejmě, pár výtek k filmu také mám, hlavně ze strany hereckého obsazení. Zatímco mazáci jsou opravdová, charismatická, odporná a skvěle zahraná hovada, zobani jsou nevýrazní a toporní. Miroslav Etzler byl přímo geniální a jedná se možná o jeho nejlepší roli. Jeho slizký a sadistický četař Konečný je jedním z nejodpornějších záporáků, které jsem kdy ve filmu viděl. Oproti němu je seržant Hartman z "Olověné vesty" hodný strejda. Scénář je skvělý, i když obsahuje pár děr (mazáci zavraždí Banýra a víc se o něm nikdo nezmíní, proč si nakonec Konečný nevzal samopal a šel proti Cejnarovi s holýma rukama), ale zbytek tyto drobné nedostatky přehluší. Nikdo není dokonalý a dokonalým filmem nejsou ani "Zobani", inscenace Brněnské televize od režiséra Jiřího Vanýska. Ovšem díky svojí atmosféře, (některým) skvělým hereckým výkonům a poměrně drsnému otevřenému konci (snad jediný vojenský film natočený u nás, kdy se v závěru nejde z vojny domů) mě tento za pár kaček a s nepříliš známými herci natočený TV film přilepil na 90 minut k obrazovce. ()
Miroslav Etzler hrál parádního hajzla. Taková osoba by zasloužila prokurátora a pak provaz. Přišlo mi to takové vyhnané až do extrémů. Ale jako ukázka šikany to posloužilo výborně. Zdálo se mi divné, že by tento vojenský útvar nikdo nekontroloval a mazáci si tam mohli de facto dělat, co se jim zamane. Tenhle film by neměl být opomíjený. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (7)
- Když četař Konečný (Miroslav Etzler) zakřičí: "Stůj, nebo střelím!" a poté začne na prchající dvojici střílet, je vidět, že má na ústí hlavně nasazený cvičný nástavec, což znamená, že v tu chvíli střílel slepými náboji. (JardaaT)
- Ve scéně, kdy hlavní hrdina hlásí své jméno vojákovi při vstupu do kasáren, říká, že se jmenuje Kamil Cejnar. Když se ale o pár minut později představuje vojínu Adamovi, říká, že se jmenuje Mirek Cejnar. (Severus007)
- Tento film se natáčel ve velké míře v prostorách roty Devět Mlýnů a taktéž při nácviku střílení je zřetelně poznat Mašovická střelnice ještě s věží a "špakem". Ve scéně, kdy vojín Cejnar (Michal Bumbálek) utíká, utíká z Mašovické střelnice, sebíhá kopec po tzv. Železných schodech a doběhne k lávce přes řeku Dyji. Když ho na konci spolu s četařem Konečným (Miroslav Etzler) odvádí PSáci, je vidět široký pás, kudy kdysi vedla signální stěna. Film začíná záběrem na křižovatku po které přichází hlavní postava filmu. Křižovatka se nachází na začátku obce Hnanice, asi 10 km od Znojma, na hranicích s Rakouskem. (ČSFD)
Reklama