Kým si po nás príde

„Miluji vůni chemoterapie po ránu“ Dva pány pokročilejšího věku přivedl osud do jednoho nemocničního pokoje. Oba mají rakovinu a prachbídné životní vyhlídky. Mohou buď pasivně čekat, než si pro ně přijde, konejšit své blízké planými řečmi a sepisovat závěti, anebo sebrat zbytky sil a na stará bolavá kolena si ještě trochu užít. Jelikož nemáme co do činění s dánským psychologickým dramatem, první možnost odpadá. Tihle dva staříci ještě neřekli své poslední slovo. Námět Bucket Listu slibuje pěkný film o umírání. Takový, při kterém se budete střídavě usmívat a dojímat, ústřední dvojici si oblíbíte a jen neradi ji budete na konci opouštět. Ano, Bucket List je přesně takovým filmem. Do posledního puntíku. Jack Nicholson hraje dalšího prostomyslného ďábla. Morgan Freeman hraje dalšího dobromyslného mentora (nechci napsat rovnou Boha). Protiklady se přitahují – každý se naučí něco nového od toho druhého, doplní díky tomu chybějící dílky ve skládačce zvané „život“ a spokojeně umře. Jestli to vyznívá moc cynicky, vězte, že ve skrytu duše smutním. Mít herce takového kalibru, slátat pro ně stokrát recyklovanou historku a tu následně vyšperkovat nechutně lacinými digitálními triky (když nemám peníze na výlet do Egypta, tak bych holt měl být schopen vymyslet vhodnou alternativu) – to je stejné barbarství jako nalít kopi luwak do plastového kelímku. Na faktu, že před sebou máme místo zážitku roku jenom neurážející hlazení po srsti bez jediného nečekaného ozvláštnění, má zkušený Rob Reiner zhruba stejnou zásluhu jako nezkušený Justin Zackham (nepochopím, jak může „ani ne čtyřicátník“ napsat scénář o posledních měsících dvou „více než sedmdesátníků“). Aniž bych tím chtěl poukazovat na zdravotní stav hlavních hrdinů, k filmu nejlépe pasuje adjektivum „neživý“. Ani dva sebegeniálnější herci, kterým scénář nedává takřka žádný prostor k předvedení nových hereckých poloh, vedoucí dialog o tom „co bude, až tady nebudem“ jednoduše nemohou utáhnout devadesátiminutový film. Ne, škodí-li jim režisér svým snadno zanedbatelným vkladem. Tempem připomíná Bucket List osmdesátiletého sklerotického staříka na procházce parkem. Neustále si vypomáhá dvěmi kvalitními francouzskými holemi a sem tam zapomeneme, kamže má vlastně namířeno. Když se nakonec dobelhá ke svému cíli, nejspíš nad ním lítostivě uroníte pár unavených slz a pro spravení nálady si pustíte nějaké dánské psychologické drama. Apendix: Z množství citátů o smrti a umírání, které se v souvislosti s tímto filmem nabízejí, bych vyzdvihnul Wildeovo „Spousta lidí dnes umírá na chronický zdravý rozum a když už je pozdě, pak teprve přijdou na to, že to jediné, čeho člověk nikdy nelituje, jsou vlastní prohřešky“. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Yoss (04.04.2008)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Prostředí 8/10/// +Jack Nicholson, radost na něj pohledět zvláště když si uvědomíme že to mohla být i jeho poslední role, Morgan Freeman zdárně sekunduje svému parťákovi, citlivý a lidský příběh, hezké prostředí, dobrá hudba, dojemný závěr -nevadilo by kdyby bylo delší/// Hodně jsem na to byl zvedavej a dlouho jsem se na tento snímek těšil. Škoda, že jsem ho neviděl už dříve nebo není delší, budu si jej muset pustit znovu. Líbili se mi proměny postav a jejich nahlížení na společné přátelství a jeho postupné upevňování. Hezký film s hereckou dvojicí, kterou už pohromadě asi neuvidíme./// Celkem 80%/// (26.02.2011)

Bucket List mě hodně překvapil. Čekal jsem, že asi bude fajn, ale že bude až tak fajn, bych nikomu nevěřil. Nicholson a Freeman hrají i hláškují jako o život a Reiner je protahuje po atraktivních lokacích (Pyramidy, Velká čínská zeď, Himaláje) s noblesou, jakou jsem v jeho filmech už dlouho neviděl. Nebojí se občas zahrát i na vážnější notu a i tyhle pasáže mu fungují na jedničku. Jsou to takové poctivé čtyři, ale vzhledem k tomu, že z toho kouká moje letošní srdcovka, jednu hvězdu za krásný konec rád přihodím. Tenhle film jsem rozhodně neviděl naposledy. (14.01.2008)

Rekapitulace života, bilancování, smiřování se smrtí a umírání po hollywoodsku - prefabrikovaně, předvídatelně a lidsky laskavě. Film, na jehož počátku víte, že vykoupení, smíření se a odpuštění se jistě dostaví a vy budete na konci plakat dojetím, respektive, že byste na konci měli plakat dojetím. Vždyť Hollywood neumí brát naději. A když se pláči nedaří, tak nejste hodný člověk a dáte ** hvězdy. Protože jste suchar, kterému bláznivé utrácení našetřených prachů za blbosti připadá divné a nedokážete to nazvat "žitím naplno". Protože vás nedojímá návrat k rodině, o kterém již na začátku filmu víte, že přijde. Kde je morální poselství, které v sobě má třebas Kurosawovo Žít? Kde je tíživá psychologie, již lze nalézt v Bergmanových Šepotech a výkřicích? Tady ne, tady je jen pohlazení, které vás v okamžiku, až vám bude někdo umírat, až vy budete umírat, nechá na holičkách. (25.08.2008)

Film má velmi silné a vtipné scény, ale chybí mu trošku osobnosti. Někdy to vypadá jako velká cestovní reklama a já opravdu ted chci navštívit spoustu míst, která jsem viděla. Ovšem nemůžu se vyhnout srovnání s Klepání na nebeskou bránu. Ta mě zasáhla mnohem víc. Ovšem nemůžu říct, že by tento film také nebyl smutný. Nejvíc se mi líbil závěr filmu. Opravdu krásný konec. (15.01.2011)