Gadkie lebedi

Ve sci-fi literaruře mám spoustu mezer, a už je sotva stačím zaplnit. Konkrétně se to týká bratří Strugackých, a ještě konkrétněji jejich knihy Ošklivá káčátka (Gadkije lebedi, 1969). A tak jen tuším, že je to téma pro film jako dělané. I když Lopušanského film není úplně přesvědčivý, jsou v něm momenty, spíš naznačené než explicitní, na základě kterých lze příběh rekonstruovat (přitom to nemusí být týž příběh, Strugackých ani Lopušanského). Tak jako v případě Tarkovského, a nebojím se říct i Lynche, vyžaduje aktivní spolupráci s divákem při vyplňování mezi-řádků, mezi-frejmů. A těch řádků, daných informací, je poskrovnu: příliš mnoho vody, které je jinde stále méně; obyvatelé této země, mutanti Mokříši či Mokroši; wunderkinder, které se díky jim vymkly z běžného vzdělávacího procesu, ódy na úpadek světa. Přitom osa příběhu, vztah otce a dcery, kterému je také věnována hlavní pozornost, tu hraje pouze rámcovou úlohu. (07.12.2018)

Fantazijné a pritom v realite ukotvené svedectvo o svete, ktorý odmieta inakosť. Inakosť v myslení, inakosť vo výzore. Trefne zobrazené byzantínske byrokraticko - policajné procedúry pred vstupom do zón/oblastí, kde sa zdanlivo nič nemení. Príznačný fušerský stavebno konštrukčný a odpadkový bordel pri projektovaní i prevádzkovaní obytných či inak funkčných budov je typickým znakom celého sovietskeho a príbuzne boľševizovaného verejného priestoru. Niet divu, že mladí sú nespokojní. Kto by chcel žiť celé generácie v takých spľundrovaných sračkách? Vláda a vojsko má voči rebelom jasné riešenia: zlikvidovať a zabudnúť. Na rebéliu i na stopu v pamäti po nej. (07.04.2021)

Dvakrát zemřelí, žijící po smrti boha, hledáme svůj stín v toku iluzí spícího světa. Žijeme ve světě totálních podvrhů, ve světě čísel a přízraků, ve světě, kde všechna slova se vymazala a ztratila smysl. Epocha ignorantů. Epocha nesnesitelné nízkosti existence. Carství banalit, které opěvuje svou vlastní prázdnotu Duch definitivně opustil náš svět. čas se smršťuje. Už není čas. Není prostor. Agónie nebytí. Duch neplodnosti létá nad osiřelou Zemí, odsouzené prožít naprosté osamění. Strach naplňuje duši. Všechno se završilo. Odkryla se poslední tajemství. Vítr z propasti ožehuje náš obličej. (24.06.2014)

Z mojich obľúbených užívateľov, videl film iba jeden, ale ani sa nie je, čo čudovať, pretože hodnotení, je niečo nad sto + samotných komentárov ( ja to volám radšej recenzii ), je aj s mojou - iba 11. Pes zakopaný môže byť aj v tom, že snímok je pomerne málo známy, pretože i ja som sa k nemu dostal, viac - menej, čírou náhodou, keďže odoberám pravidelne jeden nemenovaný filmový časopis, v ktorom bývajú zaujímavé články, a tak sa musím samozrejme poďakovať ich tvorcom, čo ich píšu ( progresívni autori ), a tak som mohol tým pádom naďabiť na vskutku atypický, apokalyptický film, ktorý má veľmi depresívnu atmosféru, lebo tu leje, ako z krhly, k tomu je veľmi čudesná tma, a nie je z toho absolútne žiadneho úniku... ! Otvárací záber, horiaceho lesa, ktorý vidí hlavná postava z vlaku, hovorí sám za seba, a takých scén, je tu viacero ! To radšej treba vidieť, ako napríklad o tom dva krát počuť ! Možno som mohol udeliť aj zaslúženejších 80 %, ale z môjho pohľadu ide o mimoriadne zvláštny film, s obdivuhodným p-o-s-o-l-s-t-v-o-m... , ktorý som pravdepodobne až tak dobre nepochopil. Skúste ho, čo naň poviete ? Upozorňujem, že to nie je pre každého bežného jedinca, čo ľúbi sociálne siete, ktorý by sa v tom geniálne strácal, nadmieru utopil, skrátka perfektne by UTONUL ! (29.09.2017)

Škoda, že filmu chyběl dramaturg a pořádný scénárista. Námět je velice zajímavý a napínavý, v mnohém připomíná Guljakovského Dobu mlhy. Atmosféra je rovněž zajímavá. Jenže film naprosto selhává ve chvíli, kdy dojde na zápletku, dramatické vrcholy a na emoce. Vše je sfouknuto narychlo, povrchně, bez zaujetí, bez dostatečného vhledu. Sotva si divák dá dvě a dvě dohromady, oč asi jde, což jde docela rychle, zvláště po setkání s exmanželkou na letišti, očekává nějaký konflikt. Jenže ten se nekoná, vše vlastně plyne v poklidu, a když najednou dojde k závěrečné evakuaci, nevyplývá z logiky děje, ale je sem jako by násilně implantovaná a působí hodně rušivě. Nehledě na to, že vůbec není vysvětleno staré nádraží a vůbec všechny schopnosti dětí. Co se vlastně učily, jaká byla vlastně celková filozofie mokrýšů? Na vztah otce a dcery se oba k sobě chovali hodně chladně. Konec nekonec je pak posledním zklamáním jistě zajímavé skládačky motivů, jež však dohromady nefunguje a nedává větší smysl. (15.08.2013)