Nájezdníci z Atlantidy

Pod záštitou totálně ujetého scénáře sešlápnul Ruggero Deodato plyn až k podlaze, sprejem si obarvil háro na brčálově zelenou a surově zprznil celuloid svou postapokalyptickou vizí budoucnosti. Je to kravina, ale nuda rozhodně nehrozí. Úplně nejlepšími momenty jsou úseky, kdy se hrdinové zabarikádují v nějakém tom zpustošeném objektu a skrze okna sledují příjezd krvelačných Atlanťanů. Vypadá to asi následovně: zvučný kopák začne udávat pravidelný tepající rytmus, přičemž se horda na svých mašinách pomalu sune kupředu. Kamera ve statických záběrech snímá pomalované tváře divochů a každý takový detail je doprovázen šíleným klávesovým motivem. Asi jako kdyby ožralý varhaník začal hlavou náhodně mlátit do klaviatury před sebou. Z různých částí motorek a aut ční obrovské bodce, břity a kovové pyramidy. V čele kolony jede bílý kabriolet s hlavním zlounem. Ten je samozřejmě celý oděn do těsného koženého kompletu, na hlavě má nasazenou skleněnou masku v podobě lidské lebky a v ruce svírá velkou koženou důtku, kterou se labužnicky plácá do dlaně. Prostě paráda! Více. (19.03.2023)

Parádní post-apokalyptické béčko (jedno z nejlepších které jsem kdy viděl), typický trash, ano souhlasím, takové ve své době uměli skutečně jen živočišní Italové:-) Není to jen o akcí (zde v podstatě non-stop), ale i o dobrodružství něco ve stylu filmů o "Indiana Jonesovi", odehrávající se ve velmi příjemných lokacích (Florida, Filipíny), zároveň je to i taková nezvyklá variace na často filmaři vyhledávané filmové téma o "ztraceném kontinentu Atlantis". Příběh byl vážně originální. Není tu k vidění tolik krve a jiných hnusáren jako v jiných Dodatových filmech, i když menší gore samozřejmě nechybí, je to ale především o akci a zábavě, film jako takový je opravdu velmi zábavný, někdy až roztomile pitomý kýč (dialog, extravagantní kostýmy, absurdní postavy, mašiny s ozubenými koly-to všechno tady, bylo naprosto fantastické), připočíst k tomu musím samozřejmě i parádní obsazení, stárnoucí hvězdy jako Ivan Rassimov (ve filmu pořád rozesmátý, i v nebezpečných chvílích v ohrožení života, asi to všechno moc vážně opravdu nebral) nebo Geroge Hilton, pro fanouška euro-kultu oba jistě k nepřehlédnutí. Již zmiňovaná scéna se strunou mi připomněla jinou podobnou scénu, ale z G. H. Lewisova filmu "She-Devils on Wheels", která dost možná Deodatovi posloužila právě jako inspirace. Suma-sumárum; Moc příjemná oddychovka a velmi dobře namíchaný mix, akce, sci-fi a dobrodružství, které asi nelze brát moc vážně, ale které určitě pobaví, a o to tady jde především. Krásná hudba od bratrů De Angelisů jako malé plus. (14.05.2012)

Ruggero Deodato zde předvádí absolutní masterclass v tvorbě zábavného filmového braku. Nájezdníci z Atlantidy mají vlastně všechno, co si od post-apokalyptického béčka žádáte, a ještě něco málo navíc k tomu. Dávají při tom smysl? Vůbec. Má však smysl je vidět? Pokud dokážete ocenit dobrý-špatný film s pořádným srdíčkem, tak zaručeně! A ta miniatura Atlantidy pod skleněnou kopulí byla naprostý top! (08.06.2022)

"It's terrible Mike. It's like living something unreal." "Unfortunately it's all very true." Tak moment, já měl Deodata za takového toho vizionářského režiséra, který si telefonoval s Coppolou a on rok po svém kanibalském opusu stoukl dohromady tohle? Kdyby to bylo možné, nechal bych si namluvit, že film vzniknul v reálném čase dle plácání osmiletého dítěte, které vyrábí příběh za pochodu. Má to tu typickou 80s fušerskou netrpělivost, kde se každých pět minut řeší něco jiného, ale zároveň to strašně postrádá rytmus. Stále se mění nálady scén a momenty naprosté filmařské nesvéprávnosti zase kontrují celkem slušné kaskadérské sekvence. Ve scénách jsou záběry, které působí jako zapomenuté. Některé dialogy působí jako kdyby se zasekli dva roboti. Že v závěru zatejká do potápějící se Atlantidy, protože má nedovřenou ochranou bublinku už vůbec nechci řešit. Protože chci řešit helikoptéry. Jestli existuje něco jako helikoptérní šotouš, tak tohle je jeho film. Očividně tady někdo velmi neochotně ukončoval scény s vrtulníky, takže jejich přistávací sekvence trvají nekonečné minuty a vlastně déle než by trvaly v realitě, protože se pořád přestřihuje mezi záběry z vrtulníku a z přistávacích plošin. Když není poblíž žádná helikoptéra, postavy si alespoň stěžujou, že by to chtělo helikoptéru. Vrtulník je zde cílem každé akce, Penelope a Telemach této zběsilé odysey skrze snad všechno, co vás bavilo, když jste měli koberec se silnicemi. Imbecilně zhůvěřilá mrdka určena pouze k milování. (09.07.2023)

Tohle je tak blbý zedko italský, na jednu stranu mě tenhle typ filmů docela chyběl a rád jsem po dlouhý době zas si jeden pustil, ale na druhou, zas dlouuuho bych si počkal, než zas budu mít chuť. Rozesmálo mě to "herectví" a ty strašně badass záporáci na motorkách na který byl vždycky tak půlminutovej záběr aby jsme si všimli jejich strašne rozzlobených xichtů. Akce byla skoro nonstop, jen to bylo všechno takový komický, ale neškodný. (05.01.2020)