Plamen a Citron

Díky vám, filmoví bohové, po dlouhé době konečně je zde film, nad kterým nemusím ohrnovat nos. Něco takového by v Hollywoodu nikdy nevzniklo - syrové podání kontroverzního tématu v jednom z nejdražších dánských filmů všech dob - přičemž můžete s potěšením sledovat, že každá koruna byla vynaložena správně a moudře. Rozhodně nečekejte tradiční, heroizující film o odboji, kdy si po titulcích řeknete "jo, byli to bomba kluci" a skočíte si pro lahváče do ledničky. Scénář nám předkládá mračna velmi zneklidňujících otázek - Jaké jsou myšlenkové pochody a motivy lidí, kteří vraždí "pro Věc"? Kdo rozhoduje o tom, která "Věc" je ta správná? Dokáže pocit povinnosti přehlušit hlas svědomí? Jsou city v kruté době války riskantní luxus nebo poslední nit spojující jedince s normálním životem? Dlouho se mi nestalo, že bych v průběhu filmu ani jednou nezačal uvažovat o evidentních chybách nebo nedostatcích, výtky mám pouze dvě - v první polovině možná trochu zbytečná rozvláčnost (kterou bohatě kompenzují drásavé scény likvidace cílů) a finální nájezd na oblohu plus mdlé závěrečné titulky, které poněkud smazaly tísnivý pocit ze závěru filmu. (12.07.2009)

Při sledování tohoto filmu jsem si vzpomněla na vynikající český film Smrt si říká Engelchen. Také ukazuje temnou stránku odboje. Plamen a Citron je hlavně o zneužívání odhodlaných odbojářů politiky a vysokými šaržemi. K vyřizování vlastních účtů a vlastního špatného svědomí. Plamen a Citron je velmi dobrý film, divák je často na vážkách, co je ještě dobro a co už zlo. Nejvíce mě zaujal můj oblíbený herec Christian Berkel, alias velitel Gestapa. Měl opravdu velké charisma a jeho proslovy by zlomily i ostřílenějšího bojovníka, než byl 23letý kluk (Plamen). Navíc byla jeho role sympatičtější, než velitelé dánského, anglického a kdo ví jakého odboje. Všem, kdo mají rádi válečné filmy, nad kterými je třeba trochu přemýšlet, doporučuji. (06.06.2017)

Film o tenkej hranici medzi zmanipulovanym, nechcenym terorizmom a cielenou odbojovou cinnostou je formalne slusny, obsahovo zaujimavy, no vnutorne chladny ako pohlad skveleho Madsa Mikkelsena. Ani kuskom nezachadza do vod nezelaneho pseodohrdinstva, ci patetizmu, ani okamih nenudi, no napriek svojim kvalitam mi jeho vnutro ostava zahalene. 3,5/5* (13.07.2009)

Vyčítat filmu podle skutečnosti pointu by asi nebylo příliš adekvátní, ale co mi zbývá. Film se místy celkem dost vleče, ale závěr je sešlapán na minimum, což ho dělá nejen nepřehledným, ale hlavně kvůli tomu postrádá patřičné napětí. Mít v rukou takhle zajímavý scénář, k dispozici skvělého Lindhardta a Stengadovou a spáchat takhle emocionálně plochý film, tomu už se dá říci nejen neschopnost, ale i zlovůle. Škoda. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (24.04.2015)

Po Max Manusovy vznikol ďalší kvalitný dánsky film z obdobia 2. svet. vojny, ale ťažko ho nazvať vojnovým, i keď spadá do tejto kategórie. Je z veľkej časti konverzačný a bližšie má k thrilleru alebo špionážnym filmom podobne ako spomínaný Max Manus alebo Čierna kniha P. Verhoevena. Mads Mikkelsen žiari vo všetkom, v čom sa mihne a aj jeho "Citron" mi bol bližší ako "Plameň". Akčné scény sú zručne natočené, ale moc ich tu nie je. Najviac akčný je záver , kde sa Mikkelsen bráni v dome, ktorý obkľúčila početná a dobre vyzbrojená nemecká jednotka. Dostane sa "hrdina" v dánskom filme z tejto situácie? Áno, B je správne...80%. (08.05.2012)