4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Jen jsem si vzpomněl na tenhle film a běhá mi mráz po zádech, je mi trochu špatně a jde na mě deprese. Tento snímek oceněný Zlatou palmou v Cannes patří k tomu nejlepšímu, co se v roce 2007 urodilo. Nekonečné záběry bez střihu, surovost a splín. Nejvíce mě dostala večeře Otilie u rodičů (a přátel rodiny) přítele, ten nekončící záběr se vám zkrátka dostává pod kůži, ze začátku posloucháte konverzaci kolem stolu, ale za chvíli přestává svět kolem existovat a sledujete jen Otilii, která.. ale nebudu tady prozrazovat nebo zabředávat do klišé. Oproti tomu bych režisérovi vytkl záběr, ve kterém kamera zabírá mrtvý plod. Samozřejmě, tohle prostě na člověka dolehne, ale není to trochu samoúčelné? Sám si nejsem jistý, ale myslím, že moment, kdy Otilie nahlíží do koupelny, by byl výřečný dost. (12.02.2008)

Vítěz Zlaté palmy na festivalu Cannes za rok 2007 a také držitel několika dalších prestižních ocenění na různých filmových festivalech. Zástupce rumunské filmografie 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny není výhercem nejen Zlaté palmy jen tak a jedná se o skutečný filmový zážitek i přesto, že není pro každého a především není pro odpůrce depresivních filmových zážitků. Artové drama pojednává především o zkoušce vzájemného přátelství skrz morální test. Mezi nejlepší kamarádkami vzniká otřesená důvěra, která se krom velmi vážného tématu o interrupci odehrává na pozadí těžké doby, které se též na hlavních hrdinkách podepisuje. Jedná se o silný zážitek, který není pro slabé povahy a může též fungovat jako velmi silná sexuální prevence. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny mají své kouzlo především v naprosto silném vizuálním pojetí a velmi často sázejí na dlouhé záběry, které ještě více dopomáhají silné atmosféře. Především je ale cítit, že jsou 4M, 3T a 2D velmi autentické a věrohodné, především pokud se člověk po zhlédnutí trochu dočte o životě v Rumunsku roce 1987 do kterého je příběh zasazen. Je tam především i znát silná režijní ruka Cristiana Mungie, u toho se ale především musí ocenit již zmíněný silný scénář, který funguje především v tom, že má přirozené a uvěřitelné dialogy, které je ale schopen vyhrotit do totálního emocionálního pekla. Už samotné téma potratů je velmi silné, zasazení do totalitního Rumunska ale filmu dává ještě větší sílu a ve finále je teror hlavních hrdinek zcela očividný a uvěřitelný. Nikdo mě asi jinak nedonutí zapamatovat si jakéhokoliv rumunského herce z tohoto filmu, herecké výkony ale také dávají výslednému zážitku hodně a to především obě hlavní hrdinky v podání Anamarie Marincy a Laury Vasiliuové. I díky ním je tenhle příběh odvyprávěný v průběhu jednoho velmi špatného dne tak silný a funkční. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny vlastně nikdy z vrcholu totální deprese neslezou a můžou opravdu přihodit po svém konci depresivní stav, který ale jenom potvrzuje sílu tohoto snímku. 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou silnou psychologickou sondou, která je vizuálně překrásná, zároveň ale i silná i v oblasti scénáře a tvůrčího uchopení. A jde především o důkaz toho aby se divák automaticky nebal jen proto, že je film z Rumunska. Dobrý až přímo výborný film se totiž dá i na místě kde by ho člověk skutečně nečekal..... (06.08.2020)

Překvapení jako hrom. Přesně kvůli těmto filmům výzvuji. Neskutečně chytlavý a emotivní jednodenní výlet do rumunské minulosti. Když se tak zkusím zamyslet, jak pohodový den mě dnes potkal. Vlastně to nemusí být ani dnešek, ale mohl bych si libovolný den vylosovat. Zkrátka, nechce se ani věřit, kolik toho dovedl za den prožít tehdejší vysokoškolák a jak komplikovaná a riskantní byla realizace úkonů, které jsou dnes snad více než běžné. Alespoň si člověk čas od času připomene, jak úžasně se vlastně má. To určitě ještě nikdy nikomu neublížilo. Hned z úvodu se film tvářil hrozně chytlavě. Ovšem od okamžiku, kdy si děvčata vyrobila z hotelového pokojíčku potratovou kliniku, tak se z filmu nedal odvrátit zrak. Jak nemám rád dlouhé záběry na statickou scénu, tak tady prostě podobné záběry fungovaly. Člověk si mohl alespoň na okamžik vydechnout a zapřemýšlet nad obrázky, které se mu během sledování zjevily. Samotný potrat byl natolik detailní, že pokud se vám doma podařilo vyrobit si nechtěnou ratolest, tak vám tento snímek dává nezbytné minimum k napravení selhání vaši mladické nerozvážnosti. Že byli v tehdejší době lidé vynalézaví a dovedli si sehnat ledacos, co jim upíral režim, a že toho bylo požehnaně, to tak nějak z doslechu vím. Takže to nepřekvapilo, leč stále bavilo. Dále jsem žasl nad rumunštinou. Jejich dvě až tři slova jsou ekvivalentní našemu košatému souvětí o dobrých deseti i více slovech, co jsem tak pochytil. Za takové osobní vyvrcholení považuji tu příjemnou večeři plnou přiopilých šprýmařů, která prakticky nemohla nastat ve vhodnější okamžik. Opravdu neskutečně syrová podívaná, která si na nic nehraje a za nic se nechovává. I přes nemalé nesympatie k obtěžkané dívčině, a dokonce i přes zvýšený výskyt volně se vyskytujících bobrů, kdy moje asexuálně puritánská duše musela svádět lité vnitřní boje, abych to celé rozdýchal bez morální újmy, pro těch 5 * sáhnout prostě musím. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel ytheri. (20.04.2016)

Velmi zdařile vyprávěný, bodavě mrazivý pohled na pozdně Ceausescovo Rumunsko i na zoufalou situaci ilegální interrupce. Film nikam nespěchá, a přitom je tolik rychlý a tak neodvratně spěje ke svému absolutně nesmířlivému a katastroficko-rezignačnímu konci. Místa, v nichž se zdánlivě nic neděje - oslava narozenin Raduovy matky - jsou možná i palčivější tím, co divák cítí v pozadí, tím, co se děje tam kdesi v hotelu. (02.06.2008)

První Rumunský film, který jsem viděl a podívaná to byla vskutku povedená. První věc, která mě zaujala jsou dlouhé záběry bez střihu, které jsou děním a dialogy velice zajímavé a celkově pochmurně realistické pojetí filmu je jednou z mnoha atraktivních věcí, proč tento film vidět. Samozřejmě nesmím opomenout herecké výkony, které jsou velice přesvědčivé... a tak tento syrový film hodnotím 4,5 hvězdičky… (19.12.2010)