Hobit: Neočakávaná cesta

Tušil jsem, že divní lidé, kteří se ve volném čase převlékají do trpasličího / skřetího / elfího oděvu a srandovně spolu zápasí po lukách a lesích, budou z Hobita nadšení, ať bude kvalita filmu jakákoli, takže jsem bral 86% hodnocení s rezervou a do kina šel s přesvědčením, že mu tu potom nadělím dvě hvězdy a od plic si zanadávám. K takovému názoru mě vedla především očividná snaha studia rejžovat útlou knižní předlohu, co to půjde, matné trailery a především negativní zkušenost s post-lotrovskými Jacksonovými filmy - King Konga i Lovely Bones považuju z hlediska poměru cena/výkon ze skoro největší hrůzy, které v posledních letech Hollywood nabídl. No nestalo se tak, takže tyhle čtyři hvězdičky (70 %), byť rozhodně nesrším nadšením, lze považovat za příjemné překvapení. Hobit je příjemná podívaná. Úchvatné exteriéry, sympatická hlavní postava, povedené triky (většinou). Nic víc, nic míň. Dost škodí podivná rozkročenost mezi pohádkovostí knihy a snahou přiblížit se dospělému Pánovi prstenů. Funguje to na podobně nostalgické vlně jako letošní Expendables II - jenže tentokrát to zapůsobilo i na mne, protože Středozem mám, na rozdíl od tupých osmdesátkových akčňáků, docela rád. A asi budu jeden z mála, komu se víc líbila ta první "nudná" polovina, kde si postavy jen povídají a divák si v poklidu může vychutnávat atmosféru Kraje a Hobitína (i z lotrovské trilogie mám nejradši začátek Společenstva). Druhá polovina pak totiž i přes pěkně provedenou akci představuje esenci toho, proč všeobecně nemám rád žánr fantasy jako takový. A proč ho občas posměšně nazývám parodií na sci-fi. Když se kladní hrdinové dostanou do potíží, vždycky je díky pružným pravidlům fantasy světů může vysvobodit nějaká spásná deus-ex-machina ptákovina. V případě závěru Hobita doslova. 70 % PS: Pokud film někdy zhlédnu podruhé, budu se bavit asi hlavně tím, že se pokusím spočítat, kolikrát nějaká z postav zakřičí "Run!" A pokusím se zapamatovat si jednotlivé trpaslíky i jinak než podle barvy vlasů a vousů. (13.12.2012)

Hobit je opulentní, pokud jde o řemeslnou stránku, duše se ale vytratila. Zemitost nahrazuje sterilita a návraty stejných míst a motivů působí spíše jako plagiát. Postavy nejsou charaktery, ale jen ploché figurky, s čestnou výjimkou Gandalfa, Galadriel a Elronda, kteří jsou ještě "mladí", usmívají se, žertují a velmi decentně laškují... (druzí dva jsou ale ve filmu nanejvýš pět minut)... Tři filmy jsou PŘÍLIŠ!!! P.S.: Po druhé projekci zvedám hodnocení na plný počet . Hobit není nejlepším filmem roku, to ani omylem, nicméně řemeslo je to velkolepé a především revoluční. V HFR, tzn. ve 48 FPS a 4K rozlišení získává film nový rozměr a především s ním jde do kopru mnoho výtek, pokud jde o sterilitu a špatné triky. Zůstává precizní, velkolepé řemeslo a plný počet si bez debaty zaslouží... (13.12.2012)

IMAX /3D/ TITULKY /// ,,TATO VÝPRAVA UVEDLA DO POHYBU SÍLY, KTERÝM ZATÍM NEROZUMÍME“..... /// HOBIT NENÍ PÁN PRSTENŮ. Mrzí mě, že kvůli tomu část diváků sežere po představení vstupenku (ti agresivnější uvaděčku) a další místo toho, aby zakoupili originální nosič, natruc stáhnou nekvalitní pirátskou kopii (fuj!...). Dobrodružná výprava (1+13+1) plná monster a triků, který (soráč vole, musím to napsat!) v IMAXu chytaj jinou úroveň. Jasně, je to kurva dlouhý. Ale aspoň nebudu muset číst knížku! Fantastická pohádka, hrdinská fantasy, ve který nemalou úlohu sehrává hudba (jako v těch starejch filmech?...) a svý si taky řekne i madam nostalgie. Každopádně Martin Freeman byla skvělá volba a to 3D – lidi, kurva…. jako v divadle. ,,MYSLÍM, ŽE TO NEJHORŠÍ UŽ MÁME ZA SEBOU.“ (doufám, že se pleteš Bilbo Pytlíku….) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky“, kterou v roce 1937 napsal J.R.R. Tolkien číst nebudu. 2.) Sněhurka a sedum trpaslíků mě netankuje. Jsem spíš na Pytlíka se třinácti! 3.) Thx za 3D s titulkama kinu IMAX! /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE **** NAPĚTÍ ** (13.01.2013)

„Svět není v tvých knihách a mapách. Svět je venku.“ Hodnocení prodloužené verze (kinoverzi jsem neviděl). Ačkoli je prezentován jako dobrodružné fantasy kráčející ve šlépějích Pána prstenů, pro mne byl Hobit v prvé řadě příběhem proměny poutníka fikčními světy (neboli nerda), který teskní hlavně za svými knihami, ve skutečného hrdinu. Je to zejména Bilbova nezpůsobilost pro epické dobrodružství, která oživuje a také popostrkuje vyprávění (kulinářské tipy obrům, vysmeknutí se z gobliního zajetí). Zapomenutým kapesníkem počíná nejen postupná ztráta veškerého komfortu, ale také hrdinova proměna z toho, kdo neustále hledá silnějšího vůdce, který by ho vedl, v samostatně jednající figuru. Věřím, že toto směřování k samostatnosti bude v dalších dílech pokračovat. Dlouhý úvod v Hobitíně není důležitý jen kvůli nastínění cíle mise a představení trpaslíků. Zobrazení pohodlíčka, v němž provincionálně smýšlející „no adventure“ půlčík žije, zároveň slouží jako kontrastní podloží pro situace, v nichž se protagonista posléze octne. Stesk za opuštěným domovem je motivem prohlubovaným napříč celým filmem nejen skrze Bilba, ale také trpaslíky, kteří po svém exodu žijí ve vyhnanství. Hobit i trpaslíci zároveň opakovaně překonávají své fyziognomické předurčení, když musí zas a znovu čelit nepřátelům mnohem větším než jsou oni sami. Pozvolného zvyšování rizik, s nimiž jsou postavy konfrontovány, probíhá za paralelního upozorňování na budoucí hrozby, což Hobita ve výsledku mění v jeden velký příslib událostí, které teprve přijdou. Odkládání neředěné spektakulárnosti není na škodu, neboť prezentované dobrodružství před námi roste společně s Bilbem. Ten se ve světě reálného ohrožení teprve rozkoukává, takže má dost času na hádanky se schizofrenním pazgřivcem, a stejně jako divákovi mu musí být mnohé vysvětleno. Explikativní pasáže mění hlavní linii vyprávění ve zřídlo pro mnoho bočních příběhových toků, které ovšem nezdržují ani neruší, neboť se sbíhají zpět k výchozímu zdroji a dávají najevo, že jejich význam bude plně doceněn v některém z pokračování. Nad potřeby vyprávění překynula pouze délka některých akčních scén, prozrazujících, že Jackson je v nitru podobný hračička se slabostí pro bizarní monstra jako del Toro. Syrový vizuál akčních scén navíc moc neladí s lyričtější krajinomalbou. S ohledem na množství scenáristů a literárních i jiných zdrojů, z nichž čerpali, je výsledek stále obdivuhodně kompaktní a už dlouho jsem si nevychutnal takhle žánrově čisté, v dobrém slova smyslu starosvětské dobrodružství. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Bluntman, Lavran, Arbiter, Phobia, Tirion, mcb, L_O_U_S, Kellerman, TERRORDROME, Gattolino (13.12.2013)