Cesta do lesa

Ekologická agitka asi jako Na samotě u lesa (když už tak teda ten new age), vysmažené pouze středně, oproti "jedničce" o něco méně naivistické a více otevřené k tomu, aby postavy nesly následky svých nonkonformních postojů. Jinak docela příjemně lyrická chvála myslivosti a života v lese zabydlená figurami, které už nejsou tolik karikaturní jako v Cestě z města. Takže ubylo i "sklepáckého" insitního humoru a přibylo divných či vážných dialogů - ale těžko popřít, že jakmile se na scéně objeví fundamentalistický názor, Vorel ho přebije ironickým kontrem. Nakonec teda sláva myslivcům, kteří žerou houby. Vesnická idyla žije a mě to pořád baví. Jen na tom posedu, Tomáši, pěkně zůstaň a dál střílej kance. Nám vystresovaným intelektuálům z města se agresivními urbanistickými fraškami nezavděčíš. Tuhle masáž konopím a muchomůrkami ale beru. (21.09.2012)

O humor se zde starají páni pokročilejšího věku. Zejména pan Jiří Schmitzer, který zřejmě nějakým záhadným způsobem odposlouchal moje hlášky. Pan mladý myslivec mě hrozně sral, protože je regulérním gayem. Scénář psal někdo, kdo neměl zatím možnost moc rozumu nasbírat a je to samozřejmě vidět a slyšet. Zahrané je to všelijak, asi polovina herců a hereček hrát umí a asi polovina ne. Hudba k tomu celkem sedí, ale je skoro až jediným pozitivním faktorem. Děj je naprostá nelogická slátanina. No, to jsem ještě nežral! (23.07.2013)

Zidealizovaná, no triezva. Jednoduchá, ale nie naivná. Obrazovo pekná a predsa viditeľne človekom dotvorená. Taká je cesta lesom dnes. Očistná sila stromov a zelene totiž - rovnako ako kedysi - umožní ľahšie dosiahnuť pochopenie zdanlivo nezmieriteľných strán, potvrdiť limity dnešnej (ne)slobody, nebáť sa muchotrávky červenej a trpko sa pousmiať nad ironicko-výstižným zhodením idealistických právd zelených vyznavačov prírodného odtrhnutia sa od ruchu anonymno škodlivého veľkomesta. Dobrý film nemusí byť vždy nutne ktovieako prekomplikovaný a niekoľkoplánový. Cítiť poučenú silu rebélie, vysmievajúcej sa v minulosti všetkému na prvý pohľad negatívnemu, dnes čiastočne chápanému. Po všetkých tohtoročných v kine videných depresívnych sebaanalýzach a násilnostiach, snažiacich sa ma presvedčiť, že toto je svet dnes a takto ho mám prežívať, pretože všetko je v prdeli a každý je len osamelo frustrovane depresívny tupý šukací stroj bez schopnosti citového zblíženia, je toto pre mňa film roka. A zďaleka nie len pre toto. Jednoducho, s čistou radosťou som si užil hodnotovo mi blízky film. (08.10.2012)

prostřední díl Vorlovi trilogie jsem viděl až jako poslední těsně poté co jsem viděl ten poslední a po víc jak dvaceti letech si zopakoval ten první a přesto, že je dvojka nejslabší, funguje slušně jako spojka mezi sklepácky přepálenou jedničkou a docela dost depresivní trojkou.Dvojka je někde mezi a na jedné straně opouští naivní svět jedničky a na té druhé pomalu přechází k vystřízlivění trojky. Navíc bylo celkem zajímavé vidět tyhle tři film v rychlém sledu a pozorovat nejen vývoj postav, ale vlastně i samotných herců...60% (20.06.2022)

Krásná kamera, to ano. Počítačem kolorované záběry přírody dodávají filmu lyrický nádech, ale to je asi tak vše. Obsahem a dialogy je Cesta do lesa nevýrazná, herecky nedávající dostatečně vyniknout ani takovým českým ikonám, jako je Eva Holubová, Jiří Schmitzer, Bolek Polívka či Tomáš Hanák. Prostě z dlaně si chlup nevytrhneš, když tam žádný není. A znovu opakuji, stejně jako jsem odsuzoval nadbytečný a nevhodný stupeň vulgarity v dialozích u prostoduchých Bařinových "Bobulí", musím i zde konstatovat, že kvalitní a humorný scénář nestojí na přespříliš vulgárních slovech, ale pouze jen a jen na inteligentním a skutečně humorném dialogu. Takovém, jaký vídáme např. ve filmech podepsaných Zdeňkem Svěrákem či Jiřím Vejdělkem. Inu, každý nemůže být stejně dobrý jako uvedený Z. Svěrák či J. Vejdělek, ale mohl by se alespoň vyvarovat nepřiměřených vulgarit. Nějaká ta "prdel" či "řiť" mi nevadí, to vítám jako přiměřené okořenění dialogů obyčejných lidí z našeho vesnického prostředí, které je mi hodně blízké a sympatické, ale dále už by to zacházet nemělo. Jsme přece kulturní národ, nebo snad ne? Už ne, pane Polívko?! (27.06.2013)