Invictus

Rugby vyloženě neholduji, ale v rámci právě běžícího MS ve fotbalu se jednalo o více než zdravé proložení potetovaných hereček z Brazílie tvrdými chlapy ze zaostalých zemí. Snímek byl dle očekávání naprosto klasicky eastwoodovský. Nelson Mandela byla postavička rozhodně zajímavá. Obsazení Morganem Freemanem byl naprosto úžasný tah, protože žádný jiný negr ze sebe nedokáže sypat budovatelská moudra s takovou kadencí. Úplně mě za srdíčko nechytila zhruba první polovina snímku, která je těžce politická. Jakmile se ovšem do děje v plné své síle vložilo rugby, tak už se na snímek dalo skvěle koukat. Zvlášť ocenit musím skvěle vybranou hudbu Eastwoodova synátora a i přiměřený příval emocí. Krásná ukázka toho, jakou moc jsme jako lidstvo dali sportu. To, že dokáže spojovat rozdělené národy jaksi úplně přesahuje hranice sportu. (07.07.2018)

Skvělý a dojemný film, o tom, jak léčit dvojbarevný národ rozdělený apartheitem láskou, odpuštěním a hlavně s rugby. V reálu si sice rozhodně nemyslím, že byl Mandela dobrý prezident, ale účel filmu to rozhodně splnilo. Jelikož film vtáhne diváka do děje téměř okamžitě a provede ho několika skvělými zážitky ve kterých Morgan Freemen a Matt Daenon na plátně excelují. Navíc závěr je pořádnou pocitovou bombou s moc hezky zvoleným happy endem. Jsem moc rád, že se mi tento film konečně podařilo odškrtnout ze seznamu. 84% (08.02.2021)

Mistr Eastwood se svojí osobitou režií zde není vůbec poznat, bohužel ani v náznacích. Je to přesné zachycení skutečných událostí, takže nezbyl žádný prostor pro jeho geniální improvizace a scény, které jsou jemu vlastní. Vybral si očividně téma, které ho zajímalo, má úctu k Mandelovi a jeho práci, proto se rozhodl mu tímto sklonit poklonu. Rozhodně mu to nezazlívám, protože celému světu ukázal příběh, který nikdo neznal. Možná mohl trochu podškrtit stopáž, která sice odpovídá jeho stylu práce, ale proškrtnout pár scén a zkrátit film na 100 minut, by neškodilo. Eastwood je Bůh a já ho obdivuji, tady to bohužel neměl jak dokázat, snad v dalších filmech. 80% 08.07. 2010 (10.07.2010)

Ano, souhlasím s ohlasy, že je a bude přetěžké překonat laťku nastavenou Gran Torinem. Potvrzuje to však fakt, že pojem Clint Eastwood je zcela samostatnou kategorií, se kterou mohou ostatní jen těžko soupeřit. Pokud tedy upustíme od srovnávání s jeho předešlými snímky (především pak s Gran Torinem, které máme ještě všichni v živé paměti), je na snadě přiznání, že jde o vysoce kvalitní záležitost. Clint ději opět vdechl ohromné lidství, nad čímž se podivuji u každého jeho filmu. Povyšuje tím pouhou podívanou na hluboký zážitek. A opět, opět nádherně emotivní hudba, na které i tentokrát spolupracoval se svým synem, jehož bylo možné vidět na podzim 2009 v Hradci Králové v rámci festivalu Jazz goes to town. Není přeci vrcholem umění oslovit člověka filmem, ve kterém není žádná zápletka a v němž je jasné, jak všechno dopadne? (14.03.2011)

Eastwoodova réžia je solídna, Peckhamov scenár však plný klišé, sentimentu a predvídateľnosti. Eastwood ale na naivite stavia, je to film, obhajujúci jasné hodnoty a zámerne sa vyhýbajúci kontroverznosti. Ak by to bolo o americkom prezidentovi a americkom tíme, asi by tu bolo hodnotenie o 30% nižšie. Bohužiaľ ak ste s prezidentom, tak sa chováte ako posratý, takže dialógy s Mandelom nemôžu pôsobiť prirodzene. Freeman je proste Freeman, nedokázal som sa naladiť na fakt, že hrá juhoafrického prezidenta a prejav Damona je asi zámerne tupý, ale keď je trochu pribratý, tak tak aj pôsobí:). Film v mojich očiach zachraňuje fakt, že jeho veľká časť sa odohráva na štadióne Ellis park v Johanesburgu, kde naši zvíťazili pred štyrmi rokmi nad Talianskom a vtedy som pociťoval asi najväčšiu národnú hrdosť v mojom živote. (27.11.2014)