Obzri sa v hneve

Mladík nahnevaný na celý svet, pritom nemá dôvod - má prácu, má vlastné bývanie, má peknú ženušku, kamaráta, po večeroch si hrá na trúbke, či už doma alebo v baroch - aj preto divák nechápe jeho večne hnevlivé, hádavičné až nenávistné pohnútky. Napriek tomu je tu priestor na neveru (kto by si takúto večne hádajúcu sa osobu mohol obľúbiť?), ktorú postavy prijímajú až príliš tolerantne a chápajúco. Film tak pôsobí ako vytrhnutý z reality. Je postavený predovšetkým na dialógoch a komornom príbehu a cítiť z neho, že bol natočený na pôdoryse divadelnej hry - výprava je minimálna a dej občas nudí. Čo ale neznižuje Burtonove herecké kvality, ktorý už vo svojich 33 rokoch ukazoval, že je vyzretá herecká osobnosť. (30.05.2023)

„Obzri sa v hneve” a čelom vzad, ty nenapraviteľný búrlivák č. 1 - Jimmy Porter, čo stánok so samými sladkosťami máš, kde na trhu predávaš, a taktiež i na trúbku, a la džezová nôta, nielen po večeroch o dušu vyhrávaš, kedy najmä svoju ženu Alison, neustále psychicky deptáš, ničíš a mučíš, že Tvoj kamarát Cliff Lewis, ktorý s vami v podkrovnom byte býva, sa iba vždy na vaše hádky mlčky prizerá, až ženina priateľka, herečka - Helena Charles, k vám na istý čas bývať príde, ktorú tak chorobne nenávidíš, keď sa Ti dokonca žienka odhodlá domov k rodičom na (ne)určitý čas vrátiť, či aj kamoš do vlaku nastúpiť, a tak Ti už len Helena sama ostáva, kedy zatiaľ Alison o dieťa nadobro prichádza, akýsi milostný trojuholník vzniká, ale i čochvíľa, čoskoro zaniká... / Režisérska prvotina Tonyho Richardsona, čo sa týka celovečerného filmu, a pritom budúci, 4 oscarový triumf Tom Jones, extra nemusím, toto bola naozaj úplne iná káva, ktorú som si priam vychutnával - ako aj fenomenálny Rišo Burton vo svojich Kristových rokoch. Extrémne zarytá postava, ktorá mi určitý čas poriadne liezla na nervy, čo sa našťastie postupne ustálilo, ako letná búrka, no ale bola to tak intenzívna spŕška, že za krátky čas dokázala narobiť také medziľudské škody, až bola atmosféra vybičovaná do maximálne možnej krajnosti. Brilantná, surová a čiernobiela kamera Oswalda Morrisa iba napomáhala sa naplno stotožniť s postavami, ktorým nebolo všetko jedno. Claire Bloom a Mary Ure si teda užili svoje. Naprostá, britská klasika, ktorá na poli 95. minút, rozohráva fascinujúce dianie kvarteta postáv na plátne, ktorým dominuje jednoznačne JIMMY ! (26.06.2020)

Štyria mladí ludia v jednom malom byte. Povedali by ste si, že to bude samá párty a gruppen sex (aj o sexe to ale pochopiteľne je), ale je z toho peklo. Za to môže predovšetkým mladý, nepokojný a rozhnevaný muž Jimmy, ktorý by sa mohol pokojne upokojiť a vlastne by sa nič radikálne nedialo. Keď Richard Burton vrieska po svojom okolí, tak som sa ho bál, že som chcel odísť z obývačky. Dialógy znejú občas značne literárne a neprirodzene, vzdor proti systému v podobe nenávisti voči Indovi je trochu prvoplánový, ale je jasné, že vo svojej dobe išlo o veľmi dôležitý počin a jedno z najdôležitejších diel Free Cinema. Viac povinné filmové čítanie než silný emocionálny zážitok. 70%. Určite by ma zaujímala verzia Judi Dench s Kennethom Branaghom a Emmou Thompson. (05.03.2020)

Hlavní hrdina Jimmy je ve skutečnosti sobec. Jeho údajný společenský protest se vyčerpává v neustálém nadávání a nasrání na všechno. Místo sebemenší snahy o změnu tyranizuje své okolí a utápí se v sebelítostivých monolozích. Celý příběh Ohlédni se v hněvu je pak naprostý, z prstu vycucaný konstrukt plný šrobouvaných promluv a neuvěřitelných postav. (Pokud to bylo záměrem, nejsem zřejmě cílový divák.) Poměrně zdařilé je však expresivní herectví čtveřice titulních herců a místy i jazzový hudební podkres. P.S. Osborneovu tvorbu příliš neznám, ale alespoň jeho hra Komik mi přišla podstatně lepší. Rád bych někdy viděl její zfilmovanou verzi od týchž autorů. (31.05.2008)

Bída britské kinematografie I. Vše tu je, jako na dalni, bída britského filmu, ovšem v jeho asi nejlepším období, v jinak relativně dosti kvalitním filmu. Rozpor? Kdeže - jen manifestace důvodů, proč ve VB nikdy nevznikla opravdová kinematografie (a když, tak to museli být solitéři, kteří by se mohli narodit i někde jinde). Kitchen sink realismus - Rozhněvaní mladí muži, rozuměj: literatura, divadlo. Převedené na filmové plátno. Look Back In Anger, kdo to ovšem hledí zpět v hněvu? Film jako takový - Briti se nikdy nenaučili vyjadřovat filmem, vždy se utečou ke slovům - Richard Burton zde nehraje ve filmu T. Richardsona, ale v dramatu J. Osbourna. A i když pak Kitchen sink nebude vždy vycházet přímo z literatury, kdy v něm uvidíme hru s filmovým médiem, mediaci příběhu skrze formu? Jak to prý řekl Greenaway (onen solitér, symptomaticky z VB...): byl to jen ilustrovaný text. Texty kvalitní, s respektování hodnou a prospěšnou sociální tematikou, v dějinách britského filmu v pozitivním smyslu vyčnívající - a přesto je v tomto filmu (spekulativně) obsažena všechna bída britské kinematografie. (08.04.2015)