Chlapec v pruhovanom pyžame

Za nevědomost a dětskou naivitu se někdy platí...někdy i tím nejcennějším, co člověk může nabídnout. Chlapec v pruhovaném pyžamu je velmi silný příběh s mnoha působivými okamžiky, kdy člověku zůstává rozum stát nad tím, co jsou lidé lidem schopni činit za úklady. Fanatičnost, nevědomost, naivita a přátelství, to je to, co Hermanův snímek vystihuje nejlépe. Celkové své hodnocení (4,5*) zaokrouhluji na 5*. Co mi nesedělo: Na začátku filmu, když se koná rozlučkový večírek ve vile důstojníka, můžeme v pozadí slyšet jazzovou skladbu, což se mi zdá přinejmenším podivné. V nacistickém Německu byla černošská hudba těžko přijatelná, obzvláště pak v takto vysoce postavených kruzích. Stejně tomu je v případu, kdy v jedné z následujících scén slyšíme anglicky zpívanou písničku..Za války? Za přítomnosti tolika německých - fanatických - důstojníků? No, nevím, trochu mě to zarazilo. (18.11.2010)

Pohľad na holocaust detskými očami je dvojsečná zbraň. Ak to režisér neutiahne, môže to vyznieť trápne alebo vypočítavo. Našťastie to nie je tento prípad. Vďaka malým chlapcom, ktorých oddeľuje ostnatý drôt, sme vtiahnutí do deja odohrávajúceho sa v drsných vojnových rokoch, ktoré ale deti tak nevnímajú. Detský herci to zvládli na jednotku, rovnako zaujímavá V.Farmiga a D.Thewlis v úlohe rodičov. J.Horner stvoril výborný hudobný doprovod. Záverečné minúty sú v silnom kontraste s predchádzajúcim dejom a záver pôsobí ako ľadová sprcha. Záver je, povedal by som, nezabudnuteľný. Hoci som tragédiu predpovedal už pri chlapcovej zmienke prejsť na druhú stranu oplotenia, nič to nezmení na tom, že budete šokovaní. Môžte zabudnúť dialógy, hercov, dej..., ale záver si budete dlho pamätať. Ak by bol film v nemčine, neváhal by som s plným hodnotením. Predsa len tá dokonalá angličtina potláča pocit, že sa pozeráte na nemeckého chlapca a tragédiu nemeckej rodiny. DVD bez dabingu je iba s titulkami, to sa dnes už len tak nevidí. Disk obsahuje pár doplňujúcich vystrihnutých scén a výborný otitulkovaný komentár. 80%. (06.09.2009)

Viem, že veľké množstvo ľudí ocení (narozdiel odomňa), že film prespríliš netlačil na city diváka, no mne by to vcelku vôbec neprekážalo a možno práve vďaka tomu mohol byť pôžitok zo sledovanie ešte o niečo väčší. I tak sa ale jedná o mimoriadne kvalitne odsýpajúcu hodinu a pol, ktorá nejedného z vás chytí za srdce. (10.08.2013)

Prekrásny dojemný príbeh, ktorý ponúka pohľad na druhú svetovú vojnu z úplne iného uhla než z bežných vojnových filmov najmä priamo z frontu plného krvavých bojov. Režisér diváka intímnym spôsobom zoznamuje s ústrednými postavami, najmä nás zasväcuje do naivných predstáv malého chlapca o vojnovom šialenstve. Pomo tvrdí, že v podaní Polanskeho by toto mohlo byť veľkým filmom, no dovolím si tvrdiť, že Polanski natáča skôr syrové filmy a nevedel by divákovi tak komorne priblížiť zblíženie dvoch malých - čo do rasy - rozdielnych chlapcov. Okrem toho, tento film nemá prevýšiť súčasné prvotriedne vojnové trháky a ani sa o to vôbec nesnaží. Ide o nevinne úchvatný kontrast stretu brutálneho zaobchádzania s ľudskými bytosťami s detsky bezútešnými a hlúpučkými predstavami. Hornerova sugestívna hudba podfarbovala celú tú snovú atmosféru, rozprávková kamera splnila svoj účel a záverečné, ba priam bizarne morbídne vyvrcholenie ma úplne položilo. Som emocionálny človek a narozdiel od iných, ktorí sentimentálne pasáže nezaslúžene kritizujú, je hrôza druhej svetovej vojny jednou z najlepších námetov na absolútne vyžmýkanie divákovho vnútra. (20.04.2011)

Ten konec celého filmu rozdýchávám ještě teď a stále je mi z toho závěru velmi nedobře. Jestliže ve mně nějaký film dokáže vyvolat takovéto pocity a doslova mě položit na kolena, tak prostě není o čem diskutovat. Ale hezky postupně. Tenhle film začíná naprosto idilicky, a odhadem polovina filmu skutečně relativně idilická je. Dokonce i když začne malý Bruno chodit k plotu koncentračního tábora a povídá si se židovským chlapcem Shmuelem, tak je film stále ještě idilický a dalo by se říci pro celou rodinu. Jenže to, co se zdálo idilické, se postupně mění v noční můru a tísnivá atmosféra nabírá na intenzitě, aby nakonec vygradovala do konce, který se sice nabízel mezi možnostmi, jak film skončí, ale přesto jsem v tento závěr nevěřil, přišel mi jako nejméně pravděpodobný. Jenže on ten konec přišel a bylo to ještě horší, než jaké jsem si to představoval. Ten pocit úzkosti, který jsem měl během posledních deseti minut, to bylo něco šíleného. Takhle psychicky i duševně špatně mi u filmu už dlouho nebylo. Pociťoval jsem stísněnost, úzkost, strach, prostě vše, čím se dá vyjádřit absolutní zděšení. Takhle šílený konec filmu už nechci nikdy zažít. Ještě teď se mi z toho svírá žaludek a pociťuji úzkost, jen si na ten konec vzpomenu. Dá se říci, že za ty dva dny, které od zhlédnutí uběhly, jsem ten konec stále ještě nerozdýchal. A myslím, že je snad zbytečné cokoliv dalšího dodávat. Snad jen, že David Thewlis předvedl obdivuhodný výkon, kdy jednu chvíli jsem ho měl rád a druhou chvíli jsem ho nenáviděl, a takhle se to měnilo pořád dokola. Obdivuhodný výkon. Zkrátka nemohu jinak, než film ocenit pěti hvězdičkami, protože když mě nějaký konec filmu dokáže takhle šokovat, tak si zaslouží také pořádně ohodnotit. (05.04.2010)