Sweeney Todd

Mezi touhle britskou televizní verzí příběhu Sweeneyho Todda a verzí muzikálově-burtonovskou je skoro tak propastný rozdíl, jako mezi britským seriálem o Sherlocku Holmesovi (starším z osmdesátek, i tím novým) a dementním hollywoodským zmetkem s kašparem Downem juniorem v hlavní roli. Nebo jako mezi tragédií od Shakespeara a harlekýnkou. Rozdíl nejen v obsahu, ale především ve formě. Bída, zločin, špína, zkrátka celková neradostnost a bezútěšnost života nižších vrstev ve starém Londýně, nás přesvědčivě a nemilosrdně obestírá jako hustá londýnská mlha. K tomu skvělé herecké výkony všech hlavních představitelů a nádherná teskná hudba. (23.01.2014)

V porovnání s tímhle Toddem je Burtonův radostnou selankou, kde vlastně všichni jen předstírají, že jsou zlí, ale nemyslí to tak úplně vážně a je to spíš sranda. Tenhle Sweeney Todd je psychopatickej padouch a svoje vraždy skutečně prožívá - ať už jde o to uspokojení nebo šok z toho, co provedl. A není úplně necitelnej, může se klidně i zamilovat nebo si někoho oblíbit a pak mu vadí, když ho musí zabít. Takovej je to chudák, no! Ray Winstone tu předvedl celou škálu různejch stavů a nelze než mu vyseknout poklonu. Atmosféra tohohle díla je těžce psychoidní a asi Vám nezpůsobí zrovna euforické opojení. A emoce jako hněv, depresi, frustraci, výčitky, lásku, vinu a pod., se z toho podařilo vyždímat mnohem víc, než z Burtona, odkud si nepamatuju nic krom švábů v koláčcích paní Lovettové, knírku Šáši Cohena a basu Alana Rickmana. (29.09.2012)

Prvý film zameraný na spracovanie príbehu vražedného holiča Sweeney Todda som videl, zrejme ako väčšina z vás, v roku 2007, keď prišiel do kín snímok, ktorý natočil môj obľúbený americký režisér Tim Burton. Ten to celé pojal vo forme muzikálu, ktorý nesie jeho charakteristický kreatívny filmársky rukopis. Do hlavných úloh obsadil svojho hereckého favorita Johnnyho Deppa a svoju vtedajšiu životnú partnerka Helenu Bonham Carter. Okrem toho, že to bolo filmársky výborne zvládnuté, vzbudilo to i môj záujem o túto tému. Takže som sa dostal aj ku snímku, ktorý bol natočený rok pred tým. Ide o anglický televízny film "Sweeney Todd", ktorý režíroval David Moore. Na rozdiel od mainstreamovej hudobne štylizovanej Burtonovej verzie sa jedná o hodne drsný, krvavý psycho horror. Bol som veľmi príjemne prekvapený. **** (11.04.2022)

Mám rád snímky zasadené do upršaného Londýna dávno minulého obdobia, ktorý vďaka počasiu dokáže vyvolať tu správnu pochmúrnu atmosféru. Po prvej gore scéne som si myslel, že "Sweeney Todd" bude celkom slušný nárez, ktorý ponúkne tu správnu dávku násilia. Bohužiaľ, nestalo sa, pričom všetko takpovediac zostalo v akejsi rovine "0". Čiže krv áno, no detailný záber nie. Inak musím skonštatovať, že "Sweeney Todd" je vskutku pozerateľný TV slasher, ktorého najsilnejšou stránkou je jednoznačne príbeh či samotná pointa: naučiť sa holiť sám - 65% (24.10.2016)

„Řekněte mi proč?" „Protože jsem mohl." Skvělý R. Winston hraje naprosto přirozeně - stačí jen pohled, přimhouřené oko, otevřená ústa. S úsměvem podřízne svého zákazníka, a že těch podříznutí je, až krev stříká na všechny strany. A pak je tu paní Lovettová. Místo otevřené lásky se stávají obchodními partnery. Ona mu posílá zákazníky, on ji zásobuje, aby její tajemné masové koláče byly nejlepšími v Londýně. Jenže přísloví o džbánu se nakonec stejně naplní... Herecky je film skvělý, mezi dalšími vyniká úlisný otec (David Bradley) či nekompromisní Fielding (David Warner). Kromě špíny a krve dojde i na sex. „Peklo neexistuje. Děláme si ho jen my tady na zemi..." „A co když se mýlíte?" „Pak jsme ztraceni." (15.04.2022)