Mučedníci

Hádejte, jaká je režisérova oblíbená barva? Vím, nebylo to těžké. Je horor a horor, je drama a drama. Martyrs je jednoznačně těžké sledovat. Hlavní představitelka tu uteče ze spárů trýznitelů, kteří jí roky mučili a týrali. O patnáct let později je z ní dospělá žena, stíhaná stíny z minulosti. Až se pěkně nasupená objeví u dveří čtyřčlenné rodinky, jejíž matka má jednoho velkého kostlivce ve skříni a odplatou to celé jen začne. A bude toho hodně, co chce divákům, kteří vydrží do konce, režisér Pascal Laugier říct. Výtečně načasované scény, pozvolně odhalující celou tuhle krvavou cestu, skvělý vizuál i herecké výkony hlavních představitelek. Jenže zbytek už je o tom.. vlastně ani nevím. A naprosto chápu hodnocení od 5* po odpad! Nesmyslně brutální experiment coby mučednická pointa asi leckoho naštve a i když má děj jakous takous kostru, není to nic jednoznačného, včetně faktu, že si Mademoiselle udělá do hlavy díru. Takže u mě je mírně nadprůměrné *** hodnocení zejména proto, že nikdy nevíme, do jaké polohy nás režisér natlačí. Závěr není hloupý, ale asi nedolehne jako v případě podobně laděného Inside (rovněž od kolegů z Francie). Bezpochyby tu ale máme s nebývalou otevřeností natočený projekt, který rozvíří nejednu diskusi.. (31.07.2009)

Ups... Tak tohle je vážně neskutečná kundovina a to doslova. Vzkaz pro kolegu bestlamu: Taky jsem nepochopil o čem to bylo, ale holt asi nejsme ti správní martyři aby jsme to pobrali. Od začátku do konce to šlo úplně mimo mě. Přišlo mi to pouze jako sled na sebe naprosto nenavazujících násilných scén který nedávali vůbec logiku. Teda ne, že bych tvrdil, že explicitní horor potřebuje něco jako logický děj to zase ne, ale tohle byla fakt šílená sračka ani to gore mě nějak extra neoslnilo.Co je na tom tak extra kontroverzního to fakt nechápu. Jedinej mučedník je v tomto případě divák nucenej sledovat tuhle debilitu až do konce. No nevypnul jsem to a sem tam nějaká scéna měla úroveň, ale to je žalostně málo, na to aby to byl až takovej kult jak to tady někteří tvrdí.20% (10.10.2013)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)

Je to dosť dobrý horor. Má pomerne originálny príbeh, ktorý je dobre spracovaný a tak by mal zaujať aj náročného diváka. Jeho výhodou je, že často strieda jednotlivé typy hororu, ale našťastie aj dosť dobre, pretože by to mohlo mať aj negatívny účinok. A aj preto si tu prakticky každý fanúšik hororu nájde to svoje. Aj ked´ za začiatku ma prekvapovalo, prečo práve tento film je tak vychvaľovaný, pretože dosť pripomína viaceré podobné filmy, ale po čase sa už od nich začne dosť odlišovať až sa z toho stane veľmi zaujímavé dielo. Prvá polovica je miestami aj celkom napínavá, tak aj to sa cení. Násilných scén tu moc nie je, ale to aj dosť záleží na divákovi. Tým, ktorí majú radi horory a majú napozeranú aj súčasnú európsku hororovú tvorbu tento film určite nemôže pripadať moc brutálny. Ale tu to ani nevadí, pretože aspoň vidno, že tento film nie je len o násilí. Ale aspoň úvodná akcia s brokovnicou poteší. A určite tu musím pochváliť aj masky, pretože napríklad zdeformovaná postava z prvej polovice filmu alebo telo stiahnuté z kože vyzerajú dosť reálne. Herecké obsadenie hrá dôveryhodne a na moje veľké prekvapenie je aj sympatické, čo vo francúzskych filmoch moc zvykom nebýva. Koniec je veľmi vydarený, určite aj neočakávaný a poteší aj, že nie je úplne jednoznačný. Tohto filmu som sa aj mierne obával, pretože aj napriek tomu, že mám rád horory, tak som pomerne často sklamaný práve pri tých najvychvaľovanejších filmoch ako to bolo napríklad naposledy pri filme Inside, ktorý ma sklamal práve kvôli slabému násiliu, ale našťastie to sa v tomto prípade nestalo. Aj ked´ tento film nakoniec vôbec nesplnil to, čo som si o ňom vopred zistil, teda, že má byť veľmi násilný, alebo dokonca, že druhá polovica má byť pre diváka veľký psychologický teror a pritom sa podľa mňa na túto časť díva úplne normálne, ale to som si už aj zvykol na také názory ako, že aj Funny games má byť ťažko pozerateľný a pritom je to skvelá zábava. A tak nakoniec ma tento film zaujal svojou originalitou, prepracovanosťou a nepredvídateľnosťou, takže som aj tak spokojný. Objektívna kvalita filmu- 80%, film sa páči mne na 73%. (13.03.2009)

Krváky mi nikdy moc nevadili, ale musí to byť aspoň trochu logické a konanie postáv nevyhnutné. Neviem, či sa v tom režisér vyžíval, no krvavých scén a mučenia si tu užijeme. Horšie je, že v tej nudnejšej verzii, kde sú vám postavy ukradnuté a ani hektolitre krvi na tom nič nezmenia. Odsledoval som to chladný ako skala a v duchu som sa od nudy bavil na blbostiach. "Svojpomocne" rezané hrany na chrbte? Kladivo úplne náhodou samo od seba spadne tam, kde nemá? Skrinka v dome s tajným otvorom? Deti, ktoré tam ešte pred chvíľou žili nepoznali vlastný dom? Alebo ho poznali, ale režisér to nepokladal za dôležité to divákovi oznámiť a tak nám radšej ponúka skrvavené a uvrieskané ksichty? Dom má dve podzemné podlažia a nie hocijaké! Ten dom ste s tým úmyslom i stavali? A sami? Ak nie, čo ste povedali stavebnej firme, že tam budete chovať divé svine?...Záver tomu celému dal korunu. Hlavná postava čosi dôležité zašepká do ucha "Mengeleho asistentke". Super, že si to nechá pre seba. Takže aký dôvod okrem brutality a krvi nájsť k sledovaniu tohto filmu? Žiadny iný. 30%. (28.02.2013)