Sirota

Musím sám sebe pochválit. Já totiž režiséra španělského původu Jaume Collet – Serru po remaku Domu voskových figurín rozhodně neodepisoval. I ten vznikl pod ochrannými křídly společnosti Dark Castle. Ta vyprodukovala už slušnou dávku hodně nepřesvědčivých hororových thrillerů (Gothika, Loď duchů), tentokrát má ale našlápnuto k solidním číslům. Režisér hned od začátku mnohem lépe pracuje s budováním charakterů i samotné atmosféry. Manželství Kate a Johna prošlo řadou zkoušek. Tou nejbolestivější byl potrat holčičky, na kterou se oba těšili. Kate sáhla po flašce, John po lákadle nevěry. Adopce má rodinu, jejíž součástí je i syn Daniel a hluchoněmá dcerka Max, opět dostat do harmonie. Jenže ušlechtilá a velmi inteligentní holčička, která má na první pohled chování princezny, uvnitř skrývá opravdové terno zručné manipulátorky. Černovlasá potvůrka naštěstí nepatří mezi ty mimózní holčičky z japonských předělávek. Tahle má totiž neuvěřitelný tah na bránu, což Kate i jeden nevinný holub velmi brzy odhalí. Zvraty, které se postupem děje dostávají na povrch, jsou naštěstí z těch povedených, nepředvídatelných, stejně jako pointa. Sic není nijak geniální, ale divákovo srdce potěší. Španělský tvůrce si zaslouží pochvalu zejména za odvahu, s kterou do projektu šel a za inteligentní ražení, které neuráží diváka. Jako vždy okouzlující Vera Farmiga a přesvědčivá Isabelle Fuhrman pak svým herectvím vtáhnou do děje, z kterého i přes svou relativně přepálenou délku nejednou zamrazí. (06.01.2010)

Brutální začátek bych rozhodně nepouštěl budoucím maminkám, bylo to trošičku moc i na mě, ale jinak parádní žánrovka. Dokonce jsem uvažoval i o pěti, ale nesedl mi jeden twist na konci (na druhou stranu je tam díky němu jako vždy parádní Karel Roden). Ale jinak co se týče mě... kladívko udeřilo na hlavičku. :) (20.02.2010)

Chcete si adoptovat dítě? Tak nejdřív mrkněte na znepokojivý thriller Orphan, ve kterém si sympatičtí rodiče podobně osvojí malou holčičku. Z roztomilého děvčátka se však pomaloučku stává vypočítavá mrcha, bestie, co nechodí daleko ani pro vraždu svých nejbližších. Skvěle rozehraná psychologická partie, kde jsou herecké výkony dospělých stejně důležité, jako ty dětské. Uvěřitelné charaktery všech zúčastněných (i ten Roden se v krátkých 2 minutách blýskne) umocňují intenzivní zážitek, který houstne a bobtná především v poslední půlhodině. Závěr mě rozštípal ma malé kousíčky, fakticky síla! Dětští zabijáci poslední dobou vážně jedou! Se Sirotkem jsem tudíž nadmíru spokojený, Serra překvapil. (14.06.2010)

A ona vypadala jako taková malá, pěkná, nevinná holčička...Btw, mně ta závěrečná pointa s odhalením Esther překvapila a líbila se mi, to bych spíš haněl jiné současné horory za vykrádání již použitých motivů. Co srazilo výsledný dojem byl bohužel klišovitý a ne moc realiasticky vyznívající konec (hlavně scéna u zmrzlého rybníka), ale jinak snad kromě delší stopáže (ikdyž těch prvních 20 minut na druhou stranu napomohlo dobře se seznámit s postavami) nemám co vytknout. Naopak, mimo již zmíněnou pointu musím určitě vyzdvihnout výborné a přesvědčivé herecké výkony (Isabelle Fuhrman vtiskla život jedné z nejzajímavějších záporných postav, bravo!), pak samozřejmě zvukovou stránku, kameru a takovou chvílemi možná nenápadnou, ale ke konci gradující, atmosféru. Viděl bych to na solidní 4*. (08.03.2010)

SPOILERY! „Hovorili ste, že s ňou nie sú problémy.“ – „Nie sú. Problémy majú ľudia okolo nej.“ Zo začiatku som sa nechal s chuťou unášať príjemne pomalým tempom, atmosférou rozčľapkanej zimy, sústredenými hereckými výkonmi (Peter Sarsgaard), klavírom a psychologickým príbehom o poničených rodičoch a ich adoptovaných deťoch. Bohužiaľ, scenár sa čoskoro nečakane zvrtol (v Columbovi sme tiež poznali identitu vraha od začiatku, ale tam to fungovalo) a postavy začali jednať ako stovky iných postáv v stovkách iných psycho-hororoch. Tvorcovia ma chytili až ku koncu, keď Karel Roden povedal do telefónu vec, ktorá na mňa mrazivo zapôsobila a povedal som si „fuj, teraz by som určite nechcel byť v koži hrdinov“ (tento zvrat mi pripomenul pamätnú vetu Dr. Housea „Milí rodičia, vaša dcéra má gule.“). Ale to už bolo neskoro. Na to, že produkovali Susan Downeyová, Joel Silver, Robert Zemeckis a Leonardo DiCaprio, slabé. Diváci ale boli spokojní a komorný film za 20 miliónov odmenili celosvetovou tržbou 78. (31.12.2010)