Chicagský tribunál

Nevím ani proč, ale místy mi to připomínalo tři roky staré drama Kathryn Bigelow Detroit. Stejně jako Chicagský tribunál tak nějak odráží současnou atmosféru ve Spojených státech. Zatímco ona se pohybovala v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž se umíralo, uznávaný vypravěč Aaron Sorkin v událostech roku 1968 v Chicagu, kdy se původně zamýšlený pokojný protest během demokratického sjezdu u příležitosti prezidentských voleb a díky několika událostem změnil v násilnou záležitost. O rok později soudní prokuratura rozjela proces s The Chicago Seven, tedy sedmičkou obžalovaných z podněcování ke vzpouře a dalších obvinění souvisejících s protivietnamskou válkou a protikulturními protesty. Proces trval řadu měsíců a jen podtrhnul období celospolečenských zaoceánských změn, kterým v šedesátých letech dominovalo zavraždění vůdce afroamerického hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga (1968) či amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (1963). Flashbacky jsou tu za pouhé vysvětlivky, ze soudní síně tudíž moc nevycházíme, na což je občas náročné přistoupit. Každopádně obdivuju, že se projekt prokousal hollywoodským kolečkem a předložil události tak, jak zřejmě od začátku chtěl. A že to trvalo. Na látce se totiž v průběhu let vystřídalo několik různých režisérů. Nevím, zda je Sorkin ten nejlepší učitel dějepisu, ale dialogové scény mnohdy ztrácejí dynamiku, uvítal bych energičtější pojetí, emoční zásah u mě neproběhl a myslím, že režisérovi jiné látky sedly víc. A teď asi mnohé naštvu, ale myslím, že podruhé si to pustí málokdo. PS: Mark Rylance vynikající. (26.10.2020)

Sorkin poňal tento historický exkurz ako nonstop súdnu drámu s krátkymi flashbackmi k onému osudnému dňu. Mohol urobiť inak, ale osobne si myslím, že pre dramaturgiu diela to bol správny ťah. Nie je tu ani sekunda nudy, čo sa nedá povedať o každej súdnej dráme. Samozrejme ide o film s vlastným, angažovaným postojom, ale to k tomu patrí a snáď len zarytí fanúšikovia Nixona The Trial of Chicago 7 odsúdia ako zavádzajúci. Paradoxne tak vám ale najviac ostane v pamäti dokonalý výkon Franka Langellu v úlohe tak trochu nesvojprávneho sudcu. (28.11.2020)

Netflixovské žhavé želízko v ohni je adept na nejlepší film roku i žhavý kandidát na oscary a já mu fandím! Aaron Sorkin servíruje vypjatý skandální soudní proces o demonstraci v Chicágu, kde v ulicích tekla krev a je z toho jeden z nejlepších soudních dramat posledních pár let? Určitě! Herecky naprosto prvotřídní a každý z herců zde dostane šanci zazářit ( Sacha Baron Cohen, Yahya Abdul-Mateen II, Michael Keaton, Eddie Redmayne a Mark Rylance jsou bezvadní). Film má tísnivou a velmi dusnou atmosféru, je emocionálně nabitý, pěkně vygradovaný a při soudních přestřelkách se mi zatajoval dech. Velmi dobrý film v úplně každém ohledu, nemám co vytknout. Příběh*****, Akce>Ne, Humor***, Násilí**, Zábavnost*****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra*****, Napětí****. 9/10. (16.10.2020)

Lekce historie pro středoškoláky vedená marnivým učitelem, který rád předvádí, jak dovede popularizovat výklad i za cenu toho, že se podstatné věci ztratí. Je to takový sitcom ze soudní síně, který pořád visí na hraně karikatury. Spojení samotného soudního jednání s událostmi během demonstrace je režijně lopotné, scénář se přes dobrý rytmus umí překlopit v lehce onanistickou hříčku. Herecky to funguje uspokojivě, nenudí to, ale nemá to pro mě jakýkoli hlubší zásah nad rámec ucházející zábavy s pro mě trochu neohrabanými ambicemi stát se celospolečenskou událostí. (22.10.2020)

Zrůdně zmanipulovaný soudní proces, který se udál na přelomu 60./70. let v USA. Ve filmu funguje jako ukázka toho, jak zkorumpované instituce můžou zahnat jedince nebo skupiny do rohu a vyprovokovat je, aby v obraně udělali nějaký přešlap, který pak použijí jako záminku k trestu… Pro českého diváka je možná šokující, že i v prostředí „svobodné“ Ameriky mohl probíhat takto zvrácený proces. Nicméně, co je ještě více šokující, je to, že ve skutečnosti byl tento soudní proces a jeho okolnosti možná ještě větší fraškou než ve filmu – některé události se údajně odehrály trochu jinak (nebo v jiném sledu) a byly dokonce ještě drsnější nebo šílenější. Zdá se, že Sorkin pracoval s tímto historickým námětem poměrně volně, což by někdo mohl vidět jako negativum, nicméně film není dokumentem a jsem zastáncem toho, že celkový divácký zážitek a umělecké hodnoty filmu jsou stejně tak důležité, jako předkládání pravdy. Je tedy nezbytné fakta a fikci vybalancovat a zajistit, aby filmové podání příběhu mělo šanci rezonovat s publikem. Tudíž si myslím, že i u historických nebo životopisných filmů jsou určité změny nutností, pro účel celkového sdělení. Podstatné je koneckonců to, zda scénárista/režisér předal myšlenku příběhu, tedy to, co je na něm zásadní. Jádrem tohoto filmu jsou důležité lidské hodnoty a práva (potažmo i demokracie jako taková), které je nutné bránit proti zmanipulovanému systému, ať už jde o politicky motivovaného soudce, který byl zřejmě podplacen a manipulován ministrem spravedlnosti, nebo o prohnilou policii, která paradoxně sama vyprovokovává nepokoje… Myslím, že toto všechno se filmu podařilo předat s patřičnou pádností. Pomohly i velmi dobré herecké výkony (Sasha Baron Cohen, Eddie Redmayne…) a byla to koneckonců právě scéna výpovědi obžalovaného Abbieho Hoffmana (S. B. Cohen), která je jednou z nejsilnějších scén filmu. Ano, je možné, že takto přesně se to neodehrálo, ale ve filmu jde o výborně napsanou a ztvárněnou scénu, která tomu, co postavy obžalovaných zastávají, dává o to větší váhu a přímost. Z filmového hlediska jsem tedy s provedením a poutavostí nadmíru spokojená (jen je třeba "přetrpět" trochu zběsilý začátek, než divák začne s postavami a příběhem držet krok...). Bylo příjemné se touto formou seznámit s tehdejšími postoji a myšlenkami některých lidí, kteří protestovali proti válce ve Vietnamu, a vůbec s celou touto historickou kapitolou USA. Nebýt tohoto filmu, nejspíš bych vůbec netušila, že se něco takového událo. ~(4,1★)~ (19.04.2024)