Noční jazdci

Nejspíš žijeme v bohem požehnané době, protože se můžeme kdykoli podívat na jakýkoli film Martina Hollého, nemusíme za to nic platit, můžeme u toho jíst, pít a kouřit, a pak si o tom popovídat. Kromě "Zámku v Čechách", na který zrovna moc náladu nemám, jsem viděl 10 jeho filmů, kterým jsem dal (vzhledem ke své malé nápaditosti) vesměs 4 hvězdy, ale mohl jsem jim také dát vesměs 5 hvězd. Hollý si pro své filmy vyhledává silná témata, která zpracovává s profesionální bravurou a ušlechtilou kázní. Výjimkou určitě nejsou ani "Noční jezdci", kteří jsou dobově umístěni do několika měsíců před konferencí ve Spa (5. až 16. 7. 1920), při níž kromě jiného došlo k územnímu přerozdělení československého a polského pohraničí, a místně do Vysokých Tater (kterých se to příliš nedotklo). Příběh o nepřiznaném přátelství chronického zloděje a pašeráka koní a svěřepého finance a celníka v místech, kde se desinfekce ještě považovala za jed, byl... zkrátka dobrý, jako všechny filmy Martina Hollého. Pozn.: V roce 1967 (?) jsme zabloudili na školním výletě (SPŠS) někde pod Mengusovským štítem, k Popradskému plesu jsme došli po půlnoci. Za to, že nás nechali přespat, jsme jim (horské službě) ráno řekli, že jsme cestou objevili jeskyni plnou kanystrů se špiritusem. (14.03.2018)

Tyhle tendenční kapitoly z četnických dějin mi naprosto nevyhovují. Atmosféra by sice ušla, Michal Dočolomanský je učiněný Jánošík, ale ty amerikánské myšlenky a paradoxy doby vtělené do vlastenčícího Radka Brzobohatého...? Tak hlavně, že se tu potkal s Hanou Gregorovou. To už je mi milejší pozerat na Soňu Valentovou, která vzdala osvětu venkova hned po prvním nedorozumění skrze dezinfekci. (09.09.2012)

Herecky vynikajúce, ale to bolo v tom čase istotou, vtedy by si kadejaký prďús z jojky nezahral ani mŕtveho v zatvorenej truhle. Príbehovo ma to však nenadchlo. Už len tá myšlienka pašovania koní, no proste áno, má ísť o československý western alebo skôr eastern, a to do našich reálií len ťažko zapadne. Pozitívom bolo ale odohranie česko-slovenskej hymny na tých folkových nástrojoch a tiež naháňanie Orbanovej (Dočolomanský) bandy, ktorá chodí po lesoch. Tak vidíte, pred sto rokmi behali Orbanovci po lesoch a dnes už sedia v maďarskom parlamente. (23.11.2020)

Skvělé obsazení, kamera, dramatická hudba a mé milované Tatry. Dostatek lákadel. Už jen ten Čepek by stačil. Všichni jsou tak mladí. Epizodní Kraus ani nebyl kousavý. Brzobohatého parta – elitní herec jeden vedle druhého. Zde dobří i Kramol a Zedníček, tehdy ne tak profláklí „baviči“. Nedávno zesnulý Dočolomanský jako důstojný protihráč. A jeho banda - dnes už také není k vidění. „Penzia je dobrá len tehdy, ak sa jej člověk dožije.“ Vzpomínka na velké i menší postavy slovenské kinematografie. I když kde Brzec, tam Gregorová. O poznání mladší, ale ne štíhlejší. A smůla pašovat koně z Polska do Polska. (08.11.2008)

Sľúbil som že vzhliadnem, tak som vzhliadol. Film dobrý, o tom potom, no tématicky ma úplne minul, pričom ani sám som nevedel, komu mám vlastne fandiť. Či tomu, čo kradol, alebo tomu, čo naháňal toho čo kradne. Záverečné myšlienka je ale viac než slušná, a tak čas strávený pri samotnom filme nijak mimoriadne neľutujem. Nakoniec, prírodu máme krásnu, herecké obsadenie je viac než slušne. (07.12.2018)