Vrabčí cvrlikání
Avaze gonjeshk-ha
Obsahy(1)
Venkovan Karim přijde o práci, a aby zajistil rodinu, začne v Teheránu přepravovat na motocyklu lidi i rozvážet zboží. Dokáže vzdorovat vlivům ohrožujícím jeho dosud tak bezpečný a prostý svět? Osobitá reminiscence na De Sicovy Zloděje kol (1948) nabízí metaforu o ohroženém světě čistých hodnot. Reza Najie získal za svůj herecký výkon Stříbrného medvěda na letošním Berlinale. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (19)
Téma filmu by se dalo stručně popsat slovy "o těžkém životě íránské rodiny" a přiznejme si, že to nezní pro většinu diváků dvakrát lákavě. Jenže tohle není žádné tíživé sociální drama, ale fajn film, u kterého se často zasmějete a občas i dojmete. Zároveň se nenásilnou formou i něco dozvíte o poměrech v Íránu. Pochvalu si zaslouží herec v hlavní roli otce rodiny. Škoda, že v druhé půli už film ztrácí tempo a v závěru pak celý příběh tak nějak vyšumí do ztracena. ()
Karimové putovanie za šťastím. Majidi mi dokáže sprostredkovať absolútne dobro. Jeho postavy sú často nositeľmi tak pozitívnych vlastností až je to inšpirujúce. A je jedno, či sa im dejú nepravosti alebo je svet okolo nich nespravodlivý. Majidi si uvedomuje silu rodiny ako stavebného piliera spoločnosti. A hoci je Karimova rodina chudobná, ich spoločným úsilím sa dostávajú z každého problému po svojom. Nezabúdajú na svoje sny. A hoci možno nikdy nie sú naplnené stopercentne, nikdy sa nevzdávajú. Ono sa nakoniec aj tak všetko vyrieši. Či už do toho chceme zasahovať alebo nie. Dôležité je si asi len uchovať ten náš rebríček hodnôt. A nestratiť tvár. Jeden z najpríjemnejších filmov. ()
"Společenská krize, kterou prožíváme, je všeobecně zaviněna všeobecnou neschopností lidí vzít do rukou svůj vlastní život. V posledních třiceti letech vyrostl z této neschopnosti kruté diktatury, které nenabízejí žádné rozumné společenské východisko", napsal v roce 1953 Wilhelm Reich. - Možná postavit se v davu proti kanónům u Stalingradu, Berrlína či Bagdádu, nevyžaduje tak velkou odvahu jako žít podle sebe a respektovat svůj vlastní osud. Tato výhrada ovšem neplatí pro Karima, a dlužno říct, ani pro členy jeho rodiny (samozřejmě včetně manželky). Karim se sice dovede naštvat, zahrozit i hodit kamenem, dokonce i zatnout sekeru, ale ta se stejně za chvíli už začne viklat. Geniální íránský režisér Majid Majidi se nám nesnaží podsunout umělecké dílo, jen nadsunout to, co je skutečně na člověku dobré, u Íránce stejně jako u Čecha. ()
No jo, to by nebyl Majidi, aby zde neměl aspoň jeden zpomalený záběr na brečící dítě... Ale na rozdíl od Barvy ráje se držel hodně na uzdě; ostatně tady se vydírá hůř a tak to působí spíš ve stylu Běžících dětí, ačkoli ani jim to není až tak blízké. Přesto se ale jedná o další klasický íránský film o životě chudých lidí, který vše podstatné skrývá chytře mezi řádky - tedy přesně takový, jak ho mám rád. Píšu to u spousty z nich, ale je fascinující, jak jsou všechny o tom samém a přitom je každý jiný. Tady třeba v hlavní roli není dítě, ale Karim, otec od rodiny, který je sice dost přímý a ne zrovna nejbystřejší, ale zato je dobrosrdečný, snaží se svoji rodinu zajistit jak jen to jde a vždycky když narazí (a že tady narazí často), umí se pokaždé oklepat. Do toho se dějí další dějové linky, třeba se sháněním ryb nebo ta se ztraceným pštrosem, avšak mě nejvíce zaujala prostřední část, v níž Karim vozí na motorce v Teheránu bohatší lidi než je on (kteří se tu dají ještě dělit do podskupin - jedněm je jedno, kolik u něj nechají peněz, druzí se ho snaží okrást) a nejen v těchto scénách vyniká rozdíl mezi vesnicí a městem, střetem naprosto odlišných charakterů lidí i tříd a samotný zmatek íránského velkoměsta, přičemž ke všem třem tématům řekne tolik, že je opravdu um to takhle zvládnout a podat. Podobně vrstevnatě a hutně funguje i zbytek filmu, ale nepřišlo mi, že až tak dokonale jako ve své městské části. A přece jenom, pospolitost Íránců při sebevětší katastrofě je ještě líp vykreslená v Život jde dál, ale nic to nemění na faktu, že Vrabčí cvrlikání má dost do sebe i samo za sebe a pro zájemce a fanoušky íránské kinematografie je to určitě další film rozhodně stojící za pozornost. 4* ()
Hřejivý snímek sondující nelehký úděl íránské venkovské rodiny v čele se sveřepým otcem. Ovšem po shlédnutí několika starších íránských snímků jsem přece jenom čekal něco víc. Je ale dobrý dovědět se touhle cestou něco o osudech obyčejných Íránců, které by někteří nejradši vykreslili jako národ krvežíznivých a fanatických hrdlořezů, co přemýšlí jen o tom, kam poslat rakety :-) (43. KVIFF) ()
Reklama