Bounty

Často si říkám, proč vymýšlet krkolomné dobrodružné příběhy, když život sám jich přináší bezpočet a není nutné si je přibarvovat. Vzpoura na lodi Bounty je nejznámější námořnickou vzpourou lidských dějin a jako taková se hned několikrát objevila na filmovém plátně. Právě tohle zpracování považuju za nejpodařenější především proto, že se neveze na vlně laciné romantiky a barvotiskových emocí a snaží se naopak o co nejrealističtější pojetí s propracovanými charaktery a z logiky věci vycházející motivací jednotlivých protihráčů. Tomu dění na lodi se zkrátka dá věřit a přitom to nic neztrácí na napětí a poutavosti příběhu. Přitom je ten film silně podhodnocený, což je zvlášť bolestivé v porovnání se starší verzí s Marlonem Brando v hlavní roli, kde naopak sentimentální vzpomínky pracují pro glorifikaci tohohle starého kousku se směšně černobílými charaktery a nevěrohodným pojetím. Není to sice čistých 5*, ale v takovém případě rád zamhouřím oko. Výpravný film se skvělým hereckým obsazením a tomu odpovídajícím hereckým výkonem. Celkový dojem: 90 %. (08.04.2012)

Dve hodiny strávené na Tahiti v spoločnosti Gibsona, Hopkinsa a sporo odetých mladučkých domordokýň mi nepripadá ako stratený čas. Výnimočný film to ale nie je. Už Mel Gibson v jednom rozhovore pre časopis Premiere (ešte pod velením Tomáša Baldínského) povedal, že problém BOUNTY je hlavne v tom, že divák nevie, komu z "dvoch kapitánov" držať palce; producenti sa báli urobiť z jedného väčšieho špinavca a tak snímke chýba vierohodnosť. Na strane druhej, možno je to tak lepšie, asi to bol umelecký zámer a je to vari i realistickejšie; ani v bežnom živote totiž skoro nič nie je len biele, iba čierne. (13.11.2004)

Loď Bounty vyplouvá, osazenstvo je skvostné včetně několika oscarových herců, výprava velkorysá, Vangelis přidává příjemnou hudbu, ovšem dnes už to příliš nefunguje. Vizuálně je to vyčpělé, dramaticky mdlé. Loď míří na Tahiti, dlouhý pobyt mezi spoře oděnými ostrovankami ovšem už tak vznětlivou posádku zbaví disciplíny a začínají potíže. A ve druhé polovině už tak dlouhého snímku se to celé tak nějak rozpadá mezi prsty, tvůrci nedokáží překvapit, zaujmout. 60% (24.07.2018)

V duelu se Vzpourou na Bounty je pro mě verze z roku 1984 nepatrným vítězem. Hopkins a Gibson to mají ve srovnání s kolegy Howardem a Brandem nesmírně těžké, nicméně Hopkins se do role poručíka Blighe vžil opravdu dobře. Výprava se sice nedá srovnávat se starším velkofilmem, ovšem téměř dokonalá podobnost s historickými fakty a především Vangelisova hudba dělají z filmu něco navíc. Právě skvělá hudba dodávají Bounty jakousi mysterióznost a exotičnost pro nás Evropany tehdy málo prozkoumaného Tichého oceánu. I díky hudbě je depresivní závěr tak výborným momentem. Bounty je pro mě jeden ze symbolů dobrodružného žánru a zárověň neprávem podceňovaný film. (16.01.2012)

Spoilery! Už úvodní tóny božské hudby Vangelise dávaly vytušit, že se bude jednat o mimořádnou podívanou. Trošku jsem se zalekl dlouhé stopáže, nicméně ve filmu takřka neexistovala hluchá místa. Snad jen před naloděním jsem pociťoval mírnou nudu. Námořní výprava byla působivá. Film působí na svůj věk velmi hezky. Samotný pobyt na Tahiti byla následně pastva pro oči. Na ostrov plný nadržených krasavic, které to s oblékáním rozhodně nepřeháněly, by se určitě okamžitě vypravil každý muž vlastnící funkční výbavu. Zrůdiček jsem zahlédl všeho všudy pár. Tvůrci si evidentně dali s vybíráním velmi záležet. Ostrov plný nahých žen mi k divácké spokojenosti naprosto postačoval. Zbytku jsem příliš nedovedl věnovat pozornost. Ta se mi ztratila někde mezi tou kozí farmou. Stejně jako členům posádky. A najednou tu nebyla morálka převážena sexuálním pudem až na bod mrazu. Pokud jste asexuální kapitán lodi a v hlavě máte pouze cíl cesty. Tak rozhodně nechcete mít plnou loď neposlušných nadržených reatardátorů. Velmi podařený snímek. Od nádherné hudby, přes mimořádné herecké výkony až po tak akorát obdařené Tahitaňky. (22.10.2017)