Réžia:
Alfréd RadokScenár:
Alfréd RadokKamera:
Vladimír OpletalHrajú:
Rudolf Hrušínský, Josef Bek, Vladimír Hrubý, Ota Sklenčka, Richard Honzovič, Lubomír Lipský st., Karel Pavlík, Stella Zázvorková, Josef Zíma, Rudolf Deyl ml., Radovan Lukavský, Nina Jiránková (viac)Obsahy(1)
Režisér a scenárista Alfréd Radok příběh originálně vystavěl jako fiktivní přímé televizní vysílání a je ukázkou toho, jak pracoval s časem a prostorem. Snímek byl natočen polodokumentární formou jako televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra Mirko Čentoviče (Rudolf Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné – pro Beneta tolik osudné – šachové partie. K rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... (Česká televize)
(viac)Recenzie (36)
Dost zklamání... Zvláště v porovnání s Královskou hrou. Co jsem absolutně nepochopil je konec filmu s hysterickou Zázvorkovou. A stejně tak to naprosto odlišné vyznění filmu. V královské hře je dr. Benett nikoliv jen morálním ale i skutečným vítězem, zde se musí divák spokojit s jeho morálním vítězstvím. I herecky je prostě Bek o parník horší než Munzar. A Hrušínský je zde po většinu času zcela "nezúčastněný divák". Jediné co mě zaujalo byl ten netradiční způsob ztvárnění filmu coby televizní rekonstrukce s reportéry Richardem Honzovičem a Josefem Zímou. Nebýt toho měl jsem chuť dát i méně než tři hvězdičky. Tak moc mě to srovnání s Královskou hrou vytočilo. ()
Celý film je postavený jako "televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga" (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra - leč pěkného burana - Mirko Čentoviče (R.Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné pro Beneta tolik osudné šachové partie, jsou zde vstupy z nemocnice, kde zhroucený Benet leží, rozhovory s lékaři, k rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... A tak si nakonec mademoiselle Helene Azili (Stella Zázvorková), Čentovičova bývalá milenka, splete se "svým Mirkem" herce Rudolfa Hrušínského, který pouze účinkoval v rekonstrukci... Film, který člověku ještě dlouho vrtá hlavou, po jeho zhlédnutí si dáváte dohromady střípky informací, které Vám Radok nabídl, a sestavujete tak jednotlivé příběhy pasažérů na lodi Victoria, i těch, kteří se zajímají o onu osudnou partii. ()
Roztříštěné, chaotické, zbavené základní myšlenky střetu primitivního velmistra s noblesním a kultivovaným doktorem. Příliš mnoho postav na malém prostoru těká od ničeho k ničemu. I Hrušínský byl v Královské hře o 15 let později o mnoho lepší, nedomnívám se však, že by to bylo zaviněno Hrušínským, ale spíše celkovou koncepcí provedení této inscenace. ()
Šach Mat je na první pohled jasným fiktivním dokumentem. Ale jak syžet běží, konstrukce se ukazuje daleko důmyslnější, projevujíc se spíše coby „hádanka zabalená do tajemství uvnitř enigmy “. V čem se tedy film liší od obvyklých fiktivních dokumentů kromě toho, že je vysílán jakoby v reálném čase televizní reportáže? A jde vůbec o fiktivní dokument? Zdá se, že snímky inspirované dílem Stefana Zweiga mají tendenci k vrstvení a komplikovanému syžetu, u Grandhotelu Budapešť šlo o ponory časové, do světa včerejška, zde jsou ony vrstvy inscenační a narativní. Film začíná uvedením reportáže o neporazitelném šachistovi Mirko Čentoviči. Zprvu připomíná jiné fiktivní dokumenty či mockumenty, jako je Zelig Woodyho Allena či Zapomenuté stříbro Petera Jacksona, a pracuje s formou tak, aby navodil pomocí typických prvků iluzi kategorického dokumentu: mluvící hlavy, archivní záběry (prostředek střihového dokumentu), reportáže z různých míst. Finále pak dává divákovi mat. Nejdříve se inscenuje šachová partie podle vzpomínek „účastníků“, v níž Mirko – zrovna na lodi Victory – poprvé prohrál, provozuje se tedy divadlo na (doku)divadle. Komplikace nastává v poslední minutě filmu, kdy moderátor oznámí, že „dnešní reportáž […] napsal Alfréd Radok“, a konečně vyjde najevo, do jaké míry byl divák klamán. Postavy uvnitř fikčního dokumentu vlastně hrají, jedná se o jakési divadlo na divadle na metadivadle. Šach mat se liší od výše zmíněných fiktivních dokumentů jako Zelig, který je v onom fikčním světě reálnou postavou, tím, že jeho fiktivnost nevnímá jen divák, ale i všechny postavy. Nezvyklé pro tento typ pojetí je též to, že osobní život herců není vůbec ukázán, inscenace kromě několika posledních sekund kompletně zaplňuje čas filmu. Do jaké míry tedy můžeme vůbec hovořit o fiktivním dokumentu, když postavy vědí, že dělají dokument? Podobně jako například seriál Newsroom nepokládáme za fiktivní zpravodajství, neboť postavy vědí, že jsou zprávaři, není Šach mat fiktivním dokumentem, neboť postavy vědí, že jsou herci, nýbrž dramatem o adaptaci adaptace. Je to brilantní drama inscenující realizaci fiktivního dokumentu podle novely. ()
Popravdě jsem čekal, že z toho vypadne víc. Takhle to sice je dobře zpracované, námět je zajímavý a stopáž je příjemná, ale ne vždy to funguje a bůhvíjak silné dojmy z toho taky nemám. Navíc jsem od toho čekal skutečně něco hlubšího než jen zajímavou šachovou historku, která pro mě ale není na víc, než na lepší tři. Možná za to může ten žánr experimentální co tady je, nicméně mám pocit, že až to někdy uvidím znova, nejspíš to docením víc, jelikož už budu dobře vědět, do čeho jdu. Lepší 3* ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize / Přiba Mrázová
Reklama