Všade dobre, prečo byť doma?

Mendes v minulym filmu ukazal zkurveny manzelstvi a tady to vzal presne z druhy strany. Hlavni dvojka se miluje, vicemene nemaj zadny problemy, za celej film se ani jednou nepohadaj, proste idylka. Bohuzel celej film ma desne uspavaci tempo, kdy hlavni dvojka nekam dojede, pokecaj s pribuznejma nebo kamosema a zase jedou dal, dialogy jsou obcas vtipny a to je asi tak vsechno. Ve filmu se nic moc nedeje, ne moc znamy herci nehrajou nic extra, ale pusobi prirozene a celej film si tak pomalu plyne od nikud nikam. Diky Mendesovi se na to kouka vcelku prijemne, natoceny to je ocekavane perfektne, jenze na podobnou latku je Mendese skoda, zatim jeho nejhorsi film za slabsi 4*. (22.09.2009)

“Tiež som mala pekné kozy, kým mi ich deti nevycucali...“, toť jedna z niekoľkých vtipných hlášok v road movie s množstvom viac či menej divných postáv. S. Mendes je zvučné meno a moje očakávania boli naplnené iba z časti. Pár krát som sa naozaj dobre zasmial, sem-tam treba tehotnej manželke kvalitne vynadať (Ty piča!!!!!), najlepšie v spoločnosti iných ľudí. Pomáha to zvýšiť tlak. Asi za najlepšiu scénu by som označil návštevu dosť pošahanej dvojice manželov (Gyllenhaal s manželom), kde ma vážne rozosmiali ich názory na výchovu detí. Scéna s kočiarom bola vážne vtipná. Ok, občas som sa zasmial, vtipná hláška a tak, ale predsa len od Mendesa by som rád dostal niečo viac. Celkovo priemer. 60%. (12.03.2012)

Jdeme pryč... Burt s Veronou šli a Sam Mendes je pořád bourák - třetí setkání s jeho tvorbou, třetí útok na nejvyšší hodnocení. Abych si odbyl úvodní superlativa - dostalo mě to. Kompletně, do posledního nervového zakončení. Od srdce jsem se smál, měl jsem vlhké oči, soucítil jsem a celkově si se mnou film emotivně pohazoval přesně tak, jak chtěl. Základní premisa je jasná: Burt a Verona jsou ve vztahu, ona čeká dítě, oba mají po třicítce a mají neodbytný pocit, že jim život protéká mezi prsty. Pak přijde impuls, který je milosrdně odpálkuje na cestu, kde poznají impuls další - takový ten, který vytáhne lidem hlavu z hajzlu a dá jim důvod věřit, že nejsou trosky. I když mají okno z kartonu. Následný mix individuí, s nimiž ti dva přicházejí do styku, je neuvěřitelně pestrou kombinací situačního humoru, upřímných životních výpovědí, skvělých herců, neotřelé šílenosti a šikovně implementované lidskosti. Tady nežijí filmové tváře, ale opravdu ty krávy od vedle a ta holka co měla kdysi krásný prsa a její sestra a prostě všechno co budete chtít. Sežerete ty absurdní dialogy a výstřední postavičky, protože i přes svou bizarnost zůstávají lidmi, jak je víceméně známe a jejichž případnou šílenost můžeme porovnávat s šíleností naší a našich známých. Neuvěřitelné, ale šlape to. Burt a Verona jsou skvělým filmovým párem - procítěnost a osudová "ksoběpatřičnost" z nich teče proudem a já chtěl dál poslouchat dialogy, v nichž se milují jako nikdo na světě a co že s tím tedy jako budou dělat. Možná je Away We Go opravdu jen ohranou road movie, která sází na indie kabátek a dialogovou naturalistiku, ale má tak zatraceně hřejivou lidskou podšívku, že jí prostě nemůžu odolat. "Říkal jsi, že se jmenuje Ellen, a tady je L. N. ... Ne!" (20.09.2009)

Asi jako mi Nouzový východ nepřipadal jako realistické drama (chyběla syrovost, opravdovost) a agitační Mariňák spíše nudil a dostatečně nedolehl, tak i ve Všude dobře, proč být doma můj kdysi zbožňovaný tvůrce zklamal. Jakoby ze sebe poslední tři snímky Sama Mendese dělaly něco, čím nejsou. Jakoby tak moc chtěly pro svého tvůrce dostát pověsti režijního chameleóna. Chvílemi se až moc snaží vyvolat úsměvnou nebo naopak dramatickou scénu, ale jakoby nevěděl jak. Je sice chvályhodné, že opět změnit žánrový terén a obešel se bez velkých hvězd (ti známější hrají jen epizodní party – O´Hara, Daniels, Gyllenhaal), ale jeho střídmá režie mi nenabídla nic navíc – jasně, jde tu o obsah, který tentokráte vítězí nad formou, ale ani ten obsah není nijak lahodný. Nesezdaný mladý pár tu očekává narození prvního potomka. Všechno jde podle plánu průměrného soužití až do doby, kdy partnerovi rodiče oznámí, že si hodlají splnit dávný sen cestou do Evropy, a tudíž jim nemohou pomoci při výchově dítěte. Na pojišťováka přes telefon Burta a kreslířku Veronu padá podivná pachuť prázdnoty a deziluze, což je rozhoupe k hledání své vlastní identity. Objedou několik svých známých, přátel, příbuzných a začnou sondovat, kam jako rodina patří. Což záhy pochopí i divák, že nezáleží kde, ale s kým. Sami scénáristé jsou životní partneři, takže nějaká sebereflexe je na plátně cítit. Bezprostřední dialogy možná lahodí uchu diváka, ale jednoduše na mě nedolehly, jak bych si asi přál. Prostě neznám nikoho ve svém širokém okolí, kdo by se choval/mluvil/reagoval jako drtivá většina osazenstva. Tohle pro mne nejsou formálně prosté dialogy mezi starými známými/rodinou. Jsou to podivní ztroskotanci, propagující Ameriku jako antirodinnou zemi. A řada jiných tvůrců toho o dospělosti, rodině nebo partnerství dokáže říct mnohem, mnohem víc. Prostě pro mě je lidštější i takový Kevin Smith, když mluví o vztazích, Sofia Coppola, která zahalila šepot Billa Murrayho do Scarlettina ouška tajemstvím nebo mrazivě lidský Richard Linklater, když nechá své hrdiny procházet Paříží. S nimi se dokážu plnohodnotně ztotožnit, s nimi chci jejich příběhy prožívat, to oni mají jakousi vnitřní sílu. A nejvíc ze všeho mě štve, že už zítra si na pátý Mendesův projekt nevzpomenu.. a když, tak v nijak zvlášť příjemné vzpomínce!! Jednoduše zklamání.. (10.10.2009)

Po několika veskrze hlubokých a depresivních filmech si Mendes evidentně rozhodl odpočinout u oddechové indie jednohubky ze života dvou maloměšťáckých looserů mezi spoustou jiných, ještě větších, looserů (případně rovnou vidláckých hovad). Pokud na tomto kontrastu chtěl vybudovat v divákovi sympatie a ztotožnění se s ústřední dvojicí, moc se mu to nepovedlo, protože ve své rádobyindie ošklivosti a jednoduchosti jsou ošklivější a jednodušší než realita kterou se snaží zpodobňovat, ergo i přes to všechno nejsou sympatičtí skoro vůbec. Což ovšem není velký problém, protože jsou alespoň dosti vtipní... sice je poněkud tristní že z filmu snažícím se zrcadlit dnešní dobu jsou zapamatovatelné snad jen scény připomínající grotesku, ale proč ne, když právě díky nim se u filmu dá docela dobře pobavit. Jen je jeho nejspíš nechtěným vedlejším efektem, že ve vás dost drastickým způsobem prohloubí odpor k tomu mít vůbec někdy děti. 7/10 (14.10.2009)