Symptom Pandorum

Velice slušně zpracování klasického tématu, které se v mých očích řadí k malým sci-fi překvapením typu Černočerné tmy. Jejích kvalit sice nedosahuje, ale i přesto je na co koukat. Špinavé prostředí obří kosmické lodi kdesi v hlubinách vesmíru rozhodně má co nabídnout, ať už to jsou skvěle vypadající monstra, příjemná atmosféra strachu, nebo slušně bizarní postavy. Rozhodně doporučuju na více než jedno zhlédnutí. (08.12.2009)

Poctivě odvedená žánrová prácička, která si v ničem nezadá s lepšími sci-fi snímky posledních let, a směle bych ji přiřadil třebas i po bok Sunshine, které - ač znatelně lepší - si jako poslední dobrou space operu pamatuji naposledy. A jestliže Boylův film je charakteristický svými žlutými filtry, v Pandorum jsem se ponořil do spektra barev šedé a modré. Christian Alvart se očividně inspiroval nejen filmy (Horizont událostí, Vetřelci), ale i počítačovými hrami (Dead Space, Suffering) a v neposlední řadě velmi pravděpodobně i skvělou knihou Non-stop od velmistra žánru Briana W. Aldisse. Vůbec to není na škodu, neboť prozkoumávání tajemné vesmírné lodi nebylo nikdy tak zábavné. Jako zápory bych vyčetl nevýrazného Quaida (Foster naproti tomu hraje bezvadně), moc rychlé akční scény a bohužel druhou půli filmu, kdy mě to jaksi přestávalo bavit... Konec ovšem bombastický, i když jsem si nemohl ironicky nevzpomenout na 2012. A velmi mě potěšil Norman Reedus v parádní miniscénce! Ke čtyřem hvězdám chyběl takhle malý kousek. (28.01.2010)

Mé pocity z tohoto sci-fi hororu dobře vystihl komentář kOCOURa. Na jedné straně je film pevně ukotvený v béčkových vodách, a to ani ne tak rozpočtem, jako spíš celkovým provedením a brakovými motivy, ať už ve scénáři nebo v režijním pojetí, na druhé straně má na klasické béčko velmi slušné herecké výkony přinejmenším v případě ústřední herecké dvojice, má i slušný vizuál, který navozuje přinejmenším v některých scénách náležitě klaustrofobickou atmosféru tajemna a hrůzy, a co je hlavní, má námět, který skýtá obrovský potenciál a za určitých okolností by mohl vést k špičkovému výsledku. Ty okolnosti by znamenaly vyladění scénáře a zejména filmových dialogů, při kterých jsem se musel místy kousat do rtů, abych zadržel smích, ukázat příšerky mnohem později a pozměnit jejich podobu tak, aby nevypadaly jako z duchařského hororu typu Hellraiser a hlavně si dát práci s charaktery hrdinů a s vyházením spousty klišoidních pitomostí. Symptomu Pandorum neupírám zábavnost, schopnost v některých momentech postrašit a v jiných vybudit napětí, ale s tímhle provedením je to kousek, který bych si vychutnal, řekněme, ve 14 letech a v dnešní době musím zkoušet vypínat mozek nebo brát dění na plátně s obrovským nadhledem. Celkový dojem: 50 %. (30.09.2010)

Pekelně super Ben Foster a nekonečná zásoba rozlamovacích světel. Jinak mix několika jiných filmů s atmosférou Horizontu události, kterou po slibném rozjezdu zabíjí střih. Vůbec nechápu, proč je tenhle epileptismus v posledních letech tak oblíbený. Ale nakonec zas taková škoda není, protože po půl hodině to začne být blbé ve všech ohledech. (24.12.2009)

Našlapaný sci-fi survival, obratně kombinující atmosferické prostředí vesmírné lodi jako od Gigera, psychedelické odstíny Event Horizon a dobře dávkovanou space monster hrůzu s realistickým (a o to děsivějším) základem. Plus dobře napsané i zahrané postavy, kterých vstupy na scénu jsou nečekané a děj posouvají kupředu. Lepší než většina dražších, hvězdněji obsazených kino “trháků” (Sphere, Life). (21.09.2018)