Symptom Pandorum

Kdo chtěl vydatnou béčkovou podívanou, bude zřejmě zklamaný. Kombinace Horizontů Pádů do Resident Evil Událostí Tmy má možná místy slušnou atmosféru, ale také žánrová klišé, a tak trochu nepřehledné souboje ve společnosti nepříjemných zvuků a chaotického střihu. Hlavně, že se něco děje. Škoda, že nikomu moc nevadí, že se tak děje na kvalitativní úrovni dvou až tří hvězd. (11.03.2013)

Prvotní idea byla bezpochyby vynikající, její vhnětení do scénáře je ale nedomrlé a provedení drhne s výjimkou úvodu a závěrečné desetiminutovky způsobem, za který se vyhazuje z filmové školy. Nevadí mi jalové dialogy, ani laciné masky, za nimiž vidím namaskované lidi (anebo liliputy), nepřekousnu ale mizernou režii, která 20 minut buduje napětí, aby ho posléze utopila ve změti nudné, zmatené a povětšinou stupidně zrychlené akce jak ze třetího Kurýra (kdy tvůrci pochopí, že tohle NENÍ cool?), jejíž střihová skladba jde navíc často proti zdravému rozumu. Sakra, vždyť v tom filmu prokazatelně chybí záběry, a to i v klidnějších pasážích! Aspoň že Foster s Quaidem hrají svůj (nad)standard. Což vyniká o to víc, čím častěji je v obraze modýlek Gigandet, jehož svalstvo je nepřímo úměrné hereckému talentu. 5/10 (22.01.2010)

Dobrý film se skvělým rozjezdem, jehož atmosféru si bohužel neudrží. Moc to ale nevadí - místo sci-fi/psycho/hororu se po půlhodině z Pandorum stává vesmírná vyvražďovačka se solidními lekačkami a slušně děsivou atmosférou. Všichni jsou přitom pořád zvědaví, co že se to na té lodi vlastně stalo, a ačkoliv jeden ze závěrečných zvratů jsem tušil, pointa mě doopravdy překvapila a finále bylo působivé. Pusťte si Pandorum jako já v deset hodin večer, nasaďte si na hlavu sluchátka, zhasněte a garantuji vám, že pak v posteli budete setsakra špatně usínat. (31.07.2010)

PANDORUM – orbitální dysfunkční syndrom. Biologické vedlejší efekty v kosmickém prostoru přivodí paranoiu.... Schizofrenická masturbace! Nevím, jestli ,,schíza“ byla někdy zfilmovaná lépe (VÍM!!), ale zde se dostávám do stádia, že vím, že nic nevím. Což mě deprimuje. Ovšem deprese se nevylučují. Zapadají do psychologické hry, odehrávající se na zajímavě vytvořené kosmické lodi. Nikdo (skoro) neví co se děje a ještě ke všemu tu řádí hnusné příšery. Nejde o sci-fi serepetičky, ale o život! A protože i ta loď je poslední dobou náladová, nezbyde jiná možnost, než....... . PANDORUM má šanci zaujmout solidním napětím, příšerami jako v Pádu do tmy a psychárnou. Může však začít nudit, protože hodně věcí se dá očekávat. Unikání příšerám ničím nepřekvapí a psychologická hra bude jen neustále se opakující písnička. Každopádně – pokud se dostanete do stadia ,,vím, že nic nevím“ a mysl se obrátí proti vám, je třeba zmáčknout tlačítko - ,,STOP!“. Proč? Protože PANDORUM. PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (09.03.2010)

Anderson, Marshall, Cameron… režisér si toho vypůjčil opravdu hodně a za produkčního dohledu prvně jmenovaného natočil působivá hororová jatka, která karty vybalí na stůl bez větších ofrků, a pak si jede ve zběsilém rytmu vesmírného slasheru, na kterém je znát, že režisér si v tomhle žánru lebedí a všechna ta béčková klišé seká vedle sebe jedna radost. Že na divákovy otázky „Co za tím sakra je?“ nakonec odpoví tím nejbanálnějším způsobem, nevadí. Herecká sešlost na tomhle potemnělém vesmírném korábu ze sebe vydává to, co se od ní čekalo a zvláště Ben Foster si pak zaslouží o pár tlesknutí rukou navíc. Není to radikální zářez do dějin hororu, ale jakožto zástupce tematicky podobných kolegů z předchozích let, bude v letošní kino nabídce docela chybět. (10.11.2009)