Moje meno je Nikto

Jakkoliv to zní zvláštně, tak tento film je jeden z nejpohodovějších westernů, jaký jsem viděl. Velký podíl na tom má hudba páně Morriconiho, ale především zajímavě vystavěný příběh. Ano, je to komedie, kde se to hemží šprťouchlostmi ve stylu cibule, pistole...tzn. fackovací etuda a třeba hned druhá scéna vás pobaví způsobem lovení ryb. Ale taky dostanete moc dobré western momenty, které fakt píší. Hned první scéna u holiče je pecka. Oba žánry jsou propojené způsobem, který mě moc bavil. Ten kontrast mezi seriózním pistolníkem Jackem, kterého parádně vystřihl Fonda a supersympatickým Hillem v roli Nikoho, ještě Valerii vytunil tím, že divák dlouho neví, co má vlastně Nikdo za lubem. Nedivím se Hillovi, že tento film považoval za svůj nejlepší. Ve své roli byl nádherně uvolněný, pozitivita z něj jen zářila a měl i co hrát...nešlo jen o šaškovanou. Některé scény...třeba ta čurací...to je nezapomenutelné...asi zvlášť pro ženský :-) Je v tom humor nad rámec gagu, nebo mluveného slova...je v tom důvěra v diváka, že to pobere a ocení. Tohle mi v současných filmech moc chybí. Pointa v závěru filmu sice není bůhvíjak WOW, ale divák je za takové rozuzlení rád, protože kdo by těm dvěma nefandil. Navíc je ten závěr i přes zbytečnou míru patosu, stále aktuální. Klukovsky romantickým způsobem popisuje odcházení legendy, resp. střídání generací. Škoda přepálené stopáže a několika ne úplně zdařilých/zbytečných momentů. Kdyby nebyly, tak bych těch 5* dal, protože se mi tvůrci trefili do vkusu. (21.11.2023)

Staré dobré filmy mě pořád dokážou překvapovat. Dokonce i v případě mých oblíbených herců. Tady se naprosto nádherným způsobem předvedl Terence Hill, můj oblíbenec s dvojky z Budem. A to ve filmu, který jsem za celých svých 24 let života ještě neviděl. Stydím se, ale zároveň musím říct, že jsem si ten moment užil nejlépe, jak jenom to šlo. Mé jméno je Nikdo je nádherný western s typickými dobráckými a tím pádem i komediálními kořeny. Terence Hill hraje neuvěřitelného dobráka. Henry Fonda zase chlápka, který do westernu vysloveně patří. Tady je ale Terence Hill a celé to nabírá neuvěřitelně krásnou atmosféru, která začíná a končí nejenom na dialozích, ale hlavně, a to především, na nekonečně dlouhých a překrásných pohledech očí mezi Terencem a Henrym. Tak krásné emoce dokáží ve filmu ztvárnit jenom dokonalí umělci. Dnes už se to nenosí, ale dříve bych jim za tyhle zážitky nosil zlaté banány na stříbrném podnose. Krásný zážitek a věřím, že bude krásný i pokaždé, kdy se na něj znovu podívám. Scéna, kde Terence přišel do hospody zedřenej jak kůň, dal si pivo, pak asi dva litry whisky a nakonec ještě byl schopnej zbalit jednu bábu za pultem, prostě nemá chybu. Takhle bych se po dvou litrech tý nejtvrdší whisky chtěl cejtit i já. No, Terence je prostě frajer. (17.11.2013)

Škoda přepálené stopáže už tak typické pro Leoneho. Tenhle špageťák (rozuměj špagety western) je dobře koukatelný a to obzvlášť díky perfektní ústřední dvojce (Fonda by však měl hrát už jen záporáky), skvělým pistole soubojům a nejvíc, kvůli tak obyčejně geniálnímu hudebnímu rukopisu Morriconeho.... (06.08.2013)

Western, který se sice hezky sleduje, ale po jeho skončení máte pocit, že byste jeho ignorováním o nic podstatného nepřišli. Terence Hill ze sebe po většinu času dělá šaška a Henry Fonda je poněkud vyčpělejší, než by si jeho role žádala. Vliv Leoneho je zde patrný v každém druhém záběru, jakémukoli jeho filmu se to ale rovnat nemůže, nicméně Morriconeho hudba je jako vždy parádní a leckdy připomene Tenkrát na Západě (jeden motiv se hodně podobá skladbě A Man With A Harmonica). A předělávka Jízdy Valkýr je vysloveně lahůdková. P.S. Ty odkazy na Peckinpaha měly být pouze humorným rýpnutím, nebo se jednalo o poctu? (29.01.2010)

Mé jméno je Nikdo je pro mně jedním z nejpříjemnějších lehce komediálních a přitom stále nelítostných westernů. Poetika muže, jehož jméno je Nikdo je přední složkou filmu, která skvěle funguje.Terence Hill hraje výtečně. Když tasí, nemá se mu kdo vyrovnat. Henry Fonda a jeho Jack Beauregard je zase typický a slušný hrdina se ctí a přesnou muškou. Hill film vede, ale Fonda předvádí též úchvatný výkon, jako ostatně vždy. Pár známých tváří jako Jean Martin či Geoffrey Lewis doplní obsazení a je vymalováno. Dohled Sergia Leoneho je cítit z každého záběru. Tonino Valerii se režie ovšem zhostil velmi dobře. Gastaldi zase vymyslel krásný půvabný příběh, který ovšem v některých až příliš komicky laděných scénách neúplně funguje. Když je tu dramatika na komickém pozadí, ještě se to dá, ale když některé scény mi tam prostě nesedí. Myslím, že tenhle western mohl dramatičtější. Ovšem dramatickou složku zachovává úžasná hudba od maestra Ennia Morricone. Hlavní vtipné a poetické téma je úžasné a vede celý film, téma The Wild Horde je geniální a ostatní témata převzatá z Tenkrát na Západě sedí též úžasně. Rozhodně tohle není komediální western jako typické Hillovky a Spencerovky, protože napětí a tajemnost z toho v některých scénách přímo srčí. Např. scéna na hřbitově a scéna s divokou bandou na samém konci filmu. První půlka jede skvěle. Úvodní sekvence, pak on nádherný Hillův úsměv ve vodě a tak dále. A samozřejmě úžasné dialogy mezi ním a Fondou. Druhá část je prostě slabší a mě osobně moc nenadchla. Mé jméno je Nikdo je ovšem velice příjemný snímek, který si vždy rád pustím. Když chce mít člověk dobrou náladu a chce western, a nechce ani nelítostný ani příliš "slizký" western, pak vždy potěší Nikdo a Jack Beauregard, jejichž příběh je příjemný a má moc hezký konec. U mě 70% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scény jsou na hřbitově, s divokou bandou a setkání Hilla a Fondy v titulcích. (08.02.2019)