Medzi stenami

Popravdě jsem si říkal, jestli může zaujmout film, který se prakticky celý odehrává v jedné třídě a je založený na dialozích mezi učitelem a neposlušnými žáky a .... zaujal. Ba co víc, zapůsobil a strhl. Překvapivě až neuvěřitelně působivý konverzační snímek plný výborných (ne)herců a s takřka dokonalým scénářem plným trefných a reálně působících dialogů. (22.11.2011)

Pro někoho možná šokující pohled na nejen francouzské školství a na nelehkou práci učitele v dnešní zhýčkané době, pro mě můj denní chleba. Tohle je vskutku naprosto přesně odpozorované zachycení současné situace ve školství. Připadalo mi, jako by někdo točil dokument o naší škole a já byl hlavním aktérem :-) Je to vtipné? Chvílemi... Je to smutné? V konečném důsledku ano... Ale především je to upřímné a pravdivé! (07.04.2011)

Tenhle snímek může plně docenit snad pouze učitel prožívající to vše na vlastní kůži, na podobné škole (uživ. Radek99 by zřejmě mohl vyprávět..). JÁ sám za sebe musím konstatovat, že snímek jsem si pustil s tím, že zkusím 5min a uvidím. Nakonec jsem ho dokoukal s velkým zájmem až do úplného závěru, což myslím hovoří za vše. Jedná se o velmi podrobnou sondu o stavu francouzského školství (teď samozřejmě neberu v potaz ty soukromé a výběrové), ale troufám si tvrdit, že by se dal aplikovat na velkou část zemí, Českou republikou nevyjímaje. Proto si troufám tvrdit, že osloví diváka v mnohých zemích. Po shlédnutí tohoto snímku musím konstatovat jediné. Učitelem na podobné „výběrové multikulturní škole“ bych nechtěl být ani náhodou. O to více obdivuji ty, kteří i přes všechny překážky (teď narážím zejména na finanční „motivovanost“) a zdánlivou bezvýchodnost, v sobě najdou dostatek sil a vůle dotyčné zaujmout, najít si k nim cestu, následně s nimi navázat dialog a něčemu novému naučit, tak jako v případě Francoise. Pouze, (abychom byli objektivní), zdaleka ne všichni učitelé mají přístup, jako třídní učitel této třídy. Entre les murs je pozoruhodný, inteligentní snímek, řešící stále aktuálnější palčivou otázku (vždyť co je důležitější než naše vědomosti, všeobecný přehled a začlenění se do společnosti), který si na nic nehraje, své sympatie nepřiklání ani k jedné straně, "pouze" věcně převypráví příběh jednoho "obyčejného" školního roku, jedné "obyčejné" třídy, který si svou pozornost (a ocenění) bez nejmenších pochyb zaslouží. 88,8% (05.04.2011)

Mezi zdmi nabízí úžasný protiklad. Jak někdo dokáže natočit takový excelentní film odehrávající se v prostorách školy s kvalitním scénářem a bravurními a přirozenými neherci a vytvořit tím prvotřídní materiál, kdežto v případě českého výtvoru Bastardi, s podobnou tématikou, dopadl výsledek zcela obráceně. Také v něm vystupovali neherci a jednalo se o třídu složenou z různých národnostních menšin. Zpracování je však kvalitou a výkony na zcela jiné úrovni. Jeden člověk dokáže díky ucelenému námětu, představě, zapálenosti a ve spolupráci s herecky nezkušenými a přirozenými lidmi, vytvořit vynikající a chutný dezert. Který není načančaný, přeplácaný a drahý, z luxusního obchodu, ale skromně domácí. A jiný se "vzmůže" na přesný opak toho. Česká variace mi oproti tomuto přišla jako laciná, vyplivnutá žvýkačka, zašlapaná na špinavém chodníku. Toť poznatek na úvod:) François Bégaudeau je velký sympaťák a já si říkala, že takového učitele bych chtěla mít. Studenti byli všichni excelentní a zaslouží si potlesk. Jinak poslouchat celé dvě hodiny v kuse francouzskou mluvu mě totálně vyšťavilo. Film má pár skromných míst, kde se nehovoří, abyste si chvíli oddechli a potom Vás opět zavalil náporem slov:) (05.04.2011)

Tahle třída rozjívených imigrantů, se kterými se dennodenně musí utkávat nesmírně klidný a sebeovládající se francouzštinář Marin, každého rychle zbaví iluzí o učitelském poslání. Na francouzském předměstí se mísí snad všechna etnika světa, která tepou životem a nepomáhají si tezovitými nebo emocionálními výjevy (jako třeba nedávné drama rovněž ze školních lavic Mezi řádky), jen se kouskují na malé výhry, prohry, ponaučení, posuny někam.. a mezi tyhle křehké a hravé útržky se vetřela vnímavá kamera. Ta velmi obratně snímá nepředvídatelnou skupinu školáků, která bojuje o své názory, a i když chybuje, stejně jako kantor, režisér Laurent Cantet, který získal Zlatou palmu v Cannes i nominaci na Oscara, nechává na každém, aby si udělal svůj vlastní úsudek. Snímek nemá žádné zásadní vyvrcholení nebo šokující pointu, nedisponuje nějakými novátorskými hrátky s formou, prostě je vybaven silnou autenticitou (kantora hraje autor literární předlohy) a neustále nejen studenty, ale i diváka provokuje nejrůznějšími otázkami (obdivuhodný režisér Cantet nastřádal na sto padesát hodin hrubého materiálu). Inteligentní a citlivý francouzský příspěvek, který donutí k zamyšlení.. a hlavně vychází z prosté reality.. díky za něj!! (28.08.2010)