Medzi stenami

Tahle třída rozjívených imigrantů, se kterými se dennodenně musí utkávat nesmírně klidný a sebeovládající se francouzštinář Marin, každého rychle zbaví iluzí o učitelském poslání. Na francouzském předměstí se mísí snad všechna etnika světa, která tepou životem a nepomáhají si tezovitými nebo emocionálními výjevy (jako třeba nedávné drama rovněž ze školních lavic Mezi řádky), jen se kouskují na malé výhry, prohry, ponaučení, posuny někam.. a mezi tyhle křehké a hravé útržky se vetřela vnímavá kamera. Ta velmi obratně snímá nepředvídatelnou skupinu školáků, která bojuje o své názory, a i když chybuje, stejně jako kantor, režisér Laurent Cantet, který získal Zlatou palmu v Cannes i nominaci na Oscara, nechává na každém, aby si udělal svůj vlastní úsudek. Snímek nemá žádné zásadní vyvrcholení nebo šokující pointu, nedisponuje nějakými novátorskými hrátky s formou, prostě je vybaven silnou autenticitou (kantora hraje autor literární předlohy) a neustále nejen studenty, ale i diváka provokuje nejrůznějšími otázkami (obdivuhodný režisér Cantet nastřádal na sto padesát hodin hrubého materiálu). Inteligentní a citlivý francouzský příspěvek, který donutí k zamyšlení.. a hlavně vychází z prosté reality.. díky za něj!! (28.08.2010)

Hořká výpověď školského systému, aneb tak mi to pane učiteli nevnucujte a nepoučujte. Je zde toho napsáno již o tomto hodně a je zbytečné něco opakovat. Snad jen pár vět o tom, co si myslím. To, o čem není sporu, je fakt že míra nekázně a vulgárnosti některých dnešních studentů nepřináší jen zábavné či úsměvné situace, ale pro učitelskou profesi tento stav představuje neuvěřitelný pracovní stres a také zvýšenou psychickou zátěž, to je více než jisté. Ani si nedělám iluze, že v dobách minulých měli studenti morálnější charakter nebo, že by byli jiní, ale ti dnešní mají prostě větší nároky a uplatňují více svoje práva. Tak to vidím já. Nyní bych se chtěl vrátit zpátky k filmu a k jeho obsahu. Natočit jednoduše v podstatě nenápadný film, ne nijak zvlášť finančně náročný, za jehož zdmi se skrývá pouze pár obyčejných dnů ve škole a bez účasti nějakých slavných herců, a aby byl vynikající, tak tomu se říká klika nebo opravdový filmový um. Protože svým znepokojivým tématem jde o film, který je a možná bude stále aktuální. Z mého hlediska bezchybně natočené dílo. (01.01.2012)

Cena z Cannes, výborné hodnocení od redaktorů prestižního francouzského filmového časopisu/revue Cahiers du Cinema... a přesto MEZI ZDMI není snobskou pseudiointelektuální nudou, která by se mohla zamlouvat jenom žabožroutům, ale velice inteligentní a citlivý film, jenž dokáže oslovit každého, kdo byl či stále je školou povinný. Nejedná se přitom o typicky "školní" film, který by měl tendenci mravokárně poučovat, přestože se staví na osvědčeném schématu inteligentního a chápajícího učitele vzdělávajícího rasově různorodou, neposlušnou třídu, a za postavami divák nevidí herce či figury, za dialogy nejsou cítit fráze a za filmem snahu vyvolat emoce osvědčenými postupy. Protože herci hrají v podstatě sebe, protože styl filmu je strohý, jak jen to jde, a vyprávění pracuje s modelovými situacemi, ale postrádá přitom dramaturgický oblouk a "pouze" s důrazem na co největší uvěřitelnost zachycuje jeden školní rok, MEZI ZDMI je tak působivé, se schopností oslovit napříč generacemi v různých zemích světa a přitom svého diváka nepodceňovat a vychovávat ho k zaujímání stanoviska vůči tíživé problematice i nechat ho si utvořit vlastní názor a pobídnout k diskuzi. Nebýt závěrečného pocitu mírné vykonstruovanosti u scény se zmínkou o Platónově Republice a nemít raději otevřeně angažovaná díla francouzské nové vlny v čele s těmi Godardovými před pozorovatelským umem Truffauta, šel bych na plné hodnocení bez rozmýšlení. 9/10 (17.01.2009)

Neviem do akej miery sú pomery na francúzskych školách podobné ako tu vo filme, ale pokiaľ aspoň trochu, tak tá krajina má vážny problém, a nielen v školstve. Z tohto pohľadu ide určite o hodnotný a veľavravný snímok. Po pocitovej stránke však u mňa často prevládala pachuť nudy. 60/100 (17.10.2016)

Takmer dokumentárnym spôsobom podaný film z prostredia školských lavíc kdesi vo Francúzku. Je to strašne provokatívny obraz, tak pre samotných Francúzov, ako aj pre budúcich učiteľov. Je viac než isté, že o zmene povolania po zhliadnutí tohto filmu začnú minimálne uvažovať. Súčasné deti a hlavne puberťáci sú čoraz drzejšie, rešpekt k učiteľom sa úplne vytratil. Dialógy sú pilierom filmu, takže kto nemá rád konverzačné a ukecané filmy, nech sa mu radšej vyhne. Najviac do očí bijú jemné rasistické narážky hoci aj letmým pohľadom kamery po triede. Vidíte tam vôbec nejakého Francúza? Možno..., no hlavne sú tam černosi, arabi, Číňania, Mexičania a pár európanov. Voľnou imigračnou politikou si Francúzko narobilo kopu problémov a že sa niečo začína diať, svedčí aj súčasná kritizovaná deportácia Rumunských rómov. Darmožráčov sú tam milióny a určite nestoja o ďalších. Nikto nemá záujem o nevzdelaných a lenivých ľudí, ktorí budú iba celý život vyciciavať sociálny systém. Vzdelanie je cesta ako z toho von, ale myslím, že o to nestoja. Blbca nepresvedčíš. Na záver odkaz pre budúcich učiteľov od klasika Hrušinského: "Jdi, obhlídni si to tam, ať víš do čeho jdeš"...80%. (28.09.2011)