Kuky se vrací

Já.. no. Hmm. Co se týče technické stránky... Kamera supr .. ale scénář .. Ony ty loutky působily nepřirozeně .. eko témata .. snaha poučit .. a ten kluk neumí mluvit. Konec bez konce .. jakoby složené z useknutých epizodek .. Bla ? Bla .. ____ Někdy mám šťourání vlastního mozku do malicherností pokrk. Nemá cenu se dovolávat dětského ducha v každém divákovi a tím docílit ignorace chyb. Fajn by ale bylo uvědomit si, jak malou váhu ty chyby mají v kontrastu se vším hezkým, co film přináší. Každej by chtěl bejt zase malej nebo jak to říkal ten zevloň. 3,7* Edit: Mnohem lépe podle mne ale s dětskou fantazií pracuje jiný český film a to Kdopak by se vlka bál (02.12.2010)

Přesně podle očekávání... Hype až na kost, především pak proto, že si velká část publika není schopná přiznat, že nebývale hutný vizuál ještě dobrý film nedělá. Ne, ani v české kotlině. Loutky jsou sice parádní, výprava (pokud se jí dá lesní palouček nazvat) rovněž potěší nejedno oko obrazového fajnšmekra, ale všechno ostatní je jen jedna velká křeč. Scénářem, připomínajícím Maxe a maxipříšerky, počínaje a nit velmi často ztrácející režií konče. Svěrák se chtěl očividně zavděčit dětem i dospělým, jenže zatímco pro ty menší je Kuky jenom roztomilá nuda, ti větší jen těžko překousnou fakt, že "dabing" kolikrát působí jako literární předčítání a většina dialogů sestává z infantilního žvatlání, jež mě po 20 minutách iritovalo způsobem, že jsem si chtěl do uší strčit vypukaný popcorn a vyndat ho až ve chvíli, kdy Svěrák rozjede jednu z libových (leč stále jen poetických) akčních scén. Když vás na filmu o pilinami vycpaném medvídkovi, vracejícím se domů ze smetiště, nejvíc baví "lidská" linie (která je imho mnohem imaginativnější), je holt něco špatně. Celuloid s Kukym je důkazním materiálem. P.S.: Fandil jsem Anuškovi. A nebojím se to přiznat. (04.06.2010)

Už několik týdnů na mě Kuky vykukuje ze stránek novin a časopisů, v podobě filmu o filmu i z televizní obrazovky a tak má člověk tendenci vidět v něm návrat ke skvělé minulosti českého animovaného filmu. Skutečnost je asi taková - připadal jsem si jako hudební mistr, který si za partnerku vybere výtečnou zpěvačku s podřadnou vizáží a pak ji touží jenom poslouchat. Zkrátka a dobře, můj vztah ke Kukymu musí být nutně rozumový, protože po emoční stránce mě naprosto minul. Určitě je možné mluvit v superlativech o formální stránce, ať už výtvarné nebo především o kameře a střihu, ale poměrně zásadní problém mám se scénářem a s tempem filmu, který mě po celou dobu tlumil a ukolíbával. Pokud člověk navštíví polední představení v multiplexu, nemá za sebou prohýřenou noc nebo těžký oběd a přesto musí vydávat neúnosné množství energie, aby nezadřímal, není něco v pořádku. Navíc mě celou dobu rozptyloval "dabing" medvídka v podání Ondřeje Svěráka. Pochybuju, že chtěl jeho táta ušetřit, spíš šlo o pokus dostat svou ratolest do světa filmu už v útlém věku, ale jeho neškolený monotónní hlas, se kterým by měl problémy i logoped, mě znechucoval. Kuky má určitě řadu jednotlivých prvků, které se dají vyzdvihnout, ale jako celek u mě nezabodoval a i ta třetí hvězdička je opravdu spíš oceněním určité výlučnosti, protože nejen na našem malém dvorečku, ale i v celosvětovém měřítku je to film určitě originální, kombinace loutek a přírody spolu s výtvarnými ujetostmi, jako jsou autíčka pohádkových postaviček, dává dohromady něco, co tu ještě nebylo. Pokud jde o animační stránku, ale vlastně i tu výtvarnou, mám nicméně dojem, že Bartův snímek Na půdě Svěráka pokořil, byť pochopitelně na známého oscarového filmaře přijde nepoměrně víc diváků a vzhledem k mediální podpoře bude nesporně úspěšnější. U Bartova snímku jsem díky vizuálním orgiím a dynamičtějšímu tempu dokonale vytěsnil vědomí velmi jednoduchého scénáře, zatímco tady jsem ty nedostatky zřetelně pociťoval. Celkový dojem: 50 %. Představení jsem navštívil i se svými dětmi, které by měly být v ideální věkové kategorii pro zhlédnutí podobného filmu, a přesto i jejich konečná reakce byla velmi vlažná. (23.05.2010)

Film sa volá Kuky se vrací, ale Kuky väčšinu stopáže rieši problémy svojich nových známych. To by mi až tak nevadilo, ako mi nesadli hlasy hercov k svojim postavám. To sa týka predovšetkým ústredného dua, hlasy oboch Svěrákovcov mi skrátka po celý čas kazili zážitok, pretože k vizáži bábok som si predstavoval úplne iné audio. Scény v lese mi pripomenuli napríklad Temný kryštál, akonáhle sa ale ocitáme na poli a vidíme dedinu, atmosféra je rázom fuč. Ide o veľmi subjektívne výhrady, tá objektívnejšia sa môže týkať polemiky nad kým, kto je skutočnou cieľovou diváckou skupinou. (31.03.2024)

Po hodně slibném rozjezdu plném hravých nápadů, kdy si zvykáte na tu unikátní a krásnou vizuální stránku, Svěrák zpomaluje a dobrou půlhodinu (honba za ztracenými vejci) klopýtá co se týče dramaturgie. Ta střední část, navzdory skvěle natočené automobilové honičce, se vleče. Jinak jsem byla celkem nadšená, Jan Svěrák znovu potvrzuje, že naší režisérskou jedničkou není nadarmo a umí si pohlídat jak technickou stránku filmu, tak příběh a poetiku. A fandím mu, protože aspoň na chvíli oživil starou českou loutkovou animaci. Se svou roztomilostí Kuky úplně odlišný od noirového thrilleru Pouta, přesto jsou tyhle filmy zatím nejlepší českou filmovou dvojkou pro rok 2010. (29.07.2010)