Superman

„Superman” s prepožičaním tváre americkým hercom s mimoriadne pohnutým osudom → Christopherom Reeveom, sa vôbec po prvýkrát objaví až v 14. kapitole, to jest zhruba v 50. minúte stopáže filmu, ktorý má celkovo niečo nad dve a štvrť hodiny, tým chcem najmä podtrhnúť to, že dianie predtým dokumentuje i→ prítomnosť BRANDA, ktorý sa na úvod zdržal na »striebornom plátne« len okolo 20 minút, a tak medzi tým dominuje predovšetkým situácia na Zemi, na ktorej snáď priamo do náruče Jonathanovi a Marthe Kentovým, „pristál” nadčlovek s nadľudskými schopnosťami, a to až z Kryptonu, vzdialeného niekoľko galaxií od v poradí tretej planéty slnečnej sústavy, pričom na margo ešte dodávam, že jeho otec Jor-El, vzhľadom na to, čo má neodvratne nastať, naposledy chytí osud za pačesy, čím v podstate priamo zachráni(l) život svojmu jedinému synovi Kal-Elovi, ktorého rýchlo umiestni(l) do záchranného modulu so zastávkou až v "Smallville" v Kansase, ako už konkrétne 3-ročný chlapec, ktorý sa takmer (i)hneď ukáže, čo je vlastne zač... ? Po dovŕšení veku dospelosti, teraz premenovaný, ako Clark Kent, zrazu zisťuje, že musí odtiaľto navždy odísť, keď jeho najbližšou stanicou, bude tá v "Metropolise" , ktorý je totižto preoblečeným New Yorkom, kde zároveň sídli aj redakcia Daily Planet, kam prichádza pracovať, už ako reportér v dioptrických okuliaroch, kde taktiež spoznáva nielen šéfa Perryho Whitea, či povedzme aj mladého, "profesionálneho" fotografa Jimmyho Olsena, no hlavne i kolegyňu Lois Laneovú, do ktorej sa rýchlosťou svetla zamiluje až po uši, ale nakoľko je veľký suchár, musí častejšie používať svoj nadštandardný kostým, ktorým si ju neustále získa(va), iným zase rovnako pomáha → vykonávať dobré skutky všade navôkol, kde ich skrátka treba, no súčasne tiež k sebe priťahuje aj veľkú pozornosť od vedeckého géniusa a podnikateľa → Lexa Luthora, ktorý sa onedlho stáva jeho najväčším nepriateľom... A problémy s tým spojené, ako to tak už tradične býva, nenechajú na seba dlho čakať. / Na snímku je najviac pozitívne asi to, že absolútne nenecháva nikoho chladným, aspoň mňa určite nie, i keď je scenár úplne prostý, na druhej strane "ohúri" jeho technická stránka, ktorá je na dobu svojho vzniku, vskutku na veľmi vysokej úrovni. Má slušnú strihovú skladbu, a to ani nehovoriac o bombastickej kamere Geoffreyho Unswortha, ktorý sa podieľal trebárs na Kubrickovej Vesmírnej Odysey. A možno aj kvôli nemu vyzerá film stále dobre. A na samý záver ešte doplním, že som sa málokedy nudil, čiže skoro 2 a pol hoďky mi ubehli ako voda. (03.10.2021)

Hezká pohádka a kus nostalgie. Ale zase buďme fér… O téhle látce rozhodně nejde říct, že by zrála jako víno. Ale postupně. Na scénáři se podílel i otec Kmotra Mario Puzo, za kameru usedl dnes legendární Richard Donner. Tvůrci si dali záležet na castingu, respektive byli ochotní vyplatit za zápornou roli Genu Hackmanovi dva miliony a Marlonu Brandovi za pouhé dva týdny práce skoro dvojnásobek. Usilovně o ně stáli. Co si budeme, peníze obecně nebyly problém: když Donner do projektu vstoupil, nechal vyhodit náčrty kulis a další materiály, za kterými stál původně zvažovaný Guy Hamilton. O drobné přitom rozhodně nešlo. U samotného chlapíka z oceli si Donner prosadil, že musí jít o někoho neznámého. Christopher Reeve měl za sebou pouze jediný film, ale nagelované vlasy a červený plášť nakonec připadly jemu. První velká komiksová adaptace (za mě) trpí docela dlouhým úvodem a ještě párkrát mu v průběhu vydatné stopáže dochází dech. Jasně, léta páně 1978 bych valil oči, nadšený jsem byl samozřejmě i někdy na počátku 90. let, kdy jsem tuhle americkou národní ikonu ve stylu našeho Mirka Dušína poprvé viděl. Běžící Clark mimo, létající taky trochu v křeči. Stejně jako scénář. Nadčasová klasika? Fakt jen trochu… (08.04.2024)

Jako malý jsem tohle neskutečně žral a Christopher Reeve pro mě byl něco jako Bůh. Samozřejmě, že s odstupem času ta vášeň pominula, ale i po třiceti letech je to stále solidní fantasy, které bude navždy mít své příznivce a fanoušky. Richarda Donnera, do té doby známého hlavně hororem Přichází Satan!, Superman katapultoval přímo k výšinám a umožnil mu natočit takové skvosty jako Smrtonosnou zbraň s Gibsonem a Gloverem. Gene Hackman předvádí démonický výkon a na Lexe Luthora se dokonale hodí. Klasika, kterou s odstupem času tolika nežeru, ale vždy se na ni moc rád podívám....... (10.07.2007)

ROK 2006. Už po několikáté jsem shlédl Supermana a konečně jsem se odhodlal něco o něm napsat. Kdo by řekl, že je to už 28 let, co Richard Donner natočil praotce všech superhrdinů a vylétl se svojí pláštěnkou do nebes. My jsme se tak setkali se zlotřilým Lexem Luthorem s obličejem Gena Hackmana, horlivou novinářkou Lois, ale především s přihlouplým Clarkem Kentem a jeho hrdinským alteregem (nebo to je naopak?):). Na tehdejší dobu film s astronomickým rozpočtem 55 milionů mohl být katastrofou přímo kryptonského rozměru, naštěstí se scénáře chopil Mario Puzo (KMOTR) a spolu s Donnerem vytvořil úchvatnou podívanou, které nechybí jak zamilovaný motiv, tak akce s na tehdejší dobu přelomovými triky. Je pravda ,že dnes je moje hodnocení hodně ovlivněné samotnou nostalgií, jelikož, co si budeme nalhávat, ateliérové záběry létání s naklíčovaným pozadím se dnes, kdy očekáváme Supermanův návrat, zdají spíše úsměvné, než že by v nás vyvolávaly naprostý obrazový orgasmus. Někdo samozřejmě filmu vyčítá, že Hackman pojal Lexe hodně komediálně (a navíc neměl oholenou lebku a to byl vážně průšvih :)), ale jeho podání je naprosto skvělé a jakákoli chvíle, kdy je na plátně je skvělá. Spolu s tehdejším objevem Christopherem Reevem (nechť je mu země lehká) a lehce v letech Margot Kidder vytváří skvělí film na který se bude vzpomínat ještě hodně dlouhou dobu a nebojím se ho nazvat klasikou, která sice stárne, ale jen velmi pomalu. (12.06.2006)

„Do you know why the number two hundred is so vitally descriptive to both you and me? It's your weight and my I.Q.“ Pravým supermužem této místy hodně naivní komiksové nostalgie není ten žluto-modro-rudý sparťan z vesmíru, ale Lex Luthor. Noblesní bídák, co má styl a ještě k tomu vypadá, jak Gene Hackman. V paměti navždy utkví Williamsův monumentální ústřední motiv, přisluhovač Otis s největší kartografickou troufalostí v dějinách lidstva (Otisburgh) a nezodpovězená otázka, jestli si Reeve vycpával ty červené slipy ponožkami.. (23.09.2008)