Réžia:
Uli EdelScenár:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrajú:
Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Stipe Erceg, Niels Bruno Schmidt, Vinzenz Kiefer, Simon Licht, Alexandra Maria Lara (viac)Obsahy(3)
Historická dráma o nemeckej radikálnej skupine RAF. Masové protesty a narastajúca politická uvedomelosť mladých ľudí v šesťdesiatych rokoch vyústili na začiatku nasledujúceho desaťročia do radikalizácie študentov, ktorí sa chceli vymedziť voči nacizmu, za ktorý bola spoluzodpovedná generácia ich rodičov. Zároveň sa snažili o boj proti tomu, čo považovali za priame pokračovanie nacistickej politiky - americkému imperializmu, podporovanému nemeckou vládou, ktorej členovia sami mali nacistickú minulosť. Ich úsilie postupne prerástlo v ozbrojený zápas so štátom, v ktorom ani jedna z bojujúcich strán nebrala ohľad na nič a na nikoho... (STV)
(viac)Videá (3)
Recenzie (485)
Velké plátno, přítmí kina, nikdo kolem. Fascinující. Provokativní. Dokumentárně laděné. Syrové. Nesmlouvavé. Maximálně autentické. Moderní demokracie trochu jinak.. Podobně jako u nás se i Němci četně vezou na vlnách nostalgie, nicméně je nutno přiznat, že kvalitativně jejich projekty zásadně převyšují naše výlety do minulého režimu. Režisér (překvapivě třeba Madonnino Tělo jako důkaz) Uli Edel nám velmi uceleně poskytnul pohled na sedmdesátá léta našich západních sousedů, nesympatizuje, nemanipuluje jedním směrem. Až to někdy vypadá, že si ukrojil příliš velký krajíc. Nicméně zvolená forma je úchvatná, celistvost filmového materiálu zrovna tak. Jednou ze zásadních postav je levicová novinářka a váhavá intelektuálka Ulrike Meinhof, která slovní cestou pomáhá těm ušlapovaným. Pojem terorismus je pro ni teoretický koncept, nicméně vlastní odhodlání ilustruje dobrovolná ztráta svých malých dětí. Toho času totiž potká radikální „psychopatický“ pár Andreas Baader – Gudrun Ensslin a její život se otočí o stoosmdesát stupňů. Hlasité násilí podle nich vyvolá zájem těch na druhé straně. A až je chytí, přijdou další – mnohem údernější. „Odbojová“ nacistická skupina RAF (Rote Armee Fraktion) hýbala Evropou v 70. letech (Frakce Rudé armády oficiálně ukončila svoji teroristickou činnost až roku 1998), bojovala proti kapitalismu, policejní brutalitě a zasadila se o velmi smutnou kapitolu moderních dějin západního Německa. Ač je Baader Meinhof Komplex dosti syrovou a odtažitou záležitostí, tak má neuvěřitelný vnitřní náboj. S nesmírnou pečlivostí se vedle jednání vyšetřovatelů soustředí převážně na dění uvnitř teroristických buněk a na vztahové peripetie jednotlivých postav. Nejprve vnímáme zpočátku trochu zmatenou a neukotvenou aktivistickou skupinu, po svém řešící sexualitu, posléze sebevědomou teroristickou buňku, která výrazně promlouvá do veřejného dění. Atraktivní filmový materiál se tak natáhnul až na úctyhodných 150 minut, ale litovat jich nebudete. V prvních desítkách minut jsem se sice trochu ztrácel, ale následně jsem hltal průřez atmosférou let minulých, stejně jako herecké výkony všech zúčastněných. Z paměti jen tak nedostanu Moritze Bleibtreua (ano, toho, co o život běhal s Lolou) a Johannu Wokalek (ano, ta, co Naboso cestovala s Tilem Schweigerem) coby odhodlané bojovníky za svoje pravdy a sexy osobnosti dané éry v jednom. Klobouk dolů.. Vynikající studie fanatismu.. 90%. ()
║Rozpočet €20miliónov(približne $28miliónov)║Tržby USA $130,054║Tržby Celosvetovo $26,573,159║ Niekedy sa až čudujem aké protivládne organizácie vo svete existujú a v správach o nich nie je moc alebo vôbec počuť. Takto aspoň vznikajú filmy ktoré sa ich snažia priblížiť a týmto pádom chcem povedať že tento Nemecký koprodukčný projekt ma veľmi prekvapil svojím prevedeným a pripomenul mi podobne ladení film ako Verejný nepriateľ č. 1. Prvá polovica filmu priblíži fungovanie a vznik skupiny RAF protestujúcej proti Amerikanizácii v Nemecku, príbeh v tejto etape má čo ponúknuť a naplno si vypýta pozornosť diváka, vďaka veciam z týchto Nemeckých končín nepoznaných. Lenže pri premiestnení deja za mreže vezenia začne postupne opadať umne vybudovaná zaujímavá téma a film sa začína potácať v rozvláčnosti, samozrejme príde tam ešte zopár strhujúcich scén ale dojem z druhej polovice nechajú dosť chladným. V každom prípade sa jedná o ďalší strhujúci pohľad do nedávnej minulosti, kde vtedajšiu dobu v rozmedzí 70.-80.rokov dobre dokreslia aj skutočné zábery(napr. Olympiáda Mníchov 1972). Jeden z najlepších Nemeckých filmov čo som doteraz videl. /videl v kine: 80%/ (videl na festivale Cinematik 2009) ()
Příběh založení a krvavého teroristického boje RAF (Rote Armee Fraktion, nikoliv Royal Air Force) v Západním Německu v německém filmu z nedávné historie. Snímek je plný ultralevicových protikapitalistických hesel a levičáckého myšlení vůdců RAF. A to mi jako divákovi nebylo vůbec blízké, takže jsem na jejich ideje nahlížel poněkud spatra. O to větší negatrivní překvapení bylo, když jsem se z filmu dozvěděl, že u 25% mladých lidí do 30 let byly k akcím RAF sympatie a tichá podpora. Film je precizní, ale díky polodokumentární formě a četnému násilí náročný a divácky obtížněji stravitelný. Trailer: http://www.csfd.cz/film/246076-baader-meinhof-komplex/videa/ ()
Jsou filmy, které jsou prostě "jen" velmi dobré. A pak jsou filmy, které s vámi trhnou, navždy vámi pohnou. Právě do té druhé škatulky patří Der Baader Meinhof Komplex. Zatímco Andreas Baader byl pouhý primitivní násilník a k jeho postavě nešlo od počátku cítit špetku sympatie, Ulrike Meinhof byla (nevím jak ve skutečnosti, ale ve filmu určitě) obětí ideálů, katalyzátorem tragédie, vrahem a zavražděným zároveň. Většinou to u mě s hrdiny bývá tak - buďto se s nimi ztotožním a hned od počátku jim držím palce, a nebo (třeba i záměrem tvůrce) mi sympatiční nejsou, a pak mám od nich odstup. Ale režisér Uli Edel na to šel od lesa - Ulrike Meinhof je postava, která vás na začátku uhrane a vy s ní chtě nechtě musíte v lecčems souhlasit. Jak se postupně radikalizuje její okolí, radikalizuje se i Ulrike - a vás prvně napadá, jak by to bývalo mohlo skončit, kdyby... A pak nastane zlom - a vy už jí prostě nemůžete dál odpouštět a omlouvat činy, které spolu s dalšími páchá... Posledních 30 minut snímku je pak už jen smutným dovětkem. Ještě jednu zásluhu tenhle film má - právě proto, že jej natočili Němci (a určitě v tom bylo i hodně osobních vzpomínek), máme jedinečnou šanci nahlédnout přímo pod povrch a pochopit, jak nevyhnutelný dějinný vývoj bývá. ()
Němci nemají mnoho filmových hitů, ale mohou těžit ze své historie plné ožehavých kapitol. Televizní matador Edel zvolil RAF a předvedl nad očekávaní působivou akční jízdu. Nejde však fandit ani jedné straně barikády. Mladí rebelové se promění v psychopaty a byrokratické krysy jsou jako vždy za psí čumáky. ()
Galéria (81)
Fotka © Metropolitan Filmexport
Zaujímavosti (14)
- Film se tak přesně drží historických reálií, že souhlasí i takové deatily jako poznávací značky automobilů. (Chrustyn)
- Píseň od Deep Purple "Child In Time" zazní, když se děj filmu odehrává v roce 1969. "Child In Time" je z alba "In Rock", které ale vyšlo až v roce 1970. (FilmFan24)
- Scénárista Bernd Eichinger a režisér Uli Edel za sebou mají dvě úspěšné spolupráce: My děti ze stanice ZOO (1981), příběh podle skutečné události o mladistvé dívce závislé na heroinu a Poslední útěk do Brooklynu (1989) s Jennifer Jason Leigh a Burt Youngem v hlavních rolích. (POMO)
Reklama