Jazero smrti

Šokující žaloba chování dospívajících a lhostejnost jejich rodičů. Snímek debutujícího Brita Jamese Watkinse nedává divákovi pranic zadarmo. Prodlužuje utrpení obětí a na nějaké ohlédnutí či lepší rozhodnutí není čas – je třeba to s hlavní dvojicí protrpět až do závěrečných titulků. Totální bezmoc a beznaděj dvakrát podtrhuje neskutečná finální pointa. Eden Lake je ukázkovým příkladem vývoje dnešní společnosti, ve které mladí lidé prakticky neodlišují virtuální a skutečný svět – reprodukce vlastních negativních zážitků z dětství, vliv televize, internetu, extrémně násilných počítačových her (téměř každý třetí patnáctiletý školák stráví nejméně tři hodiny denně právě hraním počítačových her – březen 2009) a pak jsou z toho masakry ve školách jako již nedílná součást dnešního dění. Ale k ději... Sympatický mladý pár si vyrazí na víkendový výlet k jezeru, kde vedle utajených zásnub půjde doslova o holý život. Skupinka nevychovaných smradů nejen, že nereaguje na „přátelské“ domluvy, nýbrž svým budoucím chováním nahlodává doposud tabuizované otázky!! O přehnanosti bych rozhodně nemluvil, i když netvrdím, že se to děje den co den. Nicméně pár zádrhelů se tu najde (i sebevětší strašpytel by jen tak nesledoval bodající „rituál“ svého milého, ale vzal by cokoliv do ruky a začal by se bít hlava nehlava). Klasické kulisy nekonečného lesa tu fungují (kamera tu pracuje lépe než rovněž „zalesněné“, španělské Chvění), herecké výkony – zejména dle mého brzy velmi vyhledávané Kelly Reilly – směle nakukují do slušné nadprůměru. Sociologicky nekompromisní thriller, který filmařsky nikterak neoslní, ale tématem je doslova alarmující. Nebojte se podívat pravdě do očí. Nebojím se ocejchovat coby žánrovou událost roku 2008!! (03.04.2009)

SKVĚLÝ - opravdu parádní horror. Bohužel, tohle je realita. Taky máme před panelákem takový gang nezaměstnaných puberťáků - zmrdů se sockou. Od rána do večera jen sedí na laviččce, chlastají, fetují a dělají bordel. Věřte mi, že kdybych měl kulomet tak ty zasrané zmrdy pozabíjím. Teď mají dokonce soutěž - kdo víc rozbije plastových oken a ještě se tomu smějí. Co se týče filmu, litoval jsem hlavní hrdinku a přál jsem si, aby ty parchanty zlikvidovala jednoho po druhém...... takže ten konec mne zklamal :-) Film je zcela jistě totální antikoncepce - po shlédnutí nemáte chuť zplodit dítě, protože tohle z něj na 100% vyroste! (16.11.2008)

Hororům jsou občas vytýkány klišé a stereotypy, přestože jsou to právě ony, které posilují nevyhnutelnost událostí tím, že z pravidel a očekávání ani na moment nevybočí. Co se v jiných žánrech stává tisíckrát omletým schématem, je v hororu osudovostí. Tomu odpovídá koncept identifikace s postavami pozměňovaný v průběhu filmu – divák začíná jako klaďas (páreček), ale ve druhé půli se mění v ty, kdo mučí a ubližují, protože svým voyeuristickým zájmem prodlužuje utrpení obětí a film to o něm moc dobře ví. Leckdo u konce jistě zatouží vrátit se do pozice párečku a pomoct jim seřezat záporáky, jenže je pozdě. Musí to vytrpět s nimi. Něco jako když se vám přetrhne lano při bungee jumpingu. ____ Proč mám opět ten důvěrně známý pocit, že zatímco většina filmů nám bezostyšně lže a operuje s nereálnými hrdiny, jedině horory odpovídají skutečnosti. Zvláště pak současná oblíbená módní vlna anti-frankensteinovského hyperrealismu výhradně lidských monster. Ono je to velice ošidné, protože štáb se při natáčení nepochybně bavil – jako se to ostatně děje při každém natáčení, pokud tedy nerežíruje Kubrick, který dělal jeden záběr na 70krát –, ovšem nejzazší hmatatelné síle fikce to v dopadu kupodivu nikterak nebrání. Proto jsou horory herecky nejméně náročný žánr – protože odpovídají životu a herci nemusejí číst vykonstruovaný scénář a přebírat rejstřík akčních, melodramatických nebo oduševnělých hrdinů. Stačí jim sáhnout do podvědomí, do oblasti, kde mají nahrány odpradávna zafixovaný darwinistický kódy. ____ Ten film jistě potěší feministky, protože zjevně umísťuje středobod vyprávění do ženy. Chlap je zde slaboch a pouhý strůjce mučení – jak v rovině neschopnosti hrdinku chránit (přitom Michael Fassbender hrál ve 300), tak v rovině hlavních záporáků. ____ Zjevná je paralela s filmem This Is England. Jeden ze záporáků v něm dokonce hrál (Thomas Turgoose) a pouze se přesunul z role skinheada do role hixploitationera, burana mučícího bezbranné měšťáky. Vtip je v tom, že do obou rolí dorostl nikoliv vlastní vinou – tím, čím je, se stal díky špatnému sociálnímu zázemí, jinými slovy, když je fotr hajzl, je hajzl i dítě. Ostatně, jistě ne náhodou je hlavní hrdinka vychovatelkou dětí ve školce a nesporně i budoucí matkou. Celý film tudíž tematizuje koloběh dítě-puberťák-rodič a ptá se po bodu, kde se tento koloběh zvrtne a začne produkovat násilníky. (24.11.2008)

Surový snímok, ktorý k nám v tichosti dorazil z Anglicka dokazuje a aj ukazuje, ako by mal vyzerať a kam by sa mal uberať tento thrillerovo-hororový žáner. Partia puberťákov, ktorá spočiatku znepríjemňuje výlet mladému páru pri jazere a neskôr ich ohrozuje na živote, je to, čo dnes vídame čoraz častejšie. To že takýchto dvanásťročných vygumovancov denne stretávame na každom rohu, dáva tomuto filmu zvláštny nádych až mrazivej reality. Bodné rany nožom, ktoré spútaný muž okúsi od každého machra z tejto partie je silnou kávou pre diváka. Samozrejme, nesmie chýbať mobil aby si to mohli nahrať a jeden druhého vydierať. Táto scéna je vrcholom, no zároveň aj zdvihnutým prstom pre všetkých rodičov a samozrejme jedna z najdrsnejších scén. Aj keď som tušil ako sa to skončí, nechcel som aby to takto dopadlo. Priznám sa, že po záverečných titulkoch som to musel rozdýchať a ešte niekoľko minút som hľadel do blba...Komu nevoňal Texaský masaker, Wolf Creek, Motel smrti alebo podobný Fanny Games USA, nech sa tomuto snímku vyhne. Zvyšok, hor sa na jeden z najlepších hororov tohto roku. NO, a ja už idem na ulicu a prvému 12- ročnému vylepím takú-nazvime to preventívnu. Film 9/10. (27.01.2009)

Wot da fak? Haranti mají supermanské schopnosti, nadlidskou sílu, stopují líp než Vinnetou a na youtubu je followuje pravděpodobně tak deset milionů lidí. Megadlouhá expozice nám toho řekne mnoho nepodstatného o páru a vůbec nic o situaci, která má nastat. Horor to není. Uvěřitelné (realistické) to není. Stylizované (nadsazené) to taky není. Je to popelnice po dně zaplněná nějakým hnusem a smrdí. A přitom to má potenciál. Víc učesat, nejet po víc kolejích současně, nesnažit se dělat zároveň zábavu pro masy a výpověď o masách. Z morálních a osobních hledisek ovšem nemůžu jinak než úplně zavrhnout. - Po roce už se svým původním komentářem úplně ve všem nesouhlasím, ale pořád to ještě neumím správně pojmenovat. Nový pocit je, že mě srdce bolí, jaké to musí být utrpení narodit se slabým mužem. Ale moje druhá polovina zase říká, že když si to muž uvědomí, musí začít posilovat a ne zůstat na místě. (09.03.2012)