Moon

„Perhaps you were imaging things..." Moon je přesně tím filmem, kvůli kterým jsem propadl světu na stříbrném plátně. Filmem, který nutí režiséra omezeného rozpočtem tvořit a dosahovat tak opravdových kvalit, na které stamilionové snímky již dávno zapomněly. Filmem, kvůli němuž předvede herec životní výkon své kariéry i za minimální honorář. Duncan Jones je tím režisérem a Sam Rockwell je tím hercem. Nikdy bych si nepomyslel, že mne citově dojme scéna, kdy člověk hovoří s bednou která ukazuje smajlíky. Příběhová linka a vůbec celá konstrukce snímku mi připadala, jako kdyby na ní pracovali bratři Nolanové spolu s Aronofskym a Kubrikem. Silně emocionální, maximálně poutavé a k dokonalosti dovedené hudbou Clint Mansella. (27.10.2009)

Na legendární status, kterému se těší milníky inteligentní sci-fi typu Vesmírné odysey či Blade Runnera to v konečném důsledku nemá (scénář sice drží pohromadě, ale několik příliš okatých logických lapsů tu je), ale nejednou v průběhu filmu mi přišlo na mysl, že k tomu vlastně mnoho nechybí. Moon má navíc ohromný potenciál časem zrát. A kdo ví, třeba se dočkám i doby kdy budu muset to své tvrzení ze začátku přeci jen poupravit. PS: Spoustu těch logických lapsů řeší sice teorie s nemocí z ozáření, ale zdaleka ne všechny... (28.10.2009)

Jones nepřekvapuje zápletkou, ani myšlenkou, zato kutí lepší atmosféru než mistr Scott ve velenudném Vetřelci (nevím, prostě xenomorfům nemůžu přijít na chuť), nedopouští se podpásovek jako Boyle ve "wtfakózním" Sunshine a pomalejší tempo dostatečně vyvažuje umírněnou stopáží (umím si představit tvůrce, kteří by nad stejným tématem vznešeně mastrubovali nekonečné tři hodiny a řekli by přitom to samé), tradičně výtečným Mansellovým doprovodem a Rockwellem, který nikdy nezklame. (25.10.2009)

Podmanivý a velmi pozvolný průlet osamělostí a ztracenou identitou. Měkká kamera, citlivá režie, snivá hudba a Sam Rockwell, v jehož podání ten schizofrenní "mind-fucking" (jak to sám nazval), vypadá jako vzdušný balet. Moon možná neexhibuje s filozofickou hloubkou / kulervoucí spektakulárností, ale při vší nedokonalosti a indie šmouhám od kolomazi se jedná o film, který si lze snadno zamilovat. (17.01.2010)

Na tenhle film jsem se tesil a nezklamal. Zacatek se sice tvari jako dalsi variace na osamelyho typka, co zacina blouznit, ale nastesti se pak zacne film ubirat jinym smerem a rozvine myslenku o klonech. Ne, ze by film byl potom nejak extra slozitej a o co jde celkem lehce odhalite uz nekdy v pulce filmu, nicmene tady jde o dve veci. Paradni atmosferu, kterou pomahaj dotvorit neustaly zvuky a skvela jednoducha hudba a Sama Rockwella, na kterym celej film stoji a on podava paradni vykon, navic to ma stizeny tim, ze je na scene vickrat. Jeste bych se zminil o tricich, ktery jsou prakticky bezchybny, na to, ze nejde o nejakej sci-fi velkofilm. Co se tyce Spaceyho, ten mluvi hlavniho robota, u kteryho je prijemna zmena, ze to neni nejakej vrazednej magor, kterej ma naprogramovano skodit hlavnimu hrdinovy a snazit se mu zatajit, o co jde, ale naopak je to sympatak, kterej odpovida na vsechny dotazy a snazi se se vsim pomoct. Kdyby tvurci vic pritlacili na pilu a pridali nejaky vyhroceny sceny, mohlo to bejt jeste lepsi, ale i tak se jedna o paradni sci-fi. (28.10.2009)