Koža

Film je to groteskní, ale groteska to není. Moc se mi líbil Burt Lancaster, jak dokonale zahrál amerického generála se smyslem pro svou reklamu, a Marcello Mastroiani v roli uhlazeného a posmutnělého skeptika byl dokonalý. Skládačka složená z příběhů krutých, dojemných i směšných - mumraj, který se odehrává v zóně, kde vzniklo jakési předpeklí. (03.11.2013)

Malaparteho román Koža patrí do mojej stovky najobľúbenejších kníh a tak som bol zvedavý, ako sa podarilo tento zdanlivo nesfilmovateľný román previesť na filmové plátno. A podarilo sa. Naskladané obrázky z mozaiky a epizódky síce netvoria plynulý príbeh, ale vytvárajú dokonalú atmosféru vojny, aj keď práve neprebiehajú bojové operácie. Nie je dôležité, že v prípade vylodenia Američanov sa nejednalo o oslobodenie, ale o okupáciu, pretože víťazné vojská sa správajú na dobytom, území rovnako, či ide o vojská osloboditeľské alebo okupačné. A obyvateľstvo z toho vychádza ako jediný porazený subjekt, ktorý v záujme holého prežitia je schopný potlačiť v sebe všetky ľudské, dokonca i materské city. Nad tým marazmom čnie Curzio Malaparte vynikajúco stvárnený Marcellom Mastroianim, ktorý všetko sleduje, vyhodnocuje, ovplyvňuje, ale predovšetkým sa snaží pochopiť. Mimoriadny film, ktorý videlo mimoriadne málo divákov. (08.11.2017)

Představa války jako neurčitého mezidobí mezi změnami v pohybu front, přestávek mezi zatínáním pěstí při příchodu okupačních a naopak jásotu při objevení osvoboditelských vojsk je dětinsky naivní; mnohem důležitější je z tohoto hlediska je to, co se děje ve společnosti jako celku, především v její civilní většině, cudně nazývané "týl". Střeva války v této její podobě nejsou méně stravitelná než hrůzy a děje bojových scén. Mezní situace tu mají odlišný ráz i průběh, ale stejné vyznění; rozpad morálky a hodnot, násobený hmotným nedostatkem nezřídka na hranici biologického přežití, tvoří zvláštní subkulturu nebývalého rozsahu černé a šedé ekonomiky. Malaparte je paralelně jakýmsi kronikářem i analyzátorem této přechodné mozaiky týdnů, měsíců, nezřídka i let. Šmelina, prostituce, pohlavní nemoci, ale i vraždy, nenadálé výbuchy, neodstraněná minová pole, také i jiné nekontrolovatelné válečné výbušniny, zbytečné smrti, to všechno je odvrácenou tváří ideálů hlásaných oficiální propagandou. Tehdy již zkušená, u nás téměř neznámá italská režisérka Liliana Cavani přistoupila k látce s pietou ale i vůlí ji skutečně zfilmovat, tj. beze zbytku převést do ryze filmové řeči. Mozaikovitost příběhu je postižením složitosti těch dní, rozjímání o tom, kdo je vlastně vítězem a kdo poraženým, nezbytnou součástí výchozí ideje a výsledek ojedinělým záznamem toho, o čem se zpravidla ve vzpomínkách hrdinů i nehrdinů nemluví. Ale tak jako člověka netvoří jen mozek ale i koneční a střeva, tak také tato část války je podstanou součástí její celkové výpovědi i svědectvím o skutečném rozsahu škod, jež přináší. Je-li téma zvládnuto na úrovni - a tak tomu v tomto případě nepochybně je - vzniká nadčasovost, nad kterou se nejásá, ale o které víme, že ji ze života dostat, natož vymrskat nelze. Je to hořké, avšak nepostradatelné poznání toho, kdo chce žít život vskutku zralý, dospělý a zodpovědný. (13.09.2009)

Jelikož se mi čte stále obtížněji (soustředění, vytvrvalost, zrak, zájem), posouchám po nocích četbu (na pokračování). A tak znám nejen Malapartův román Kůže, ale i Musilův Muž bez vlastnstí. Vzpomíním si na souvislosti, při nichž Robert Musil filosofuje o "kozince", kůži z níž se dělají rukavice, jejichž údržba, nevlékání a (rituální) používání z ní čini materiál, který převyšuje hodnotu kůže vlastní. Ale něčeho se nelze dotknout vlastní kůží a musí se dělat v rukvičkách. (14.11.2022)

Následky vojnového besnenia a oslobodzovacieho procesu na život a psychiku civilného obyvateľstva. Ako pôsobí blahodárne osloboditeľ ako celok na okupovaný štát, tak častokrát veľmi nepriaznivo pôsobí na jednotlivých jeho obyvateľov (napr. sexuálnym násilím, rabovačkami, ponižovaním zajatcov, uvoľnením mravov, vysmievaním sa z nepriateľa). Príbeh oslobodzovania fašistického Talianska, konkrétne Neapolu americkými vojskami prostredníctvom sfilmovanej knihy spomienok talianskeho vojenského hodnostára Malaparteho, ktorého vynikajúco stvárnil Marcello Mastroianni, nepôsobí len ako konkrétny výsek z histórie, ale ako všeobecne platný obraz povojnového strádania. Zo žien sa stávajú všadeprítomné kurvy, z ich detí tovar, predávaný rodičmi osloboditeľom na ukojenie ich pedofilných chutí. Nad vojnou sužované mesto, obkolesené podmínovaným okolím (ako pevninou tak morom, takže civili mali prísny zákaz životodarného rybolovu) sa vzniesol mor, nedostatok jedla, základných hygienických pomôcok. Dôsledkom bolo obrovské uvoľnenie mravov, redukovanie životných radostí na problém urvať si skyvu chleba. Na jednej strane posmievanie sa porazenému, na druhej cynické kšeftovanie talianskych "víťazov" s nemeckými zajatcami, ktorých vykrmujú a snažia sa predať američanom za kilo živej váhy, inak sa vyhrážajú, že z nich urobia mydlo, ktoré Neapol tiež veľmi potrebuje. A nad tým všetkým Malaparte účastne chápajúci svojich spoluobčanov, povznesene počúvajúci vyvyšovanie sa američanov, sám ako pridelenec americkej pilotky, ženy význačného senátora, ktorá prišla na humanistickú misiu, v skutočnosti však pomôcť mužovi vo volebnej kampani. Onedlho i namyslená američanka spoznáva drsnú realitu a po prežitom šoku sa jej neveľmi chce plniť "ušľachtilé ciele". Veľmi drsný film o neradostných dňoch oslobodenia, zaujal námetom, spracovaním i celkovým vyznením (hoci neveľmi radostným a optimistickým) z režijnej dielne hádam najtalentovanejšej spomedzi trojlístka talianskych škandalistov - Marco Ferreri, Liliana Cavaniová, Tinto Brass. (02.08.2004)