Kajínek

Mírné rozpaky. Ano, ano, je tady první český akčňák v americkém stylu, doba pro tyhle věci myslím příhodná. Jen těžko by český film dneska ve světě uspěl, kdyby nenabídl krásný vizuál a kvalitní filmový soundtrack. Bohužel po většinu času se zdá že Kajínek nabízí pouze tyto dvě věci. Herecké výkony kromě Vladimíra Dlouhého naprosto mdlé. Ační scény sice přehledně sestříhané, ale je jich zoufale málo. Alice Bendová samozřejmě nabízí opět něco navíc. Petr Jákl myslím obstál. Co ovšem neobstálo byl jednoznačně scénář. Nejen díky Bendové a Michalu Dlouhém se mi nabízelo srovnávání se Sametovými vrahy. Vedle Vrahů (kde Dolanský rozehrál velekoncert) vypadá ovšem Kajínek naprosto neškodně. Přesto 50% za odvahu. (05.12.2010)

Jákl má nakoukáno, vypadá to ‚americky‘ víc než cokoliv jiného, konečně máme v naší kinematografii postavu skutečného ‚bad-ass‘ (Konstantin Lavroněnko!), ale točit filmy o lidech, ze kterých média udělají světce, je tak trochu nemorální. Bez té ‚blesko-novácké‘ masáže bychom tady měli konečně pořádnou českou žánrovku bez nakyslé příchutě. 3 a ½. (12.11.2010)

Paradoxně lze za jeden z nedostatků Kajínka označit fakt, že je málo exploatační. Nesouvisí to se zdrženlivostí, nýbrž naopak s celkovou dramaturgickou nekoncepčností filmu. Osudovou překážkou na cestě k vrcholu české exploatace (viz tento text) se stala naivita klíčových osob štábu. Snímek sice nepostrádá náležitě bulvarizující pohled, ale namísto vykalkulovaného apelu vykazuje snažení tvůrců spíše fetišistickou adoraci zahraničních žánrových snímků. Scenárista Marek Dobeš a režírující kaskadér Petr Jákl v zásadě působí dojmem kluků, kteří si v nadšeneckém opojeni hrají na Lepší zítřek 2, Skálu či Bourneovo ultimátum. Akční sekvence a "cool" záběry jako vrtulníkový oblet Borů jsou bez výhrad famózní, ale o to tristnější jsou výplňové sekvence se zoufalou snahou dodat dialogům vypjatost pomocí rapidních zoomů a rozbředlou dramaturgií. Chtělo to méně plytkého patosu a více prvoplánového apelu a mohlo to být (ve své kategorii) dokonalé. -- více v recenzi pro Cinepur. PS: Výkon Vladimíra Dlouhého je zcela fenomenální. (21.08.2010)

Mírov Redemption. Petr Jákl ml. evidentně hodně odkoukal při svých povedených kaskadérských kouscích a hereckých etudách v kožených bundách a načichlý západním stylem natáčení se pokusil některé prvky přenést i do českého prostředí. V akčních pasážích si počíná nadprůměrně, v těch ostatních už to místy hodně dře (postsynchrony, scénář a vůbec snaha o jakousi filmovou přeměnu prachsprostého kriminálníka v romantického hraběte Monte Christa) a pokud člověk i s přihlédnutím k podmínkám a možnostem domácích filmařů srovná Kajínka třeba s podobným Mesrinem, musí uznat, že snímek o jediném viníkovi z Mírova - ač v domácích vodách se může jevit jako štika - není příliš konkurenceschopný. Tak mě napadá, že Alice Bendová roli představené v klášteře už asi nikdy nedostane. Ledaže by to byl film s názvem Hříšné abatyše 3: Přišly nové svíce.. (28.11.2011)

Po měsících otálení jsem si k nejznámějšímu českému vězňovi přeci jenom našel cestu. Po technické stránce jsem příliš nelitoval (někdy je nějaký filtr nebo střih navíc, ale jinak bez výhrad – navíc kamera je v permanentním pohybu, a to i při statických záběrech aspoň skokově zoomuje, možná abychom nad příběhem nezačali moc přemýšlet), právě po příběhové stránce je to nicméně horší. Snaživý Petr Jákl, zřejmě hodně ujíždějící na amerických produkcích, líčí Kajínka jako romantického hrdinu zklamaného světem okolo. Kdo čekal, že by film vnesl do celé ostře sledované kauzy nějaké nové poznatky, odejde od filmu rozladěný. Měl jsem za to, že snímek záměrně nic nevysvětluje, ale chce poodkrýt zákulisí Kajínkova příběhu. Jenže chyba lávky.. obsah je schematický, příběh zredukovaný a nedotažený, snaží se šokovat, ale ve finále je jen bezzubou hrou o peníze za vstupné. Navíc, kdyby divák neholdoval Kajínkovu osudu, v lecčems by se ztrácel (chyběla mi kupříkladu hlubší motivace útěku). Horší je to i s řadou postav. Některé se u národní celebrity jen tak objeví, trochu se ohřejí, ději nikterak nepomůžou a zase zmizí. Jiné scény zase jednoznačně vyvolávají úsměv na rtech (režisérova manželka coby investigativní novinářka, podivně motivovaná právnička, dobová nevěrohodnost, záporák, co má v sejfu diktafon s vysoce cennými informacemi atp.). Ale abych jen nešpinil, ocením nadprůměrné herectví Lindy a Lavroněnka (slušivě nejednoznačný) a pochopitelně bratrů Dlouhých, škoda jen za uši tahajících postsynchronů. Prostě a jednoduše. Jákla bych nezatracoval, zkusil to, natočil v tuzemsku toliko chybějící žánrovku a až tak to diváka nebolelo.. (03.01.2011)