Lake of the Dead
Réžia:
Kåre BergstrømScenár:
Kåre BergstrømKamera:
Ragnar SørensenHudba:
Gunnar SønstevoldHrajú:
Henki Kolstad, Henny Moan, André Bjerke, Per Lillo-Stenberg, Bjørg Engh, Erling Lindahl, Georg Richter, Inger Teien, Øyvind Øyen, Leif SommerstadRecenzie (19)
Mysteriózní detektivka o děsivé legendě a Modrém jezeře, z něhož se stalo jezero Smrti. Parádní kamera, výborné lokace. Méně parádní jsou noční scény točené ve dne, ale jsou pochopitelné. Škoda nevyužité bouře! Skupina přátel si vyjede na osamocenou chatu u jezera, co patří bratrovi jedné z nich, Liljan Wernerové. Když společně dorazí na místo, zjistí, že Bjorn Werner podle všeho spáchal sebevraždu v jezeře. A to samozřejmě není všechno, páč legenda o zlém duchovi začne nabývat konkrétních obrysů... Ani mi tak nevadilo, že jsem pointu vytušil relativně brzy, jako to, že jsem čekal větší strašení snad proto, když je v žánrech na prvním místě horor. Každopádně temná hudba s kamerou se snažily, a tak jsem byl nakonec spokojen. Za tip děkuji kolegovi Willy Kufalt. ()
V Norsku velmi populární celuloidové mystérium těží mysticismus z tehdy oblíbeného freudiánství a hypnózy. Šestice postarších kamarádů se rozjede na opuštěnou chatu poblíž jezera, kde podle legendy šmejdí jednonohej vrah, jehož jediným cílem je pomocí hypnózy stahovat okolojdoucí do chaluh. Odpudivě šablonovitý děj kulminuje do lehce uzívaného rozuzlení, v němž se legendární záhada jednoduše vyřeší a všichni přeživší se mohou spokojeně poplácat po zádech. Ve srovnání s tehdejší americkou produkcí ta norská značně paběrkuje. ()
De dødes tjern je film kterej jsem měl už delší dobu ve chci vidět. Ale až díky diskuzi VRK se mi tento snímek konečně dostal „do rukou" a já si ho tak mohl vychutnat a zároveň vyškrtnout ze seznamu. Snímek vypráví příběh o šestici přátel která se vydává do chaty poblíž jezera které je obestřeno temnou legendou. Čeká je tu pátrání potom co stojí za zmizením bratra jedné z žen. Může za to snad záhadné zjevení z legendy nebo se vše dá reálně vysvětlit? I přestože jde spíš o mysteriózní hororovou konverzačku než o film nabitý akcí, nechybí tajuplná atmosféra ani napětí. 4hvězdy ()
„Spodní proudy, temné víry, vymílají v duších díry.“ Zhlédnuto v Retro kině uživatele Willy Kufalt. Do komentáře se ponořím dodatečně, až (a pokud vůbec) se proberu z hypnotického spánku. Edit: PetrPan se ponořil první a pak na mě z jezerní hladiny vystrčil zadek a na něm přilepený leknín. Ó ty hrůzo, snad mu z něj nesklouzne?! :-)) Po pravdě, k filmu staršímu než já jsem i já přistupoval opatrně, s mírným despektem. Ovšem brzy mě vtáhnul do děje, podobně jako kdysi mnou dlouho odkládaný černobílý seriál The Twilight Zone. Mezi Norskem a Amerikou leží moře vody, přímo celý oceán, ale jedno měli Kåre Bergstrøm a Rod Serling společné. Schopnost z vláken tajemného šerosvitu lidských myslí utkat měsícem ozářenou pavučinu tísně, nejistoty a závanu mysteriózna, do ní pak lapit diváka a přidržet mu hlavu pod hladinou tajemství a vlastních niterných obav, dokud nezačne lapat po dechu. Čtyři polibky od statečné plavkyně Sonji bych prosil, kvůli mé resuscitaci. ()
Uznávám, že konec působí poněkud vykonstruovaně a klišoidně řečeno „šustí papírem“, ale jinak funguje De Dødes tjern velmi slušně a umným zakomponováním staré legendy do současného pátrání po zmizelém bratrovi jedné z hlavních postav dosahuje sympaticky pochmurné atmosféry. Navíc tu na konci zůstává vzhledem k prologu určitá nedořečená otázka, jež sice nemá pro samotný film větší význam, ale i tak mě z nějakého neznámého důvodu dokázala samotná její existence potěšit. Slabší 4*. ()
Celkem obstojný horor tentokrát z Norska který má parádní atmosféru a parádní krajinu. Tyhle dvě věci mě donutily jít ke 3*. Protože kdyby tu tyhle 2 věci nebyly tak bych na film hodně rychle zapomenul. Film mi bohužel přišel dost ukecanej a hlavně zdlouhavej. Legenda o který si tam lidé vyprávějí je zajímavé ale ještě že se podle ní moc neřídily protože se bojím že by to mohlo spadnout do směšnosti. Film spíše pro sběratele. ()
Mystický horor o prokletém jezeře, kde straší duchové, táhne dolů herecké obsazení a scénář. Nebyl jsem schopen se naladit na notu prkenných postav, které vedly neméně prkenné rozhovory. Na stranu druhou venkovní, chcete-li hororové scény, moc povedené, strašidelné, napínavé i formálně vytříbené. Kdykoliv se u jezera smrti mlčelo, byl jsem spokojen, ale jak někdo otevřel zobák, tedy kromě jednonohé vrány, měl jsem chuť někoho utopit a nejvíc onoho přechytralého dr. Mráčka, co všemu přišel na kloub jako pověstný Sherlock Holmes. Za lidovku. ()
Člověk a příroda, jezero a lekníny, přízraky, záhady a temné síly... Hodně se mi líbilo, že si Norové v dalším filmu své doby opět zachovali klasicky severský nádech silně vycházející z přírody, jíž je člověk obklopen a často až osudově spjat, a to tentokrát v žánru mysteriózního horroru. Zpracování s širokoúhlou černobílou kamerou dodávalo lehce strašidelnému příběhu přímo baladický ráz. Atmosféra s pozvolna gradujícími střípky záhadné temnoty si mě v krásně snímaném prostředí hodně podmanila, scéna s přicházející průsvitnou mužskou bludičkou na jedné noze pak patří k těm, u nichž mě náhle zamrazilo. Navíc dialogy postav odlišných profesí, postojů a zkušeností se mohou na svůj žánr pochlubit nebývale inteligentní úrovní, s doslova precizní a přesto poutavou analýzou záhadných událostí. Vážně příjemné setkání se stařičkým žánrovým filmem zajímavé země... [80%] ()
Rybník mŕtvych, v podstate predstavuje akúsi staromilskú, a psychologickým spôsobom ladenú, detektívnu drámu s dodatočnými hororovými a okultnými prvkami v rámci celkovej štylizácie, vrátane azda i šestice plochých a naprosto otravných postáv, ku ktorým som si vlastne nevybudoval ani to najmenšie vzťahové puto, čo je pre nich rozhodne jedno z ďalších mínusov, aké sa vôbec ponúkalo naprieč touto neznesiteľnou konverzačnou nudou; zasadenou do horského prostredia, pričom nebyť tejto extrémne krátkej minutáže, tak výsledné dojmy by boli nakoniec ešte oveľa otrasnejšími, než už i tak beztak sú, čo by dokonca zaváňalo až odpadom? • Skrátka, nikdy som sa nedokázal správne naladiť na ich vlnovú dĺžku, absolútne som neveril ich čudne prednášaným replikám, keď titul ako celok, rovnako disponoval i nie príliš kvalitnou montážou, čím sa moja celková beznádej iba neustále prehlbovala, až zašla do takého otupného štádia, kedy sa musím z neho znovu vyhrabávať do svojej [nad]štandardnej filmovej formy, akou momentálne stále dokážem narábať; klasická nórska kinematografia asi nebude tou mojou pravou šálkou kávového zloženia v podobe dynamickej chuti - robusty, najskôr len akéhosi sladkého melasu, à la niečo na spôsob 3v1 → povedzme napríklad Ni liv a jemu podobné exempláre. Z mojej strany nateraz asi úplne všetko; „Howgh, dohovoril som.“ ()
Štyria muži s rôznymi životnými postojmi ako štyri prírodné živly - oheň, voda, vzduch a zem, plus ich dve ženy ako dva stavy vedomia - bdenie a snenie. Všetci na jednej chate, vábení k nebezpečnému jazeru. Otázka je, či ide o nadprirodzené zlo alebo obyčajný zločin. Hororová konverzačka dodáva pocitovo dlhšiu stopáž než je reálna hodina a štvrť, ale mňa teda nenudila. Naopak, bol som rád, že spoločnosť dobrého filmu netrvala krátko. ()
Nórska mystika zabalená do starej oživenej legendy sa vcelku vydarila a to vďaka atraktívnemu vizuálu prostredia chaty, lesa a jazera. Nevýhodou je, že aj pri malej stopáži pôsobí kvôli "ukecanosti" zdĺhavo. ()
Jezero mrtvých je neobyčejná detektivka (jak říkají i autoři románu v úvodu, který by tam vůbec být nemusel). S nadpřirozenými prvky, hororově laděná. Oproti typické padesátkové produkci z USA je pojatá seriózně. Hlavním problémem je, že je až moc intelektuální a vykalkulovaná a že to celé působí moc strojeně, až divadelně. Šest přátel se vydá na výlet. Ale ti přátelé jsou tak odlišní, že je až s podivem, že mají něco společného. Ale prostě tam jsou a vztahy mezi nimi nejsou moc řešené. Chemie mezi nimi nefunguje. Hlavně spolu až akademicky polemizují, kdy jeden věc vnímá zcela opačně než ten druhý. Jeden je racionální, druhý věří na nadpřirozeno a moc se nepřesvědčují navzájem. Racionalizačními proslovy trpěla jinak slušně budovaná atmosféra a vygraduje to předvídatelným triviálním vyústěním šestákového detektivního braku. Vy jste hercům věřili reakce na to co se děje? Někdo tam umře a jako by se nic nezměnilo. V Americe vznikala (pro dnešního diváka zábavná) přiznaná béčka a drahé ambiciózní filmy s myšlenkou a dobrými hereckými výkony. Tady sledujeme vážně míněné béčko, které je jen zručně nasnímané a zasazené do atraktivního prostředí norské samoty u jezera. Po slibném rozjezdu jsem musel brzdit nadšení. ()
Užila jsem si atmosféru i krásnou kameru a ta černobílá filmu slušela. Dějově mě film moc nechytl, připadal mi po té stránce poněkud mdlý, možná by nějaká větší gradace, aspoň ke konci, neškodila. ()
Tak za mě má Jezero mrtvých blíže k mysteriózní detektivce než hororu (s klíčovou otázkou, jaká je povaha události, které se okolo chaty a jezera dějí, jestli mají přirozený, či nadpřirozený charakter; stěžejní tedy nebylo, co se stane/stalo, ale proč, resp. kvůli čemu k tomu dochází, jednotlivé postavy pak reprezentují možné typy odpovědi - racionální/psychologickou, metafyzickou atd.), ale to myslím není tak důležité, oba žánry beztoho odvozují svůj původ od E. A. Poea. Pokud tu je nějaký problém, tak možná spoiler určitá obojetnost odpovědi: může za to psychologické ustrojení (jeho patologická erotická preference) domnělého sebevraha, ve skutečnosti pachatele, zároveň však genius loci místa, jeho minulost spoiler. Ale i navzdory tomuto jsem se bavil, cením i tu strukturu, určitě momenty by se určitě líbily i Járu Cimrmanovi (viz Němý Bobeš), celý ten příběh je rámován jako vzpomínka, z které jedna z postav udělala literaturu, vtipné je, jak tam čtou ten deník, to už je třetí úroveň - hrdinové (už vlastně literární konstrukty) čtou deník, což je další literární konstrukt... Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 % (tento komentář byl původně psán jako diskuzní příspěvek do jedné zdejší soukromé diskuze) ()
Malokedy sa stane, ze mam radsej US produkciu nez tu ueropsku. toto je vysloveny priemer, utopene v nevyraznej rezzi, herecke vykony su uz dlhodobym problemom v hororoch : 45 % ()
Na nejspíš prvním norském hororu je poznat, že byl prostě první. Přitom hororové scény (když už na ně dojde) vypadají skvěle a umí působit i po tolika letech, ale bohužel se to nedá říct o zbytku filmu, který někdy až moc připomíná tuctovou detektivku, někdy je zbytečně ukecaný a někdy zase vypadá jako taková pohoda na chatě, kde se jenom občas dějí divné věci, které s nikým moc nehnou. Určitě to neplatí o všech scénách a rozhodně to má i nemalý počet světlých momentů (třeba když postavy uvažují nad nadpřirozenem a jeho (ne)existencí; tam to získává i hloubku), taky je to skvěle řemeslně zpracované, někdy to zase zachraňuje krásná příroda, ale určitá stylová nesourodost, způsobená odlišnými atmosférami v různých scénách a nijak výrazným herectvím, mi brání v jakémkoli silnějším zážitku. Je to zajímavá a sympatická snaha, která někdy fungovat umí, ale bohužel má své mouchy - a těch není zrovna málo. Třeba závěr mi přišel dost mdlý, přitom se v něm měla plně projevit pointa... Silné 3* ()
Historicky prvý nórsky horror vôbec nedopadol zle. Zrub pri jazere, partiu v stredných rokoch a tajomnú miestnu legendu by som si síce vedel v dnešnej dobe predstaviť skôr ako kvalitný slasher, avšak tvorcovia išli inou cestou. Vcelku úspešne sa im podarilo budovať mysterióznu atmosféru a divák prakticky až dokonca netuší, či má čakať ducha alebo obyčajného maniaka z lesa. Postavy sú sympatické, každá je jasne vyprofilovaná a má svoj pohľad na vzniknutú situáciu. Rozuzlenie je síce možno až moc jednoduché, ale aj vďaka tomu Lake of Dead získava akýsi punc reálnosti. Čakal som oveľa menej, ale bol som príjemne prekvapený. 75 % ()
Mdlý norský polohoror o jednonohém vrahovi stahujícím lidi do bažin. (max.50%) ()
"V Indii potkávají mrtvé lidi každý den a neděsí je to." Zato v Nórsku stačí strašidelná legenda o jazere uprostred lesov a jeden chýbajúci brat, aby bola na chate pokazená dovolenková pohoda. Osadenstvo, v ktorom nechýbajú autor detektívok a psychológ, sa pokúša dešifrovať mysteriózno, k čomu by im mal byť nápomocný objavený denník a reči miestneho strážcu zákona. Skôr konverzačný dej s niekoľkými skvostne natočenými tajomnými scénami v lone severskej prírody sa nakoniec s pomocou psychoanalýzy dopracuje k nie úplne jednoznačnému záveru, ako to v správnom filme tohto typu chodí. Čiernobiela atmosférická záležitosť s dobrou kamerou za tri a pol lekna. (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()
Reklama